Padenije Berlina, časť 1
The Fall of Berlin
Obsahy(1)
Dvoudílný epický velkofilm je nejprestižnějším projektem pozdně stalinské kinematografie. Reprezentuje velké komunistické ideje, které ve filmu zosobňuje sám neohrožený Stalin. Zajímavostí také je, že role nacistického vůdce Hermanna Göringa se originálním způsobem zhostil Jan Werich. Poslední dny druhé světové války vrcholí a Rudá armáda míří na svou poslední vojenskou štaci – dobýt Berlín. Na pozadí těchto dramatických událostí se odehrává příběh hrdinného slévače Alexeje a učitelky Nataši. On táhne se Sověty na Berlín, ona je drasticky odvlečena do koncentračního tábora. Společně se setkávají až v osvobozených ulicích německé metropole ve chvíli, kdy se jedna z nejsmutnějších kapitol lidských dějin konečně uzavřela. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (55)
Ukázkový příklad, jak lze z vážného válečného filmu vyrobit pro dnešního diváka komedii. Dvě dějové linky, jedna sledující slévače Aljošu a dívku Natašu, druhá zase zachycovala dění v politických kruzích, se ovlivňují pouze v tom smyslu, aby ukázaly "báťušku" Stalina v těch nejlepších barvách, jako hodného starostlivého tatíčka a nepřítele jako figurky z grotesky. Schematické vykreslení postav navozuje až groteskní směšnost postav německé válčící strany, despotickým Hitlerem, jež si myje hlavu elixírem, počínaje, přes zrádného Werichova Göringa a neschopné generály, zfanatizovanými vojáky v zákopech konče. Stalin oproti nim jako rozvážný otec národa se setkává s dělníky a okopává zahrádku. Vcelku nepůsobí ve své bílé uniformě ani jako diktátor, ale spíše jako blahobytně si žijící strýček mlynář, který si zve na návštěvu dělníka z celého SSSR. ()
Na tohle se dnes už takřka nedá dívat! Resp. leda jako na cennou historickou výpověď vypovídající o šokující míře propagandistické absurdity své doby. Z dnešního pohledu se jedná takřka o grotesku - ovšem grotesku, ze které mrazí v zádech. Tohle dílo v podstatě nemá daleko k Chaplinovu Diktátorovi, jenže rozdíly v pojetí a v záměrech zesměšňovat nacistickou nabubřelost a chování německých oficírů jsou pochopitelně zjevné. Zde se proti zcela nekontrolovatelně vyšinutému, psychopatickému Hitlerovi staví do opozice neuvěřitelně a až směšně rozvážný, klidný, mírumilovný a o blaho svého lidu se starající tatíček Stalin. V porovnání k historické skutečnosti o poměrech sovětského lidu a postoje Rudé armády k vlastním vojákům o to více vyzní zcela zákeřná a zrádná faleš, s jakou tento film věší všem divákům se vší odpornou troufalostí bulíky na nos. ()
Rusky mluvící Hitler. Stalin, který u mapy ukazuje Žukovovi (snad je to on), jak má vést obranu Moskvy. Angličané, kteří vpodstatě financují německou válku na východě. Tuny a tuny komunistických propagandistických sraček. Přes všechny tyhle zápory jsem se slušně bavil. PÁD BERLÍNA je z hlediska válečného filmu ultrasračka, ale jako komedie funguje skvěle. ()
Hnusná, odporná propaganda, je mi z ní zle a nenacházim vhodných slov, jak její zrůdnost popsat. Odpad, protože ani tomu Janu Werichovi v úloze Goringa se nemůžu smát. Stalin okopává v bílé uniformě stromky, představitelé západních mocností jako Churchill nebo Roosevelt jsou příšerné karikatury, Jaltská konference je tudíž fraška.. Naprosté šílenství. Ačkoliv je to tak moc absurdí, tak se u toho nemůžu ani bavit, když vím, že takovéto filmy oblbovali tehdejší diváky a mohli sloužit jako učebnice historie, kde jsou zobrazeny událost, tak jak se skutečně staly.. Když si představím, že tohle někdo bral vážně, tak je mi vážně smutno. Když hlavní hrdina, voják Alexej, zlikviduje Německého vojáka dobře vrženou puškou a pak si libuje, že zajal důstojníka, když Americký zajatec volá na popravčí četu v koncentráku: "Jsem Američan, Johnsone, řekněte jim to" a ten odvětí : "Já neumím mluvit s lidkýma zrůdama," když Hitler tvrdí, jak ho podporují Americké obchodní kruhy a jak mu Američané jdou na pomoc, když Nataša vidí na obloze letadla a tvrdí, že pozná Ruské stroje podle zvuku, když se Anglický diplomat domlouvá s Němci na dodání kovů na výrobu německých tanků, když Eisenhower vypráví, že US Army je v chaotickém stavu a má neskutečné problémy se zásobováním, když je vztyčena Sovětská vlajka nad Říšským sněmem, Alexej zařve Vítězství a všichni se daj do zpěvu a tance jako v nějaké pohádce, nebo když Stalin říká Žukovovi: "Vemte si tanků co nejvíc, stejně z nich po válce uděláme pluhy," tak když tohle vidím, vážně mi není do smíchu, ale spíš smutno. Díkybohu, že je tahle doba pryč. Fanouška vojenské historie potěší, že Německá technika je autentická (asi dva tanky), což je pochopitelné, spoustu toho v Rusku po válce zbylo, než to sešrotovali..a předělali na pluhy. ()
Každý, kdo nebyl rudý je ve filmu prezentován jako naprostý dementor. Samotný Dolfík Hitler je zde prezentován jako uzlíček nervů, kterého nikdo neposlouchá, ba dokonce nikdo nerespektuje. Téměř celá tahle první část je totálně o ničem. Točí se kolem 3 denního vztahu naivní učitelky Nataši a toho nejrudějšího slévače Alexeje. Jejich vztah se vyvine tak rychle, takže Aljoša, když se pak ve 40 rozhodoval co dál dělat, zabíjení nácků pro něho byla jasná volba. Nosí s sebou samopal, ale kdyby měl mačetu, tak by to bylo mnohem vhodnější. Ze svého samopalu totiž prakticky nestřílí a používá ho výhradně na mlácení. Odpad to není jen díky kouzelnému českému dabingu aneb nic tak debilního jsem zatím neslyšel. ()
Zajímavosti (5)
- Dabování filmu bylo provedeno ve zvláštních ateliérech jazykové úpravy státního filmu a trvalo při celkem 116 hodin. Poněvadž mnozí z vybraných dabérů byli zaměstnáni exteriérovým natáčením mimo Prahu, nebo byli zaměstnáni v divadle, kde právě začínala nová divadelní sezóna, muselo se pracovat na dabingu i v noci, aby bylo možno toto sovětské dílo uvést k oslavám 33. výročí Velké říjnové socialistické revoluce a II. Sjezdu Svazu československo - sovětského přátelství. (AGAMENON)
- Ve scéně na začátku, kdy se dobývají Selowské výšiny, je v zákopu německý voják, který střílí na ruského vojáka. Zbraň však neměla náboje a zvuk byl dodán v postprodukci. (ČSFD)
- Stalin se na premiéře snímku při závěrečné slavné scéně rozplakal. Později řekl režisérovi, jak lituje toho, že do Berlína skutečně neletěl. (Spinosaurus)
Reklama