Režie:
Josef MachScénář:
Jaroslav DietlKamera:
Rudolf MiličHudba:
Ludvík PodéšťHrají:
Lubomír Lipský st., Jan Skopeček, Ladislav Trojan, Stella Zázvorková, Míla Myslíková, Jiřina Steimarová, Marcela Martínková, Čestmír Řanda st. (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Tři chlapi, dva předsedové a falešná hlášení v české filmové komedii ze života pracujícího lidu. V domečku v Ouplavicích hospodaří tři Potůčkové: děda vdovec, syn, jemuž utekla žena, a dosud svobodný vnuk. Otec působí jako předseda zemědělského družstva, syn vede místní mládežníky a děda penzista ty dva přes troubel své nerozlučné fajfky zásobuje spoustou rozšafných rad. Právě mají spoustu starostí. Jejich vesnice soutěží se sousední Piskoří a protivníci využívají k boji nečestných zbraní... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (48)
Když se na to díváte pozorně nemohlo vám uniknout že je tam několikeré narážení a dokonce i zesměšňování tehdejšího režimu.. Ano, máte pravdu že je to budovatelský film kde hlavní zápletkou je soutěž v hromadění kompostu ale dnes právě tenhle fakt přidává filmu na vtipnosti.. A ani těm hercům nevěřím že to hrajou s vážnou tváří já tam z toho zkrátka cítím ten povznes a zachycení absurdity tehdejší doby.... Třeba mě za to i zlinčujte... ()
V roce 14963 začaly tát ledy a Jaroslav Dietl v této veselohře využil možnosti satirické kritiky nešvarů, které nás v 60. letech obklopovaly. Velice dobře vystihl atmosféru sousedských vztahů na vesnici, takřka jako by žil mezi vesničany on sám. Na to byl skutečný machr. A tak už mohlo dojít i na nesmyslné soutěžení (kdo by si vymyslel takovou pitomost jako soutěžit, kdo má nejvíc kompostů?), na drobné i větší krádeže, které naši společnost zbytečně ochuzovaly, na patolízalství a pokrytectví, na bezbřehé schůzování atd. Jinak to ovšem byla komedie z těch průměrnějších, samotný seriál, nakterý si dobře pamatuji, přinášel mnohem větší zábavu. Trojice Potůčků si získala mezi lidmi všeobecnou oblibu,atak vznikly nakonec dva filmy, ten druhý, barevný, se mi zdál poněkud slabší než tenhle. ()
Průměrná družstevnická komedie. Většina filmové produkce první poloviny šedesátých let, tedy z období těsně před příchodem osobností tzv. nové vlny, jen stěží obstojí v silné konkurenci svých pozdějších souputníků, vyjadřujících se k intimních lidským selháním, zdůrazňujících autenticitu a přirozenost filmové kamery a hereckého projevu. Nic takového ovšem Machova lidová veselohra nepoužila a ostatně nebyl k tomu ani pádný důvod. Laciná zábava za laciný peníz, proč ne. Pro Lubomíra Lipského se role breptavého dědy Potůčka stala tak trochu osudovou, bohužel jen stěží umožňující jinou, než komickou strunu komikova širokého hereckého rejstříku. Film, odpovídající masové popularitě stejnojmenného seriálu, tehdy jednoho z prvních v Československu. ()
Jsem ochotnej přistoupit na to, že ve své době to mohla být populární záležitost, že na to lidi houfně šli do kina a že se smáli. Dokážu i vyhodnotit situace, ve kterých se předpokládal smích, ale mě dneska vtipné nepřišly. Jistě, po padesátých letech naplněných budovatelskými agitkami mohlo tohle být zpestřující, ale i tady to budování čpí ze všech stran. Především se tu mnoho mluví, dialogy jsou ale plytké a někdy i scénáristicky nedomyšlené. Chabý pokus o náznak politické satiry je příliš krotký a přizdisráčský na to, aby mohl zaujmout.Mluví se především o kompostech, obecním vodovodu a bytí či nebytí předsedy. Už tato tři témata degradují případné kvality filmu. Možná svou roli hraje i můj osobní problém s Lubomírem Lipským, kterého obecně snesu jen málokdy. Nemluvě o Janu Skopečkovi, jehož permanentně patetický kukuč je směšný. Takže, až příště budu někde číst "legendární", zbystřím. Protože Tři chlapi v chalupě jsou dokladem toho, že i legenda může být pěkná sračka. Takže za kouknutí stojí snad jen coby dokument doby a doklad faktu, že i Míla Myslíková a Helena Růžičková byly mladé a štíhlé. ()
V záplavě kvalitních filmů, které se postupem času začaly šmahem vytrácet, až je v podstatě během devadesátých let 20.století úplně vytlačil úpadkový konzum a začala vznikat díla téměř výlučně pro konzumem a vlastním EGOismem omámené psychopaty, krvežíznivé bestie, vulgární impotenty, anti-rudé d´ábly a nesoudné blbečky, jsem tenhle skvost nevědomky zcela přehlédla. Mladá generace té doby jsme také vyhledávali určitě jiné filmy než filmy typu "politická" komedie. Tohle nebyl film pro mladou generaci tehdy a už vůbec ne dnes, kdy už mají vlastně všechny generace dokonale vymyté mozky konzumem a falešnou tolerancí...Skvěle napsané, zrežírované i zahrané = aby ne: Dietl scénárista-fenomén, Mach výborný režisér, nepropadlý hnusu zvaném "nová vlna", ani USamerickému snu, herci par excellence. Lipský ve svém mladém věku v roli dědy Potůčka naprosto dokonalý, ale dech mi zcela vyrazil Skopeček svým silným a perfektním civilním herectvím, opravdu radost poslouchat i sledovat. Komedie poukazuje s nadsázkou a vytříbeným vkusem i vtipem na nešvary v socialistickém družstevnictví. Nešvary, které se dají řešit, a to lidsky, rozumně i s úsměvem. Agitka? Žádnou nevidím, ale anti-rudí belzebubové vidí agitku i v tom, když marxista/komunista spláchne hajzl! ()
Reklama