Hilary a Jackie

4* občas se dostane i na dramata, kde se místo pro humor moc nenajde a naopak se dá z něj odnést i nějaké poučení. Toto k nim rozhodně patří, protože nabízí silný příběh a velmi kvalitními hereckými výkony. Pro zvýšení účinku nabízí pohled na stejné události z pohledu obou sester, tak lze více proniknout do chápaní různých osobností. Proto nezbývá než tento film dál doporučovat, hlavně těm, co mají rádi vážnou hudbu a životopisné snímky. [ PŘÍBĚH: 3 /// SMYSL: 2 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 1 /// ART: 1 /// STYL: 2 /// CASTING: 3 (3*MAX) ] (05.02.2017)

Strhující film, který je na můj vkus až příliš nešťastný a bezvýchodný. Ale tak to v životě chodí. Film má formu a styl. První polovina je o Hilary a druhá o Jackie. Ke konci opravdu běhá mráz po zádech z výkonu, jaký předvádí Emily Watsonová. Ale stejně dobrá je i má oblíbenkyně ze seriálu Odpočívej v pokoji Griffithsová. (10.05.2006)

K životpisnému filmu o Jacqueline Du Pré a její sestře (a několika bezvýznamných zaměnitelných mužských) mě zlákal Slavoj Žižek. Ve svém objevné studii "Kant and Sade: The Ideal Couple", píše: "Smutný osud Jacqueline du Pré nás staví před ženskou verzi rozkolu mezi bezpodnímečným příkazem jeho opakem, kterým je sériová univerzálnost bezvýznamných empirických objektů, které je třeba obětovat na cestě za jediným Posláním. (Je neobyčejně zajímavé a přínosné číst její životní příběh ne jako "skutečný příběh," ale jako mýtické vyprávění, na němž je překvapivé především to, jak přesně sleduje předurčené obrysy rodinného mýtu - podobně jako je tomu v příběhu Kaspara Hausera, v němž individuální události tajemným způsobem reprodukují rodinné rysy starobylých mýtů.)..." Takto a podobně (dále v knize "Lacrimae rerum") dovede Slavoj Žižek upozornit člověka na film, který má zřejmě větší cenu pro filosofa než pro filmového diváka. Neboť filmu samému chybí koncepce (narozdíl od Žižka), je povrchní a příliš tlačí na pilu, když nás chce ořezat do tvaru soucítícího s nešťastnou Jackie. Navíc (a to je hlavně můj problém) nemám rád mozartovsko-dvořákovská "preludia", a z cellistek mám proto raději Švýcarku Catherinu Tunnelovou (i když ne tak fešnou jako Emily Watsonová), ale hraje skladby našeho zesnulého kamaráda Horația Rădulescua. Pozn. 1: Ocenil bych titulky s názvy skladeb. Pozn. 2: Některé pasáže byl obzvlášť silné, bylo jich však málo a byly propojeny mrtvým repetitivním materiálem. Zobrazování pokročilého stádia roztroušené sklerózy je sice skvělou, ale zbytečnou příležitostí blýsknout se režijním a hereckým uměním. (24.08.2017)

Drama o špičkové violoncellistce Jaqueline du Pre a její sestře Hilary. První dvě třetiny filmu mě lehce uspávaly (pozornost byla udržována jen hudbou Haydna, Bacha, Beethovena, Dvořáka, Elgara....:-), ale závěr stál za to. Nejsem si jistý, jestli Jackie neuměla být v životě šťastná, nebo jen chtěla mít sestru pro sebe. Možná obojí. Je ale obdivuhodné, kam až může zajít sourozenecké sebeobětování. 3,5* (01.04.2007)

Narozdíl od tohohle filmu mám s hudbou hodně společného, v tomto případě bohužel pro film. Ale to není hlavní důvod mé nelibosti. Proč se film točí kolem známé čelistky, když téma nemoci mohlo fungovat u kohokoli? Proč je o vztahu dvou sester, když má být o slavné čelistce? Proč je o slavné čelistce, když má být o vztahu dvou sester? A o čem nakonec vlastně chce být? Nitky, které se nikdy nespojily, pár nakousnutých příběhů, které jako celek absolutně nefungují. A ani skvělá Emily Watson ani srdceryvný závěr to nespraví. Obrovské zklamání. (24.03.2005)