Pan Novák

Když se ve filmu Nevíte o bytě? odněkud z neznáma vynořil Josef Křikava a začal zpívat, připadalo mi to strašně vtipné. Když se úplně stejně vynoří v Panu Novákovi, už to zas tak vtipné není. Ale jsou tu, pravda, jiné perly. Třeba takové vyznání lásky mezi mladými soudruhy: "Já tě potřebuji. Politicky. Rozumíš?" (19.03.2011)

Pan Novák je budovateľský film, je to agitačný film, je to strašný film. Nie je strašný svojím námetom, lebo vtedy sa to vyžadovalo, ale je hrozný v tom , že herci, ktorí si za prvej republiky zahrali rôzne postavy, tak tu hrali úderníkov a propagovali budovanie lepšej doby. Do filmu politika nepatrí, tak sa zameriam na herecké výkony. J.Plachta exeloval, bol nemotorný, bol smiešny, bol najlepší. Medzi hercami som zaregistroval aj mladého M.Horníčka či K.Effu. Film hodnotím iba 35%. (22.06.2014)

Lehce úsměvná agitka. 1) Přerod úředníků v nadšené dělníky nepůsobí věrohodně. No jak by taky mohl? Nekoukej a pomoz!_____ 2) Film vznikl na pomoc tehdy již neúspěšné akci z prosince 1948 - zařazení asi 65 000 úředníků do výroby. Podařilo se přesunout nakonec jen asi 20 000 lidí. Nový pokus byl úspěšnější. V roce 1951 se ze 77 000 plánovaných podařilo umístit asi 51 000 osob. Vedle získání nových pracovních sil pro rozvíjející se těžký průmysl šlo především o čistky s cílem odstranit z administrativy komunistům nenakloněné úředníky._____ 3) Všiml jsem si 31letého Miroslava Horníčka či 35letého Josefa Hlinomaze._____ 4) Velmi na mě zapůsobil budovatelský song Vyhrňme si rukávy ve tříčtvrtečním rytmu._____ 5) Už víte, kdo v 11. století zradil Čechy cizákům? Přece Prkoš Bilinský Němcům v roce 1041. Pořádně se učte, milé děti, bez těchto znalostí socialismus nevybudujeme. (17.01.2021)

Agitační komedie na podporu náborové akce 70. tisíc z administrativy do výroby, tudíž ve své době svinstvo, dnes těžko pochopitelné, ale na škodu by to občas zopakovat nebylo:-) Jedinou světlejší stránkou filmu je snad jen obsazení J. Plachty do hlavní role úředníka pojišťovny, přeřazeného do továrny ke stroji, kde si musí zvykat jednak na nové prostředí, nové lidi, ale i na nový duch doby. Téma ve svém principu není nikterak vtipné, bohužel, jen poplatné tehdejší politické situaci. Plachtův výkon ovšem film zlidšťuje a uhlazuje jinak dost ostré ideologické hrany. Plachta byl tehdy velice žádaná a skutečně velmi populární filmová hvězda, která zajistila v té době alespoň vysokou návštěvu když už nic jiného, ale film byl nejspíš ve své době i povinností. Určitě stojí za připomenutí všechny ty Plachtovy komické výstupy (nemotornost, komické drama šedivého kancelářského dříče, maloměšťácký strach z hlomozu a rytmu továrny, strach z drsných rukou dělníků), které ve mně vyvolávaly obrovské salvy smíchu, a to určitě nejen u mě. To všechno zde Plachta vylíčil přímo mistrovsky, svými velmi úspornými pohyby, lakonickými větami, nepatrným zachvěním v obličeji s dlouhým nosem, lehkým mrknutím dobráckého oka, i když poněkud často vyděšeným z nového prostředí, atd atd. Scény, kdy jeho značně vychrtlé tělo prohlíží doktor u komise a on mu říká, že je naprosto zdráv, což musela být v té době obrovská provokace, anebo kdy se ho dělníci v továrně ptají, u čeho pracuje, a on jim odpovídá jednoznačně a dobrácky, že u lisu, a oni na něj: "Tak na něj dávej pozor, abys ten lis nezchvátil!", jsou vesměs tragikomické. Nebo když si jen tak odložil nohu na jeden z těch obrovských strojů, který se náhle spustí, a on skáče po jedné, to jsou vše výborné gagy podobné Chaplinovým z filmu "Moderní doba". Dávám za 3*, a to jen díky Plachtovi kterého mám rád a který po následujících dvou filmech za pouhé dva roky zemřel.. (05.06.2006)

Jedna z prvních vlaštovek poúnorového schematismu ve srovnání s některými mladšími žánrovými vrstevníky nenabízí nic neočekávaného, ale na druhou stranu ani vysloveně prázdného. Není pochyb o tom, kam svým obsahem míří jalový scénář, sestavený z oblíbeného dobového klišé prohlédnuvších nevěřících Tomášů, nicméně už samotný fakt, že film popisuje, byť silně zjednodušeně a vlastně ireálně, únorový převrat, je výjimečný. Kontroverznost náborové akce 70. 000 z administrativy do výroby je neoddiskutovatelným palčivým problémem poválečné hospodářské politiky a Novákův případ nebyl ojedinělý; v tomto směru film poskytuje poměrně cennou reflexi, a i když se společně s postupným hrdinovým nadšením mění v zoufale špatně sehrané divadlo, přináší svou historickou výpověď. Rozhodujícím kladem Zemanova filmu je nepochybně nemalý umělecký i ryze osobní vklad představitele titulní role Jindřicha Plachty, s jehož standardně kvalitním hereckým výkonem nelze jakkoli polemizovat. Navzdory nepopiratelné černobílosti, pramenící z dobou ovlivněného chápání společnosti, zasluhuje NOVÁK pozornost i dnes, minimálně díky dalšímu rozkrytí fenomenálního Plachtova hereckého génia, kterého se nám v současnosti dostává tak málo (shlédnuto v rámci festivalu Filmový smích Jindřicha Plachty v Rychnově nad Kněžnou, 2. 10. 2009). (05.10.2009)