Opus pana Hollanda

Trošku idealizované pojetí vztahu k hudbě. Někomu se nedaří, skvělý učitel žákyni poradí, aby hudba cítila, zavřela oči a ono všechno příjde samo. Nakonec si dokonce guvernérka státu zahraje ve školním orchestru jedinou skladbu pana Hollanda. Mimochodem, jestli je tato skladba vrcholem jeho tvorby, tak jsme zas tak o moc nepřišli, tím, že byl odstaven od notového papíru. Jeden černoch necítí rytmus, po pár hodinách šlapání na nohy a poslouchání moderní hudby je to najednou tady. Každý , kdo má alespoň nějaký vztah k hudbě, musí věděť, že tak to prostě není. A u tohoto filmu se tak akoráť mohou utěšovat ti, kteří neuspěli. Ale utěšování to je moc hezké. (24.09.2004)

Přemýšlím kolikrát už jsem tento film vlastně viděl.... Minimálně 5krát (naposledy v sobotu se staršími dětmi z oddílu), takže těch 5 hvězdiček v tomto případě u mě zosobňuje opravdu mnohonásobně prověřenou kvalitu. Ten film v sobě samozřejmě nezapře typickou obsesi amerických tvůrců/diváků po patosu (viz zejména závěrečná scéna s "děkovačkou"), ale jinak jsou v něm namíchány snad všechny ingredience, který by měl podle mě správný film mít. Především je tu silný základní příběh (o životních osudech učitele hudby a především velkého milovníka hudby), přičemž charakter hlavní postavy není nikterak černobílý (dotyčný má i své slabosti, a kvůli jedné nich se dostane do velkého pokušení). Nechybí ani silné myšlenky (viz dále) a taky řada silných emocí (z počátku humor jako třeba, když Holland učí černošského nehudebního kluka hrát na buben, pak smutek, když se Hollandovi alespoň na první pohled zhroutí celý jeho "svět" a nakonec i hodně dojetí - kromě zmiňované závěrečné scény jde za mě zejména o scénu, kdy Holland zpívá svému hluchoněmému synovi). Asi kapitolou samou pro sebe je pak hudba, která tu hraje (asi logicky) opravdu výraznou roli. Skoro bych řekl, že jedním z hlavních poselstvích filmu je ukázat, že naprosto každý člověk může získat krásný vztah k hudbě. A taky že není dobře škatulkovat hudbu na tu klasickou a ostatní (populární), ale jedině (pokud už vůbec chceme škatulkovat) na hudbu dobrou a špatnou. To hlavní, co však chce tento film říct, je, že i když život mnohdy nejde podle našich představ, může být i přesto nakonec krásný. Stejně tak krásný jako je krásný tento film. (14.01.2019)

Myslel som, že pôjde len o ďalší film o učiteľovi, ktorý privedie nevďačných študentov k učeniu, tentokrát k hudbe. Je tu však niečo viac, čo prichádza až skoro v polovici filmu za príšerného zvuku hasičskej sirény. Dojímavý americký trochu nereálny záver k tomu patrí, ale nakoniec stačil len na silnejšie tri hviezdy. Očakával som ešte rozuzlenie zápletky s Rowenou, čo nie je postava z nórskej mytológie. –––– Já vím, co je hudba. Mohl bys mi pomoct poznat jí líp, ale ne. Ty se staráš víc o učení jiných lidí, než o mně. –––– Záleží mi na těch dětech stejně jako tobě. A jsem nucen volit mezi Mozartem a čtením a psaním a rovnicemi. A já si vybral rovnice. (20.08.2016)

Krásný pedagogický patos. 1) Učitel učí netalentované žáky, kteří hodně chtějí. Osobně mám spíš zkušenost s talentovanými žáky, kteří nechtějí. Převažují ovšem ti třetí - bez talentu, kteří se učit v žádném případě nehodlají a jediné, co chtějí, je papír o absolvování. Moderní vzdělávací systém tuto skupinu uměle drží na školách a vytváří v těchto pseudostudentech pocit, že studují, protože každý den - každý týden - každý měsíc (nehodící se škrtni) přijdou do školní budovy._____ 2) Po první půlhodině jsem se rozmýšlel, zdali film dokoukat a viděl jsem to na dvě hvězdičky max. Po další půlhodině už jsem film sledoval se zájmem a začal jsem uvažovat o třetí hvězdě. Na konci jsem brečel jako želva při kladení vajec a méně než čtyři hvězdičky už nepadaly v úvahu._____ 3) Film ve snaze zdůraznit roli vlastní vůle a vedení učitele (kdo chce zapalovat, musí sám hořet) sám lže. Leccos lze přemoci pracovitostí a motivovaností, ale určitě ne nedostatek talentu (v hudbě). Kdo necítí rytmus, tomu nějaké hodiny navíc nepomohou. Kdo nemá hudební sluch, nezíská ho ani po opakovaných trénincích. Snažit se a bojovat - ano, ale i zde je třeba kritického myšlení (zvláště u pedagoga)._____ 4) Spoiler. Film končí působivou oslavnou tirádou na práci učitele. Look around you. There is not a life in this room that you have not touched, and each of us is a better person because of you. We are your symphony Mr. Holland. We are the melodies and notes of your opus. We are the music of your life. Nicméně o penězích na obnovu hudební výchovy nepadne v závěru snímku ani slovo. Společenské uznání dostává učitel, ale jeho práce nikoli. Velmi realistické..._____ 5) Zaujali mě 37letý režisér Stephen Herek, neslyšící herec Joseph Anderson (15letý Cole Holland), neslyšící herec a pedagog Anthony Natale (28letý Cole Holland) a samozřejmě 48letý Richard Dreyfuss (učitel Holland)._____ 6) Výstižný koment: Pohrobek***, vesper001*****, IdaHutt***. (22.09.2016)

Možná trochu moc dlouhý film stojí na strhujícím výkonu Richarda Dreyfusse, který musel zvládnout vývoj postavy během 30-ti let. Za svůj výkon byl nominován na Oscara i Zlatý glóbus a bylo na něm dost vidět zklamání, když ho nedostal (tehdy se ke všem možným cenám propil Nicolas Cage). Závěr je patřičně dojímavý, jedním z emocionálních vrcholů filmů je Lennonova písnička Beautiful Boy (zpívaná samotným Dreyfussem). (28.07.2003)