Pan Novák

Jistě to byla agitka v rámci akce "70 tisíc z administrativy do výroby", která dnes může připadat zcela jinak úsměvná než těm, kteří ji vídali v 50. či 60. letech. Sešla se tu však plejáda vynikajících herců starší i nastupující generace a hrála s opravdovým zaujetím. Do jaké míry to bylo zaujetí pro námět filmu, to nechci posuzovat, ale věřím, že většina to tenkrát hrála upřímně. Jindřich Plachta jako čestný a poctivý komunista, který věřil v lepší a spravedlivější svět a tomu obětoval i zbytek svého zdraví, aby nás navždy opustil, si v tomto filmu postavil tomuto přesvědčení pomník. (13.11.2014)

Československý komediální film odehrávající se v únoru 1948 a popisující společenské změny z pohledu dlouholetého úředníka Josefa Nováka, kterého ztvárnil J. Plachta. Tento zodpovědný úředník, jenž díky svému přesvědčení nemíchat se do politiky, odmítne nabídku stát se ředitelem pojišťovny, v níž pracoval. V souladu podle komunistického záměru snížit přebytečnou byrokracii a navýšit výrobu těžkého průmyslu dostane nabídku odejít pracovat do továrny či do penze. Pan Novák propadne zoufalství a snaží se simulovat nemoc, aby nemusel jít pracovat rukama, nakonec však podlehne všeobecnému nadšení z nového třídního rozdělení a přijme dělnickou pozici. V práci je zařazen do skupiny nových pracovníků, kteří vzešli z nedělnických profesí a ti jsou zpočátku pod dohledem a jsou přehlížení pro svou slabou kvalifikaci a výkonnost. Panu Novákovi se nové zaměstnání prudce zalíbí, v novém kolektivu je spokojen a díky svému nadšení je povýšen na místo se samostatnou činností. Pan Plachta dokázal toto budovatelské dílo osvěžit svým komediálním herectvím, které se vyznačovalo Novákovou roztržitostí, civilními dialogy s manželkou M. Valentovou a nakonec i předstíraným pracovním nadšením a díky němu film B. Zemana nepůsobí tak beznadějně propagandisticky s černobílou optikou, jak tomu bylo u filmů z této doby zvykem. V dalších rolích se ukázala Novákova dcera L. Fraňková, naivní prokurista F. Kreuzmann zatčený za protistátní činnost, řidič tramvaje a nesympatický ideologický vůdce mládeže J. Pehr, který naváděl mladé lidi k četbě Leninových spisů a zpěvu nepříliš duchaplných budovatelských písní. V rolích Novákových spolupracovníků se objevili M. Horníček, V. Trégl či J. Hlinomaz. Velkou zásluhu na snesitelnosti snímku a jeho politickému odlehčení má právě pan Plachta a režisér B. Zeman. Vzhledem k tomu, že mě Plachtův výkon bavil a dokonce mě nejednou rozesmál, dovolím si hodnotit tento film popisující vynucené změny v novém společenském uspořádání s humorným nadhledem průměrně. (23.02.2020)

Vodpuste pane rado, že jsem vám tyknul. Než bych byl řek „račte“, tak bylo po vás! To je jediný dobrý vtip této smutné veselohry. Viditelně již vážně nemocný úředník Novák jde zachraňovat výrobu do Kolbenky. Revizní lékař Felix měl být po té, co oznámí těžce nemocnému člověku, že je naprosto v pořádku a své ochablé svalstvo si má jít tužit do fabriky, okamžitě odeslán ke kolegovi na psychiatrii. Pochybuju, že image komunistické strany po tomto filmu nějak závratně stoupla. Zlověstné nadávání Nováka všem prokuristů, že jsou Prkošové (zrádci), je silná káva i pro skalnější soudruhy z KSČ. Neustále omílaná odrhovačka na tisíc způsobů „Vyhrňme si rukávy“ taky zrovna nepřispívá k pohodě. Herecky o dvě hlavy všechny převyšuje Kreuzmann, Plachta se snaží, ale viz zdravotní stav, Valentová taky ujde, ale jinak je to bída. (27.02.2021)

Pan Novák je budovateľský film, je to agitačný film, je to strašný film. Nie je strašný svojím námetom, lebo vtedy sa to vyžadovalo, ale je hrozný v tom , že herci, ktorí si za prvej republiky zahrali rôzne postavy, tak tu hrali úderníkov a propagovali budovanie lepšej doby. Do filmu politika nepatrí, tak sa zameriam na herecké výkony. J.Plachta exeloval, bol nemotorný, bol smiešny, bol najlepší. Medzi hercami som zaregistroval aj mladého M.Horníčka či K.Effu. Film hodnotím iba 35%. (22.06.2014)

Jedna z prvních vlaštovek poúnorového schematismu ve srovnání s některými mladšími žánrovými vrstevníky nenabízí nic neočekávaného, ale na druhou stranu ani vysloveně prázdného. Není pochyb o tom, kam svým obsahem míří jalový scénář, sestavený z oblíbeného dobového klišé prohlédnuvších nevěřících Tomášů, nicméně už samotný fakt, že film popisuje, byť silně zjednodušeně a vlastně ireálně, únorový převrat, je výjimečný. Kontroverznost náborové akce 70. 000 z administrativy do výroby je neoddiskutovatelným palčivým problémem poválečné hospodářské politiky a Novákův případ nebyl ojedinělý; v tomto směru film poskytuje poměrně cennou reflexi, a i když se společně s postupným hrdinovým nadšením mění v zoufale špatně sehrané divadlo, přináší svou historickou výpověď. Rozhodujícím kladem Zemanova filmu je nepochybně nemalý umělecký i ryze osobní vklad představitele titulní role Jindřicha Plachty, s jehož standardně kvalitním hereckým výkonem nelze jakkoli polemizovat. Navzdory nepopiratelné černobílosti, pramenící z dobou ovlivněného chápání společnosti, zasluhuje NOVÁK pozornost i dnes, minimálně díky dalšímu rozkrytí fenomenálního Plachtova hereckého génia, kterého se nám v současnosti dostává tak málo (shlédnuto v rámci festivalu Filmový smích Jindřicha Plachty v Rychnově nad Kněžnou, 2. 10. 2009). (05.10.2009)