Princové jsou na draka

Předně musím podotknout, že nesnáším atelierové pohádky, kterých v 80tých letech vzniklo nějak moc. Charakteristickým jevem těchto "pohádek", je podivné nereálné prostředí, divný herci, divný příběh a celé je to takové nějaké divné. Ale tato pohádka, je světlou vyjímkou. Určitě je to zapříčiněno skvělým Menšíkem a výborně napsanou a otextovanou hudbou zaručené dvojky Svěrák-Uhlíř. Ano dámy a pánové, tohle se skutečně povedlo a potvrzuje staré rčení, že vyjímka potvrzuje pravidlo. Tzn. že jiné ateliérovky radši ne. (02.11.2008)

Z absolutního mála udělat moc, uměli jen na Barrandově. Hodinová, kulisová pohádka, ve které Jaroslav Uhlíř potvrdil svou oprávněnou pověst absolutního hudebního velikána. V podstatě nesmrtelné melodie z tohoto snímku, zná nejspíš každý. Pohádková "agitka" na šlechetnost a nutnost poctivé práce, zabírá i po letech. (04.01.2013)

Z původně nevinné televizní hříčky do Studia Kamarád se během let stala kultovní pohádka. Alespoň tedy mé generace. Je plná štěpných songů, které zlidověly a hrajou se po večírcích, je plná pitoreskních postaviček a výborných dialogů. Úvodní sekvence rozhovoru matky se synem tomu dává i hlubší rozměr. Je to Chalupovo životní dílo. A skvělý muzikál. 100% (23.11.2015)

Kto nevidel, neuverí. Postmoderna, kde sa prelína rozprávkový svet s tým reálnym. Princezná hrá na elektrickú gitaru, po "kráľovskom dvore" sa postavy prechádzajú v teniskách a v šiltovkách a do toho sa spievajú popové pesničky. Od tých otravných, cez priemerné až po tie celkom vydarené. Výprava dáva poznať, že nejde o televízny film, ale o čistokrvnú inscenáciu. Tú si užíva najmä nervózny Menšíkov kráľ, poteší aj Lábus ako spiaci princ alebo krásna princezná Ivana Andrlová. Ako čisté WTF to funguje skvele... (26.12.2020)

Skutečně debilní televizní sračka, která pitomě kombinuje staro a moderno. Jediné, čím se vryla do povědomí národa, jsou písničky. Depresivní atmosféra textů: Je tu neútulno, je tu truchlivo atd, krásně ilustruje tehdejší dobu pozdního bolševismu. Podání dvou nesympatických figur Čenského a Andrlové, kteří v té době ještě byli sympatičtí, ale parádně se shodili v další letech, kvalitě neubírá, ale paradoxně přidává. A vrcholem, jakousi třešničkou na dortu, je kauza Bauhaus vs. Svěrák kvůli reklamnímu sloganu Postav třeba zeď:-))) Pro ty neznalé, utfg (25.12.2014)