Reklama

Reklama

Divoké devadesátky. Šusťákové soupravy, pestrobarevná saka, velké kazeťáky, videopřehrávače, kýčovitá techno hudba, videopůjčovny na každém kroku, nové společenské poměry, záplava různých podvodníků, začínající organizovaný zločin. V této době a prostředí anonymního maloměsta se odehrává příběh Laca, na svou profesi hrdého údržbáře místního muzea, který se kvůli své výbušné povaze ocitá v nesprávném čase na nesprávném místě a po setkání s drsnými podvodníky skončí na vozíku. Když pak zjistí, že spravedlnost je nedosažitelnou utopií, rozhodne se vzít věci do vlastních údržbářských rukou. Začíná pomsta, jakou jste ještě neviděli. A poznáte přátelství, jaké by vás ani nenapadlo. (Cinemart)

(více)

Videa (7)

Trailer 6

Recenze (470)

Necrotongue 

všechny recenze uživatele

Já jsem se nikdy netajil tím, že mám Slováky rád, a slovenští tvůrci se mi odvděčili tím, že mi způsobili dobrou náladu. Neměl jsem velká očekávání, protože mě české a slovenské komedie v posledních deseti letech převážně zklamaly, ale Invalid byl jiný. Hned na začátku mě odvařil SS- Gruppenführer Godla, a když jsem si konečně setřel slzy a znovu zaostřil na obrazovku, bylo mi jasné, že nepůjde o ztracený čas. Jasně, celý ten příběh byl vlastně úplnou hovadinou (i když slovenské devadesátky byly divočejší než ty naše), ale o to vlastně vůbec nešlo. Tvůrci mi dopřáli víc jak půldruhé hodiny nádherně nekorektního humoru; prim hrály Gabovy hlášky, ale ani Lacova mírná, empatická povaha nezůstávala pozadu. Místy se sice až příliš tlačilo na pilu, což filmu zbytečně škodilo, a bez problémů bych si našel spoustu důvodů, pro které bych mohl s čistým svědomím své hodnocení snížit, ale to bych neudělal, protože jsem se až příliš dobře bavil. Jo, jo, my mrzáci jsme holt drsní jak kravský jazyk. Přestože slovenštině rozumím a mohl bych slovensky klidně i mluvit (což nedělám, protože nechci tu libozvučnou řeč kazit svým tvrdým přízvukem), nedokážu s jistotou určit, ze které oblasti pochází ten který přízvuk nebo nářečí. Laca bych tipoval na Záhorí, ale jistý si fakt nejsem. / Poučení: S písničkou jde všechno líp. "Na horááááách....." ()

