Princové jsou na draka

V komnatách je půvabně smutná a Statistika svou chytlavostí jistě vylepšila statistiku zdejší, tu hodnocení. Občas je tam toho moralizování (maličko i sociálního) trochu přespříliš a výprava jaksi neexistuje, tím jsou ale negativa vyčerpána, jelikož Menšík baví i v poloze ustaraného krále bez nálady na vtípky a Bohdalová vůbec neřeší, že jde o lehce absurdní pohádku a jede si své charakterní herectví první jakosti. 70% (10.06.2016)

„To, že chce drak princeznu, to není nic novýho, toho jsou plný pohádky.“ Moderní hudební pohádka, která vznikla díky snění malého chlapce v reálném světě. A díky této základní situaci si film může dovolit střílet z určitých žánrových konvencí, ale přitom to dělá tak, aby z nich úplně nevybočil. Každopádně princezna s elektrickou kytarou, která používá královské jablko jako ladičku a přeje si nové struny je výborný nápad („Mám se stát drakovou ženou anebo večeří?“). Pak jsou tu další postavy, a to zábavné (král v Menšíkově podání hláškuje jako o život), k pousmání (Lábus jako Bachacha víceméně vtipný) a pláči (Roman Skamene a jeho ultratrapný Hlaváček), ale kvalitnější humor přece jenom převládá. Samotnou kapitolou je hudební složka. Ta je myslím více než zdařilá, písničky jsou docela chytlavé a text k nim dobře napsaný (výborná práce pánů Uhlíře a Svěráka), co však neklaplo, byly otřesné pěvecké výkony (i když možná to byla třeba od Čenského postavy obrácená sebereflexe, když haněl princeznu za to, že neumí zpívat). Převládající spokojenost a slušné 4* navrch. „O čem jsem teď mluvil?!“ – „Nevíme Vaše veličenstvo, ale souhlasíme.“ (27.12.2013)

Skutečně debilní televizní sračka, která pitomě kombinuje staro a moderno. Jediné, čím se vryla do povědomí národa, jsou písničky. Depresivní atmosféra textů: Je tu neútulno, je tu truchlivo atd, krásně ilustruje tehdejší dobu pozdního bolševismu. Podání dvou nesympatických figur Čenského a Andrlové, kteří v té době ještě byli sympatičtí, ale parádně se shodili v další letech, kvalitě neubírá, ale paradoxně přidává. A vrcholem, jakousi třešničkou na dortu, je kauza Bauhaus vs. Svěrák kvůli reklamnímu sloganu Postav třeba zeď:-))) Pro ty neznalé, utfg (25.12.2014)

Typická komunistická studiová pohádka spíchnutá pro nedělní Studio kamarád jeho dvorním scénáristou. Umakart a chemlon z toho leze jak sláma z bot a je vidět, že Chalupa uměl možná spát scénáře pro studiové pořady pro děti, ale když se pokusil napsat v podobném duchu pohádku, dopadlo to tragicky. Ani plejáda slavných herců to nezachrání. Příběh je banální, dialogy trapné, nudné a nezáživné, dramatizace některých scén se kvalitou blíží amatérskému ochotnickému spolku, což zase jde na vrub Adamcovu režisérskému "umu", který dnes realizuje točením nechutných telenovel. Zachraňují to v podstatě jen dnes už legendární písničky Svěrák-Uhlíř, které jsou jediným pozitivem tohoto podivného filmařského počinu. A za ně dvě hvězdy. (24.12.2014)

Je to roztomilá hudební pohádka, natočena s minimálním rozpočtem, což děckému divákovi je šumafuk. Samozřejmě, že nemůže konkurovat pohádkám typu "Pyšná princezna" nebo "Byl jednou jeden král" atd.... Tyto pohádky byly i svými dialogy dělány pro větší děti a dospělé. Scénář pana Chaloupky neoplývá bůhví jakým vtipem, ale v dnešní době nezaměstnanosti opět vypadá jako agitka pro mladé lidi. Jenže jako pokoukání je to tak pro děti do 10.let. Hudba a písničky velmi pěkné - vlastně tohle proslavilo tuto pohádku, že i po 27 letech se na to můžeme podívat. (30.11.2007)