Pět ďáblů

Pět ďáblů je vlastně docela bejkárna. V jednu chvíli se to tváří jako hororové drama, nakonec to sklouzne do jakéhosi podivně romantického filmu. Mysteriozní linka je v tomhle provedení spíš jedno velké WTF, co po nějakém hlubším rozebrání nedává moc smysl. Nedá se tomu upřít hezká kamera a působivé scenérie a Adèle Exarchopoulos uhrančivá v obou polohách, jako sexy gymnastka i jako matka od rodiny. (10.11.2022)

Adèle Exarchopoulos mám rád a o tomhle filmu jsem věděl z jejího Instagramu ještě dřív, než jsem zjistil, že poběží ve Varech, v jehož letošní bídné nabídce to byl jeden z mála filmů, jenž jsem měl skutečně chuť vidět - abych nakonec stejně otráveně zjistil, že zas takový zázrak to není, a spíš to šlo mimo mě. Necelých 100 minut délky mi přišlo ještě únosných a na Adèle Exarchopoulos se kouká jako vždy více než dobře, ale to, se dělo kolem její dcery, mi bylo spíše protivné, a v některých momentech jsem to asi nepochopil. Režisérčin celovečerní debut mě před 4 lety oslovil víc. (12.08.2022)

Zvláštní film se zvláštními postavami. Čekala bych více thrillerových a hororových prvků, místo toho jsem dostala rodinné drama o šikanované dceři a matce s kostlivcem ve skříni, které mě bohužel kvůli zmiňované nesympatičnosti postav vůbec neuchvátilo. Konec vyzněl do prázdna a taky nemám ráda, když se během celého filmu nedozvím odůvodnění názvu filmu, chm. (31.07.2022)

[KVIFF 2022] Takový nenápadný filmík, který ale dost originálně pojímá téma, které tu je už dlouho stejně jako s motivy. Od prvního obratu už nějak vím, kam film asi bude směřovat, ale tvůrci alespoň dokážou překvapit samotným koncem, který není v roli onoho předpokladu. Jinak dobře natočeno v hezké lokalitě bez potřeb rozumovat. Podařené. (10.07.2022)

Pět ďáblů lze číst jako metaforu o šestém smyslu dětí, které jsou schopné vycítit věci, jež dospělým zůstávají skryté, i jako zamyšlení nad zacyklenými lidskými vztahy, jež nelze racionálně zkrotit. Můžeme si s partnerem pořídit dítě, které nadevše milujeme, ale to ještě neznamená, že jsme si vzájemně souzeni a musíme spolu zůstat až do smrti. Film sice stylisticky nevybočuje k experimentům, které představa časových návratů vyvolaných čichovými reakcemi přivolává, ale podává vtahující příběh jedné zdánlivě obyčejné rodiny, jejíž členové dostávají díky lehce fantaskním událostem druhou šanci. Závěr je interpretačně bohatý a Léa Mysius pracuje s nadpřirozenými motivy i humornými vložkami zcela přirozeně a účelně… Byl jsem po celou dobu příjemně vtažen a zdaleka ne jen zásluhou Adèle Exarchopoulos, do níž jsem se zase jednou po Životu Adele stačil pětkrát zamilovat a třikrát jí propadnout. Zraje jako víno. (03.07.2022)