JitkaCardova 

všechny recenze uživatele

V Jonáše Karáska mám velkou důvěru, ale žánr černé komedie zároveň považuji za velice ožehavý, zrádný, pokud má být určen tak inteligentnímu a citlivému publiku, pro jaké už Karásek natočil silně nedoceněnou Amnestii (moje rec.), anebo fenomenální, leč v tuzemsku téměř neznámý kraťas The Swan (moje rec.). *** Na projekci jsem proto mířila s vnitřním napětím, a to i proto, že vychytrale sestříhaný trailer sliboval spíš poměrně prvoplánovou, byť údernou legraci. Ale jak říkám, v um Jonáše Karáska věřím, a i tentokrát se mi to vrchovatě vyplatilo. Invalid (slovenský výraz mi přijde trefnější, díky dvojsmyslu v angličtině – člověk, který najednou není „platný“) je totiž asi tak stejně prvoplánově legrační jako Haškův Švejk. *** A Švejka tu nezmiňuji náhodou. Nejenže je Invalid dílem stejně komplexním a vrstevnatým, ale ke Švejkovi se navíc přiznaně a poslušně hlásí.  – Je přitom od Karáska dobře mířeným štulcem směrem k Čehúňom za to, že si museli počkat na Slováky, aby se jejich národnímu hrdinovi dostalo hlubšího pochopení, zaslouženého uznání a dialogické komunikace v aktuálním uměleckém díle – a přitom se to dnes, v čase, kdy je tak zapotřebí brát si s týmž břitkým a hořkým sarkasmem na mušku stále absurdnější a protilidštější směřování politiky i společnosti, vyloženě nabízí. -- Invalid se ale u Haška neinspiruje pouze charakterem hrdiny-vypravěče (Godla), jehož důsledně dobrotivá, milá povaha odhaluje systémové zlo a pokrytectví, ale především v samotném způsobu vyprávění (který například zdejšího uživatele Andertona irituje stejně, jako mě rozčiloval Haškův Švejk, když jsem se ho snažila číst v deseti letech) – totiž neustálým odbočováním od tématu. --- Následuje odbočka ke Švejkovi: Klíčovým slovem je tu „digrese“, odbočka: Švejk na začátku kapitoly začne o něčem vyprávět, ale hned se chytá nepodstatností, které ho od hlavní linie odvedou, a blaženě a ponořeně vypráví něco jiného: vedlejší epizodu, po níž se chytí další odbočky a pak další, až se epizody začnou řetězit a v divákovi/čtenáři – stejně jako zpočátku ve vyšetřovatelích – logicky narůstá nepříjemné napětí, netrpělivost, frustrace, až zoufalství, protože vypravěč se ne a ne vrátit k jádru věci, a my jsme mu vydáni napospas. V deseti letech jsem to u Švejka nezvládala, ale napodruhé, v pětadvaceti, už jsem to náležitě docenila a neskonale si zamilovala. Autor tu vyžaduje od čtenáře obrovské uvolnění se, důvěru, nadhled, přijetí, aby se nechal vláčet po zdánlivých odbočkách a postupně si vypěstoval zcela jiný druh soustředění na to, co se mu právě takto sděluje a kudy k němu z díla plynou specifické důležité informace. Aby pochopil, že ve Švejkovi právě není podstatné držet se jádra věci, respektive, že pravým jádrem věci je to, co se jedině touto cestou skrze spousty vedlejších příběhů teprve vynoří. Máme si v klidu procházet odbočkami, digresemi, zdánlivě legračními, tragikomickými historkami, které se řetězí jedna za druhou, a nechat epizody, ať se v nás střádají se svou vlastní výpovědní hodnotou, až po určité době z nich náhle ve vědomí vystoupí vzorec, těžiště i hlavní sdělení. A tím sdělením je hořko-smutná, bezradná, láskyplně upřímná reflexe nesmyslně krutého světa, ve kterém spolu/proti sobě žijeme, mocenského systému, na němž se podvoleni autoritám dobrovolně podílíme a poslušně si ubližujeme. My Češi – vidí i Karásek – ve skutečnosti svému Švejkovi jako národ hluboce nerozumíme. Máme ho – a tak ho i představujeme světu – za naivní, přihlouplou figurku, která neví, jak to ve světě autorit chodí, a tak se z nerozumu dostává do komplikovaných situací a budí smích. Jenže Švejk je ve skutečnosti bezelstně milující, inteligentní postava s pronikavým, čistým zrakem, jímž chytře odhaluje absurditu zla, zlozvyků, pokrytectví, předsudků, chování mocichtivých autorit a pokřivených charakterů – a potažmo celé absurdní struktury a zákonitostí naší „vyspělé civilizace“, která tu vůbec není pro lidi. A když si čtete Švejka jako dospělí, možná ve vás nejvíc utkví, po všech těch „veselých“ anabázích, jak prostými slovy popisuje absurditu stromů, které místo ovoce nesou oběšené lidské mrtvoly, nebo absurditu toho, že jeden člověk opravdu střílí do druhého člověka. Ryzí zlo války, viděné čistýma očima, které by pro mě působivěji nepopsal ani Bábel, Musil nebo Céline. *** Tak, a teď zpět k Invalidovi. Když se uvolníte a necháte se vláčet po mrazivě i výbušně veselých anabázích, které cikán Gabo obšírně vypráví vyšetřovatelům o hlavním hrdinovi a „dobrém chlapovi“ Lacovi (a v téhle rovině se Karáskovi podařilo plnohodnotně naplnit žánr černé komedie plné vtipných gagů a anekdot, což mnohým divákům k uspokojení postačí, aniž by je co složitějšího vědomě příliš rušilo, a mohlo by to na rozdíl od ryze intelektuální Amnestie přinést i širokou diváckou oblibu a kasovní zisk), dočkáte toho, jak se poznenáhlu skrze odbočky, vtípky a kulturní reference vynořuje ucelený příběh, který má svoji dramatickou linii, spád, nadčasovou výpověď a vyvrcholení v ideálně očistné katarzi. Jednak divoce za vlasy přitaženou politickou satiru v podobě thrillerového příběhu o hrdinovi, který se stane obětí bezskrupulózních zlosynů z mafiánsko-politického podsvětí a skončí na invalidním vozíku a s cejchem opilce, ale s věrnými druhy po boku dokáže zosnovat a do finále dotáhnout zaslouženou a sladkou pomstu, a dokonce i dosáhnout satisfakce, spravedlnosti a uznání a město navrch zbavit politického upíra. A jednak transformační příběh o průměrně zdevastovaném, zahořkle rezignovaném chlápkovi s pivním mozolem, který od sebe odežene syna i manželku, ale nakonec v sobě najde dost cti i Elánu, aby s tím něco udělal. *** Karásek tu spoustou tříštivé munice naráz střílí do společnosti, která je rasistická, zkorumpovaná, bezohledná, apatická, nežitelná pro lidi s hendikepem stejně jako pro lidi s potřebou rozletu, v níž jsou lidé odcizení sobě i druhým, vystresovaní, ponižovaní, omezovaní, protivní a morálně, duševně i fyzicky zdevastovaní (o to větší čest výjimkám), a která v lidech především zabíjí jejich potenciál, takže z mužských se buď stávají mafiáni a jejich poskoci, anebo chátrající chudáci se záchvaty bezmocného vzteku, který si vybíjejí na svých nejbližších. Je to film věnovaný z tohohle úhlu pohledu ženám, které chtě nechtě v sobě mají hlouběji zakořeněný smysl pro péči a v takové společnosti trpí o to víc. *** Je to zároveň film o soudržnosti, bratrskosti a rovnosti, která je dnes stále vzácnější (stejně dlouho jako Švejka bych tu mohla rozebírat nostalgický koncept německého Vinnetoua, protože Invalid ve své kompozici oba umně snoubí, a je to stejnou měrou zábavné jako smutně kritické zrcadlo naší doby). A přitom je to pořád zběsilá komedie s dobře rozpoznatelnou tarantinovskou kadencí (ostatně s Hanebnými pancharty jsem srovnávala už Amnestii - tady je to spíš ve stylu Hateful Eight (moje rec.))... *** Poznámka bokem: co mě nadchlo zvlášť, bylo umné lavírování mezi prostě anekdotickým a složitě dramatickým, děj posouvajícím humorem. *** Invalid ve mně zrál – z kina jsem odcházela překvapeně dobře a jednoduše pobavená, vrchovatě morálně uspokojená a navrch intelektuálně zasycená spoustou různě hluboce zanořených odkazů – a jak jsem se jím nemohla přestat zaobírat, teprve postupně mi docházelo, kolik výživného materiálu bylo do toho nahuštěného díla v různých spolu efektně komunikujících vrstvách konstrukčně vpraveno a jak nevyčerpatelně dlouho se o tom všem dá hovořit. Je to jako dum-dum střela, která do vás v relativně hladkém obalu černé komedie vpraví morálně i intelektuálně výbušný obsah s řadou přesahů, který se vám pak už nepřestane vrtat v hlavě, v srdci ani ve střevech, čímž ovšem jednak vzbuzuje nekončící pocity blaha a nadšení a jednak nemenší měrou řezavě mrazivé lechtání na svědomí. *** Jonáš Karásek je pro mě i nadále osobností s neporušenou integritou, vysokou inteligencí, zdravým humorem, širokým rozhledem a smyslem pro výzvy, rozvoj jehož filmařského umění je skutečně radost sledovat. *** (Česká premiéra v Lucerně, 12. 4. 2023.) () (méně) (více)

