Pád Berlína II.

Se strýčkem Stalinem na věčné časy a nikdá jinak. Konečně se někdo nebál a natočil skutečnou pravdu o pádu Berlína. Stalinovi, skromnosti to ztělesněné, zajisté muselo být tuze moc trapně, že ho filmaři na plátně tak zbožštili. Ale co už s tím, že? Vždyť pouze jeho brilantní plán zapříčinil porážku Německa. Má však štěstí, že na jeho straně bojuje neohrožený slévač Aljuša, před jehož hrdinným "chlapáctvím" i kult Chucka Norrise upadá do propasti naprostého zapomnění. A ty herecké výkony. Darmo mluvit. I když scéna, kdy se přibelhá Goebbels s dobrou zprávou, je takový herecký majstrštyk od všech čtyř přítomných pánů herců, že jí prostě nelze nezmínit. Jo a mimochodem, Hitler by si měl vážně umýt vlasy. Ať se podívá třeba na Josifa jaký je to štramák. A kam ten to až, narozdíl od něj, dotáhl... (05.03.2008)

Pokud bych to bral jako celek bez té propagandy jako parodii pak by tento film měl u mě plný počet. Ještě nikdy jsem se nesmál u válečného filmu a dokonce jsem se u scén s nacisty bavil více než u Zítra vstanu a opařím se čajem. Nacisti jsou zde vtipné karikatury, které kulhají, kradou, zrazují se navzájem a hlavně jsou neskutečně špatně zahraní až je to vtipný. Korunu jim dal pan Werich, který z Georinga udělal klauna, který u Hitlera vyspává opici. Nejvíc rulezzz scéna celého filmu nastane při dobré zprávě Gobelse. Nebudu šetřit ani druhou stranu. Stalin je tak moc ubermensch až je to vtipný. Jenže to není film o hlavních alterzloduších historii. Tady je jistý sovětský Chuck Norris jménem Alexej. Chuck Norris musí mít tenhle film doslova obehraný až na kost. Alexej dostane kulku do hrudi a v druhém záběru není ani kapička krve a je jako rybička. Skolí nacistu hozenou puškou. Nemluvě o vybuchujících neodjištěných granátech anebo líbací scény s mrtvými kolegy. No a pak je tu ta propaganda, která v dnešní době je k smíchu. Propaganda ubere tři hvězdy z hrudi hrdiného konsomolce, ale ty dvě za uberzábavu ponechám. Asi si musím pustit po tomhle Zachrante vojína Ryana, abych si připomněl, že u válečného filmu se prostě neválí na podlaze smíchy. At žije Stalin velký masový vrah dějin! (01.05.2009)

I keď je tu druhý diel omnoho lepšie hodnotený, mne sa viacej páčil ten prvý. Neochvejný postup sovietskych vojsk priamo na Berlín pôsobí až groteskne a akcia veľmi nepresvedčivo. Práve preto som sa z veľkej časti počas filmu nudil ale tiež som sa pobavil na totálne umelo pôsobiacom Stalinovi a konečnom stretnutí Aljušu a Nataši, ktorý stáli meter od seba a nevedeli o tom. Záver filmu patrí monumentálnemu príchodu Stalina do dobytého Berlína (samozrejme nič také sa nikdy nestalo) za jásotu tisícok vojakov a jeho veľký prejav o definitívnej porážke Nemecka a o lepšej budúcnosti. A celkom by ma zaujímalo, čo o tomto filme hovoril a skutočne si myslel sám veľký generalisimus? (24.05.2008)

Tento 2. díl se mi zdá přece jen lepší než 1. díl. Nejsem naprosto žádným znalcem ceremonií a vojenských řádů sovětské armády v době války, ale silně pochybuji, že by v jejich aplikaci obdoby našeho Zákl-1-1 bylo pokleknutí před vlajkou či zástavou. Všimněte si, že, když Kantarija a Jegorov přebírali tu vlajku, co měli dát na Reichstag, tak všichni přítomní vojáci poklekli na jedno koleno kromě velitele, který jim ji předával. (28.11.2006)

Platí totéž co u první části, s tím že scény z vůdcovy poslední štace jsou ještě vydatnější. Nedá mi to abych nepochválil Natašku - ta holka by fakt stála za hřích, ten její komsomolský entuziasmus je vážně rajcovní :-D. A ještě poznámka na závěr: scénář k "Pádu Berlína" napsal (a nikdy se tím nezapomněl pochlubit) Petr Pavlenko - jedna z nejhorších Stalinových spisovatelských kreatur, jehož patolízalství mu vyneslo v tehdejším SSSR mnohá ocenění (zatímco skutečné umění vyneslo autorům jako Babel, Pilňak nebo Vesjolyj leda kulku do hlavy...). (13.02.2008)