Krakonošovo tajemství

Německá koprofagie je krapet znatelnější, což vlastně vysvětluje i mou druhou výtku, tedy Rübezahlovo chlípné slintání nad Liduščinou cmundou. Naopak na  Lidušku samotnou je právě přes ty její horní pysky a la '"Omnibus nemá vkus"  velmi příjemný pohled a nejen ten, ta holka totiž uměla i hrát, a to je v záplavě všemožných trdel angažovaných do pohádek jen pro svou neokoukanost vítanou změnou.   Při pohledu na Švehlíka možná mnoha divačkám zvlhla....pochopitelně oka, nicméně Krakonoše opravdu, alespoň doufám, nikdy  nenapsala Rosamunde Pilcher.   O mladém Prachaři jsem se pak v jednom článku dočetl, že dostál odkazu svého děda, tedy úžasného Trautenberka pana Ilji Prachaře, no pokud k tomu stačí příbuzenský stav a nedomrlé kotlety, tak asi ano, na druhou stranu jako krkavec měl nejvtipnější výstup za celou svou hereckou a komickou kariéru vůbec, čili vlastně paráda.   Po několika nadšených ohlasech jsem čekal něco srovnatelného s nedostižnými Krkonošskými pohádkami či alespoň krásnou výpravnou pohádku. Ale dostalo se mi jen lehce fantaskní kostýmní televizní taškařice, kde kromě Lidušky potěšilo už jen ptactvo, tedy již zmíněný krkavec a  sokol Ondřej.  Dvě. (03.01.2023)

Na panské sídlo přijíždí noví majitelé: nabubřelý šlechtic Jakub Prachař a jeho skrznaskrz otravný bratr Jan Nedbal. Nejen poddaní v podhůří Krkonoš stále věří na pověry, především na tu o vousatém pánovi hor. Mezi nimi je i hodná (a pěkná) Leona Skleničková, která bude nakonec zajímat víc mužů. Místy to má atmosféru, jindy napětí, i nějaká komická scéna se objeví. Ovšem tím, že se Peter Bebjak prosadil drsnějšími příběhy, tak i tady vsadil na dospělejší tón a malé děti si úplně nezíská. Mnohé scény se táhnou, navíc furt podivně tápe ve vykreslení vztahu mezi mužem a ženou. Výsledkem je žánrově rozmanitá (asi)pohádka, o kterou byl prý ze všech pohádek vysílaných 25. prosince za dobu měření televizní sledovanosti mezi diváky největší zájem. Po delší době jsem rád viděl i Dominiku Morávkovou-Zeleníkovou coby komtesu Blanku, která byla zatraceně odvážná a přesvědčivá v depresivním Pírku nebo rovněž nevlídném dramatu Špína. I když tady samozřejmě neměla prostor vyniknout. Mezi dvěma a třemi hvězdami. (31.12.2022)

Než jsem přesedlala na disneyovky, tak mezi moje oblíbené činnosti patřilo sledování televizních večerníčků (a díky listování v TV programu jsem se prý naučila ve čtyřech letech číst). Jakkoli zbožňuju všechno kreslené a animované, tím nejoblíbenějším večerníčkem pro mě byly Krkonošské pohádky. Z Krakonoše ztvárněného panem Peterkou jsem měla vždycky respekt, líbili se mi Anče s Kubou a taky hudba. Postavu Krakonoše si dnes málokdo představí v jiném pojetí, přesto se o to pokusili tvůrci nové vánoční pohádky České televize. A jak se jim to povedlo? Na úvod musím podotknout, že pohádka patří mezi moje nejoblíbenější žánry a každý nový český/slovenský příspěvek vyhlížím s napětím. Posledních pár let mě ale vánoční televizní novinky příliš neuchvátily (poslední čestnou výjimkou budiž DOBRÝ DEN). Krakonošovo tajemství rozhodně v některých ohledech vyčnívalo - zajímavým "neprinceznovským" námětem a vůbec odvahou ukázat Krakonoše jako osamělého muže toužícího po dívce, která by ho mohla milovat (a starat se o jeho domácnost). David Švehlík titulní roli zvládnul na výbornou, líbili se mi rovněž neokoukaní herci v dalších rolích (Jana Nedbala už mám rok v hledáčku). Děj ale bohužel plynul na 100 minut dost pomalu, a ačkoli kvituji, že příběh necílil primárně na nejmenší diváky, mohlo se do něj dostat trochu víc pohádkové atmosféry. Takže za mě výsledek: méně zapomenutelná vánoční pohádka než v předchozích letech, ale klasikou reprízovanou v hlavním vysílacím čase se asi nestane. (23.05.2023)

Tak po druhé režisérské pohádce to už můžu říct. Peter Bebjak umí točit pohádky! On teda obecně umí mnoho věcí a je v posledních letech takovým úkazem na naší československé scéně. Nicméně Krakonošovo tajemství jsem si od začátku do konce fantasticky užil. Trošku temnější atmosféra, výborní herci od těch mladých, po ty klasiky v oboru, tradičně vydařené kulisy (a to jak interiér, tak exteriér) a originální příběh. Úplně nechápu, proč někteří očekávali odkaz na původního Krakonoše. Já jsem za tu originalitu naopak rád. Právě pro tu invenci jsem hledal ty detaily a narazil třeba na krásný odkaz filmařů na dědečka Kuby Prachaře. To se jim zatraceně povedlo. Skoro se až nabízí zamyšlení, jestli není lepší na Krakonošovo tajemství nahlížet jako na film odehrávající se v 19. století v českých zemích než na pohádku, jako takovou. Je vidět, že Peter Bebjak do těch svých pohádek vždy umí přidat něco z žánru navíc. Předchozí pohádka to taky tak měla. Jako pohádka je tu totiž místy opravdu až realisticky tajuplná a fantastický David Švehlík v roli Krakonoše tomu s vážností nepřidá. Pořád je tu ale Ondra Sokol, jehož role nadšeného národopisce tu padla jako poslední dílek puzzle do výsledného obrázku. Zkrátka tato pohádka se hodně povedla a myslím si, že bude jedna z těch, ke kterým se budu rád vracet. (26.12.2022)

Neni to tak hrozny, ale čekala bych to proste  pohadkovejsi, přívětivější, kdy se u pohadky usmivate na konci. A nejlepe i behem děje, coz mi tady chybi. Prachar je skvelej, Sokol pro me prekvapive taky dobrej a to je co rict, protoze jinak jsem na nej alergicka. A Krakonos byl divnej, v chovani i činech, zapšklej, zatrpklej, přísnej .../25.12.22/ (26.12.2022)