Muž, který stál v cestě

Od filmu jsem nečekala nic, hlavně proto, že o srpen 1968 se zajímám a na jednotlivé aktéry mám již hotový názor. První překvapení se dostavilo, když poprvé promluvil Brežněv. Došlo mi, že jsem ho nikdy neslyšela mluvit, takže vlastně nevím, zda i v reálu mluvil ukrajinskou ruštinou a používal hlásku H. S filmem sdílím názor na tři nejdůležitější muže československé skupiny zavlečené do Moskvy. Dubček byl uplakánek, Husák svině a Kriegel frajer. Druhým překvapením je pojetí Svobody jako skutečného státníka, který si svoje háchovské dilema vyřešil ještě před odletem z Prahy. Rozhodně zde není vylíčen jako senilnějící stařec vhodný pouze k tomu, aby kynul masám z tribuny. Odsuzovat Svobodu za to, jak se choval v Moskvě, mi přijde hodně zjednodušující. Opět byl po třech dekádách celý národ jako rukojmí a státník se opět rozhodl neprolévat krev i za cenu ponížení. (11.12.2023)

V úvodu filmu je citát" Potomstvo nepochopí, proč jsem znovu museli žít v tak hluboké tmě, když už jednou nastalo světlo". Autorem je Sebastian Castellio - francouzský humanistický učenec, filozof a protestantský teolog. Detailněji a autentičtěji se postavou Františka Kriegela zaobírají dokumenty: Léčba dějin - průzkum odkazu Františka Kriegela ( 2013) a František Kriegel: Sám proti Moskvě (2023). (01.12.2023)

Nevím, jestli se událo všechno do detailů, tak jak se nám tu líčí, ale o důležitosti a potřebnosti filmů s podobným námětem nemůže být pochyb. Ukazuje se, že i v řadách těch největších komunistických sviní se dali najít lidé s charakterem. Natočeno to není úplně dobře, je to takové škrobené a tedy na pět hvězd to není. Plný počet tak dávám a doporučuji hlavně současným "chcimírům", aby otevřeli oči, protože Rusové se vůbec nezměnili. (19.01.2024)

Česká filmová pocta Františku Kriegelovi, který se ze stalinisty roku 1948, přes hrdinu roku 1968 stal chartistou v roce 1977. Nikolaeův film se soustředí na jeho hvězdné dny srpna 68, kdy jako jediný z československé delegace nepodepsal v Moskvě blábol schvalující naši okupaci. Technicky velmi dospělý film, kamera, dobovost, dejme tomu i ta skromnější výprava a hlavně parádní výkona Topfera, který tuhle roli dostal jako dárek na rozloučenou s hereckou kariérou hlavních rolí, ale výborný a přesvědčivý byl Husák v podání Jastrabana. Politické drama, které není pro všechny, ale pokud někdo hodnotil České století (2013), tak tohle ho nezklame. Sice to je interiérová varianta dvanácti rozhněvaných mužů, respektive unesených, takže nic akčního, ale atmosféru to mělo solidní. (23.09.2023)

Vidím, že my si vystačíme s jedným hercom na Husák aj Dubčeka - Jastraban v krátkom čase znázornil obe postavy, obe dobre, nabudúce mu možno aj súdruha Brežneva dajú. Mimochodom tohto degeneráta opäť veľmi dobre natrénovaný zahral zase Ignatuša. Film o obohratej téme, ale vieme, prečo sa v súčasnej situácii tak často a veľmi vyťahuje. Zároveň je to vytiahnutie z archívu osobnosti, ktorú v podstate, na rozdiel od Dubčeka, nikto nepozná, a pritom bol odvážnejší ako on. Kriegel ako kovaný, celoživotný boľševik urobil gesto, ktoré ho od spolusúdruhov mohlo stáť život. Netreba však zabúdať, že kým sa k tým morálnym zásluhám dostal, tak ochotne nastoľoval a budoval svetlé zajtrajšky. Zároveň film dobre ukazuje, akú váhu, akú silu má vlastný podpis. Žiadne totalitné ideológie, ani nacisti, ani rudí kméri v rôznych podobách si nedali tú námahu, aby podpis falšovali a radšej obeť aj mučili, len aby to podpísal on sám. To je naozaj na zamyslenie. (28.03.2024)