Barva ráje

Mé druhé setkání nejen s Íránským filmem, ale také s režisérem Majidem Majidi. Jeho film, který jsem viděla už dříve, Božské děti, mě velmi zaujal, a proto jsem se sehnala i Barvu ráje. Tento film bohužel má očekávání nesplnil, ale to jistě proto, že byla příliš vysoká. Přese všechno je to krásný, kvalitní, zajímavý a nanejvýše poutavý film, v němž jsou citlivě vykresleny osudy slepého chlapce, který to v životě rozhodně nemá jednoduché. Snad u každého člověka vyvolá nějakou citovou odezvu, protože nejde se na něj dívat s odměřeným přístupem a chladným srdcem. (11.12.2009)

Íránský film je pro mě trošku španělská vesnice a také vzhledem k lehce jiné mentalitě z pohledu nás středoevropanů jsem k Barvám ráje přistupoval poněkud obezřetně. Majid Majidi je znám dvěma svými vysoce kritiky hodnocenými snímky plných dětských herců a Barva ráje je prvním z nich. Příběh je vyprávěn velmi poklidně a pomalu, ale přesto má své silné momenty a celkově tesknost daného tématu na Vás doráží již od prvních minut. Rozhodně hodně zajímavé podívání na odlišnou světovou kulturu. (02.11.2015)

Kinematografie Blízkého východu produkuje zázraky, tohle je jeden z nich. Nejistý otec (jeho situace je v rámci místní tradice svízelná), moudrá babička (která ví, že v nebezpečí je její syn, nikoli vnuk), dvě zdárné dcerky a geniální přející a toužící slepý synek Mohammad tvoří personální strukturu děje typu "lis na slzy". Kde se bere tolik porozumění, sympatií, vcítění, a na druhé straně filmařského kumštu v zemích, které se u nás považují za doupata terorismu, a které si někde pod kopci (poutavě znázorněnými ve filmu) bastlí atomovou bombu. (05.06.2014)

Na rozdíl od skvělého předchozího režisérova snímku Children of Heaven tlačí Barva Boha (správný název! - Barva ráje je nesmysl) trošku moc na city a za každou cenu se snaží diváka dojmout. Uznávám, že při sledování "slepého chlapce běžícího po rozkvetlé louce" nezůstane mnohé oko suché, mně to ovšem spíš připomíná dokument ze života postižených než "krásný film". (02.02.2010)

Magický a hebký íránský kousek, kterému se snadno podlehne a který chytře pumpuje divákovi emoce, aniž bych mu měl sílu říct, že citově vydírá. Emoce zde znamenají čistotu ducha. K tomuto filmu se nedá napsat nic víc výstižného, než je křišťálové čistý jak zde někdo trefně poznamenal. Mám radši jiné žánry a jiné země výroby, ale Barva ráje byl příjemný filmový výlet, i když napodruhé už bych se na na něj vydat nemusel. Myslím si, že to kouzlo čistoty by napodruhé už tolik nezapůsobilo a jak jsem poznamenal jsem na trochu jiné věci. Ale projednou to bylo velmi příjemné a doprovázené jenom samými pozitivními dojmy.. (17.03.2018)