Reklama

gogo76 

všechny recenze uživatele

Priznávam, ze som filmu nevenoval nejakú veľkú pozornosť, trailer zaujímavý, ale väčšinou je v ňom to najlepšie, preto som to bral s rezervou. Po dobrých ohlasoch a hodnotení som filmu dal šancu a prekvapko! Čo ma dostalo asi najviac je herecký výkon G. Hološka, ktorý bol fantastický. Jeho nervové výlevy, nešťastné trápenia v bežnom živote, hádky s manželkou či jeho šikovné ruky a kutilstvo, to všetko som si užíval. Atmosféra 90-tych rokov sa vydarila. Neviem ako sa toto podarilo, ale na slovenské pomery sa zrodil film, ktorý by si neurobil hanbu ani za hranicami, a to je asi najväčšia pochvala. Samozrejme aj tu nájdeme ten nekonečný problém v slovenských filmoch z posledných rokov - nezrozumiteľné dialógy, občas. Zvukári bacha na to... Malachovský nebol veľmi presvedčivý, určite by som ho vymenil, taký Godla sa ani nemusí veľmi snažiť-tomu sa vraví rola na mieru... Kusturica style vyšiel dokonale a slušne som sa bavil. Fakt by ma zaujímal Kusturicov názor na tento film. 80%. ()

