Danton

Veľká francúzska revolúcia, jej pôvodcovia ale i obete. Režisér Andzej Wajda majstrovsky zachytil nepokojnú revolučnú dobu bez toho, aby sa stal film veľkolepou historickou epopejou. Skôr sa sústreďuje na súboj dvoch mužov "otcov revolécie", každý uznávajúci svoje ideály v podaní Gérarda Depardieua (nominácia na Cézara a Cena amerických filmových kritikov) a menej známeho Wojciecha Pszoniaka v úlohe Maximiliána Robespierra (jeho cesta pod gilotínu nasledovala 114 dní po Dantonovi), ktorý sa svoje úlohy zhostil snáď ešte lepšie, pričom má snímka značne inscenačný ráz. Silno spracovaný je či už Dantonov posledný veľký prejav, tak aj následná veľmi chladná poprava. Wajda získal za réžiu niekoľko významných ocenení, okrem iného aj Cézara a nomináciu v kategórii najlepší film. Nakrúcanie začalo až po štvorročných prieťahoch spôsobených politickou situáciou v Poľsku, za kameru sa potom postavil Slovák Igor Luther. (23.02.2008)

Trochu (trochu dost) mi na tomto filmu vadí jeho pojetí, kdy je Danton proti Robbespierovi stavěn jako zastánce individualismu, a to v pojetí posledních dekád 20. století. Je to anachronismus, značná autorská licence a přihřívá si tu polívčičku liberální pravice. Toť má velmi silná výhrada a zdroj takřka odporu k tomuto filmu. Uznávám jeho řemeslné kvality a herce, ale nemohu prominout, že tvůrci fakticky zneužili historii pro svoje ideologické "vypořádání se" s tehdejší "druhou stranou". Samozřejmě  podstatně více doporučuji Francouzskou revoluci. (10.07.2006)

----- "Revoluce je jako Saturn. Požírá své vlastní děti." ----- Revoluce je jako Saturn a drama "Danton" je jako epizoda ... jako výrazný, leč ne zcela srozumitelný výřez velkého, impozantního obrazu. Jako detail, pro který nevnímáte celou kompozici a nemůžete tudíž obsáhnout všechny souvislosti. Děj je maličko rozvleklý a zahleděný do sebe - přesvědčený o své důležitosti zcela samozřejmě předpokládá, že každý potencionální divák dopodrobna zná celou neveselou historii Velké francouzské revoluce. Pokud se chcete dozvědět víc, vřele doporučuju čtyřdílný koprodukční seriál "Francouzská revoluce" z roku 1989. Není sice úplně dokonalý, ale mapuje povstání od samotných počátků - od čistých ideálů a nadějných vyhlídek až do velice výmluvného, hořkého a nadmíru krvavého konce. P.S.: "Výbor pro veřejné blaho" ... "Výbor pro veřejnou bezpečnost" - můj Bože, jak vznešené názvy ! Pod jejich záštitou vám projde prakticky všechno - pokud se nacházíte ve správný čas na (v novodobých dějinách pak především VE) "správné" straně. Kolikrát už se historie zopakovala ?!? Jenomže co je to platné, když jsme nepoučitelní ... nejspíš to máme v genech. (07.03.2016)

Trochu nudná povedačka, Wajdov štýl je už taký. Keby som točil film o pre širokú verejnosť neznámu osobnosť, skúsil by som to trochu pútavejšie. Premrštené hodnotenie na tejto stránke je samozrejme výsledkom toho, že sa tu nosí štýl kvázi umenia. Mňa dialógová hladina vôbec nenadchla. Film zachraňuje len fantastický výkon Gérarda Depardieu. (21.12.2015)

Francouzská republika je ve druhém roce své existence a začínají se projevovat nedostatky. Není chleba a lidé začínají být nespokojení. Jeden z vůdců M. Robespierre je pro zavedení teroru a masových poprav všech "nepřátel revoluce" jako prostředku pro udržení disciplíny. Do Paříže však přijíždí i G. Danton. Také vedl revoluci, ale je pro mírnou cestu. A lid ho miluje. Intriky a souboj hlavních osobností Francie konce 18. století - to je stěžejní náplň Wajdova filmu. Kdo nakonec zvítězí a získá moc? Celým filmem se táhne všudypřítomný strach. Strach z přítomnosti, strach z lůzy, strach z protivníků i z lidí v nejbližším okolí. (04.03.2016)