Prohlídka (E07)

"Monstrum heká v kanále, Omnibus má namále." Úchvatné transcende-anální dílo, kladoucí znepokojivé otázky, např.: Měl by děj filmu dávat alespoň trochu (dva, tři gramy by stačily) smysl? Odpověď: Panos Cosmatos! (italská nadávka, velmi vulgární, do češtiny nepřeložitelná). A nyní můžeme, spolu s iritovaným Omnibusem, nahlédnout do hlav postav, co se jim asi v této hovadině roku, kazící reputaci Kabinetu kuriozit Giullerma Del Tora, honilo hlavou. Hitmaker Randall Roth (Eric André): "Prohlídka debilní, dám si aspoň tibetské mentolové cígo." Spisovatel Guy Landon (Steve Agee): "Proč mě furt vychvaluje, to mě chce ojet?" Astrofyzička Charlotte Xie (Charlyne Yi): "Měla jsem radši zůstat v týmu doktora House, ten byl taky divnej, ale aspoň měl výsledky." Mentální ohýbač lžic Targ Reinhard (Michael Therriault): "Přes 100 lidí dalo 5*. To jsem netušil, že na csfd je tolik uživatelů drog." Hostitelova pichna Dr. Zahra (Sofia Boutella): "Kterej dobytek říznul naše tři metráky koksu tím práškem na praní?". Nasraný divák Omnibus: "Jděte už s tím fetováním a rádoby filosofickejma kydama fakt do prdele... Kde mám ten odpad!?" (04.03.2023)

Weller je neskutečně charismatickej bastard. Nechápu, že ho neobsazují do výživných rolí častěji. Boutella je čarovně tajemná a sexy. Atmo je vybroušený. Užil bych si to i bez toho finálního démona. To jejich sezení nemělo chybu. Čistej peruánskej mě rozsekal. To množství co tam naservírovala bylo out of mind. Zapalovač bych tipnul na Dunhill. Cosmatos baví. Je vyprofilovanej, rozpoznatelnej, tvůrčí. (31.10.2022)

Vizuálně a hudebně velice vydařený díl ale příběh se nekoná. Místo toho je tu jakási bizarnost, snad výplod nevydařeného psychedelického tripu, na který se sice dobře kouká ale který je ve výsledku bohužel o ničem. Někdo si na tenhle styl potrpí a zcela se s ním spokojí ale pro mě je příběh zásadní, zvlášť potom u povídek, kterým divák, jako já, tu ujetost a bizarnost odpouští jenom proto, že čeká v závěru na neskutečně promyšlený zvrat, kdy všechno, co mu doposud unikalo, zapadne do sebe a bude moct ještě hodiny po promítání uvažovat nad nesmrtelností chrousta, což se tady ovšem nekoná a v závěru je pak takový divák pouze nasraný na takového režiséra. A to tedy jsem. Proto dávám jednu hvězdu za hezky ozvučený obrázek, který jsem se hodinu zkoumavě pozoroval, abych nakonec zjistil, že jsou to jen barevně počmárané dveře od hajzlu. 1/5 (28.02.2023)

Tohle byl ale dost jinej matroš. Koukat na tohle bylo jako sledovat něco z osmdesátek, co se znaží vypadat jako futuristický osmdesátky. A já si tenhle ujetej trip ujela. A tím nemyslím jenom vizuální a hudební stránku. To byla dokonalost. Ale i ty rozhovory v první polovině, než ten jejich jedinečný zážitek nastoupí do vlaku směr zkáza. Protože ty jsou hodně důležitý. Protože když potom začne peklo, byla jsem už tak vtažená, že jsem zbytek dílu dokoukala s rukou před pusou. Konec perfektní, přesně jak to má mít dobře napsaná povídka. Šest z pěti. Nejlepší ze všech? Skoro. (31.10.2022)

Čtyři hosté, brutalistní barák, pár lajn kokainu, MJ, synťáky, Sofia Boutella, halušky, a jedna rohatá potvora – a zábava může začít.... to vše a nejen to dělá z The Viewing audiovizuálně omamnej psychotropní bad-trip, kterej vás přivede do nepopsatelnýho deliria, a kterej se ve finále zvrhne v šílenej monster-horror – přitom jde o klasickou konverzačku, který by fakt slušel celovečerní formát. To vše pod precizní režijní taktovkou mistra drogových filmů, Panose Cosmatose, jehož autorský rukopis je i v takto komorním a ryze minimalistickém měřítku naprosto nezaměnitelný a zcela jedinečný – ten týpek je prostě někde jinde. Neskutečně zvrhlej fantasmagorickej přepal.... nechápeš to, ale miluješ to. (31.10.2022)