William_ 

všechny recenze uživatele

7/10. Zajímavý a především skvěle a přesvědčivě zahraný snímek od našich východních sousedů. První půle filmu kdy nevíte co, jak, a proč mě bavila o něco víc než ta druhá, u které se už jen čekalo na to, kdy konečně dostaneme tu vymazlenou scénu z muzea. Jako parádní odreagovačka po náročnym dnu v práci/ve škole slouží tento film dokonale a je to jedna z těch světlejších výjimek naší CZ/SK kinematografie. ()

DJ_bart 

všechny recenze uživatele

[VIDĚNO 6.5.] "Netrep kokotinos!" _____________ Slovenskej sociálně komediální revenge-flick alá devadesátkový buddy-movie kde Zdeněk Godla a údržbář na vozíku bojují proti maloměšťáckým mafiánům, populistickým politikům, organizovanýmu zločinu, a manželské krizi? Per to do mě ať je po mně! Invalida krom dynamické chemie mezi Gregorem Hološkou a Zdenkěm Godlou [která fakt funguje na výbornou], nelineárně strukturovananým vyprávěním [nápaditě využívající vyprávění ve vyprávění], osobité režie Jonáše Karáska, béčkové low-budget stylizace, precizně natočenými [a přesto echt groteskními] akčními scénami, nebo situačním humorem až Tarantinovského střihu [který je tak debilní až je prostě geniální] bezpochyby zaujme i svou rovinou sociální satiry. Ta je pojata s nekompromisně ironickým dobovým přesahem do slovenské devadesátkové kultúry, jež však nepřikrášleně podrývá nostalgii z této éry, a vyznačuje se neobyčejně pestrým retro koloritem plným šusťákových souprav, videopůjčoven, disca, neonů a cigánských osad.... Tenhle film je doslova trefa do černýho a zkrátka představuje ten nejlepší recept na to, jak skrze trapnohumor a nekorektní výsměch společenským předsudkům [který bez potřeby karikovat uráží snad všechny a všechno] poukázat na důležitost inkluzivity, a zároveň přesvědčit diváky o tom, že rom je nejlepší přítel člověka. A nebudu trepať kokotiny, když řeknu, že takhle jsem se v kině už dlouho nebavil, a že tahle šílená jízda na invalidním vozíku [nemající daleko k ranným gangsterkám Guye Ritchieho] má unikátní potenciál stát se kultovní klasikou, protože má takřka vše, co českým žánrovkám tak akutně chybí: drive, osobitost, nadhled, a ksicht.... VERDIKT: prvotřídní žánrovka; perfektní gádžovina. 9 štefániků z 10 ()

Galerie (57)

Zajímavosti (25)

  • Keď Laco ide už na vozíku v nemocnici, kričí za svojou ženou: "Mňa sa nezbavíš, s tým sa lúč... Sem tvúj muž." Je to citácia zo skladby Richarda Müllera "Nebude to ľahké" z roku 1992. (Dance29)
  • Majk Spirit súhlasil s účinkovaním vo filme iba pod podmienkou, že jeho postava nezomrie. (m.a.t.o.)
  • Divácky ohlas bol veľmi pozitívny, pasujúci film do pozície najlepšieho slovenského filmu v ére samostatnosti, resp. pridelenia statusu kultového diela. Režisér Jonáš Karásek reagoval nasledovne: „Tieto reakcie ma, samozrejme, veľmi hrejú, niet väčšej radosti pre mňa ako tvorcu, než keď sú diváci spokojní. Či sa stane naozaj kultovým, preverí až čas, isteže budem veľmi rád, keď náš film nezostarne a bude fungovať aj po rokoch a aj pre generačne nové publikum. To sa nedá predpovedať - to my sme zažili 90-te roky, ďalšie generácie už nie. Napriek tomu si však myslím, že problémy, ktoré naši hrdinovia riešia, sú stále tu a myslím, že tu budú aj o pár rokov. Takže by som bol veľmi rád, ak by aj s časovým odstupom ostal - ak už nie kultovým, tak aspoň nadčasovým a vtipným.“ (Biopler)

Související novinky

13. ročník cen Slnko v sieti ovládl Invalida

13. ročník cen Slnko v sieti ovládl Invalida

26.04.2024

V pátek 26. dubna 2024 se v bratislavské budově Slovenského rozhlasu uskutečnil 13. ročník předávání slovenských národních filmových cen Slnko v sieti, na nichž byly oceněny výrazné počiny a tvůrčí… (více)

NEJ roku dle TOP uživatelů a adminů ČSFD

NEJ roku dle TOP uživatelů a adminů ČSFD

30.12.2023

Rok 2023 se uchýlil ke svému konci a přišel tedy čas, abychom vám stejně jako v předešlých letech opět představili výroční topky tří filmů a případně taky tří seriálů podle některých z… (více)

Reklama

Reklama