Taras Bulba

Slavné epické drama o Tarasi Bulbovi není o Tarasi Bulbovi, ale o jeho synovi, potamžo lásce silnější než kozácká čest. Tony Curtis se do Christine Kaufmann zbláznil na plátně i v životě, a není se mu co divit. Díky jejich chemii funguje příběh především jako romantické drama, protože jako dobrodružný, natož pak válečný film selhává hned v několika ohledech. Režisér po place posunoval zástupy vyšňořených jezdců na koních a troufl si i na dobývání opevněného města, jenže z bitev není cítit naléhavost, a ze soužití mezi Kozáky a Poláky vzájemná nevraživost. Hodně se o ní mluví, ale to je tak všechno. Kozáci s Poláky chvíli jsou, chvíli jsou proti nim, pak se tolerují a pak nenávidí. Nečekal jsem psychicky vyčerpávající syrový příběh o národní křívdě, ale takovou emocionální plochost taky ne. (19.04.2022)

O čosi lepšie ako ruský remake, ktorý som videl skôr. Aspoň to nebolo patetické ako novšie spracovanie. Žiadna matička Rus, ale stepi a (oblasť) Záporožie. Brynner skvelý, nič iné som od neho ani nečakal; Curtis súci viacmenej iba na tie romantické scény, ktoré bohužiaľ tvorili dosť veľkú časť príbehu (aj keď Christine Kaufmann bola chrumkavá) a Taras sa veru v nich nevyskytoval. V niektorých pasážach to vyzeralo na melodrámu - Kalinka 'pa amiericki' - och , och. Ale na veľkolepé davové a bojové scény sa pozeralo dobre aj po rokoch, škoda, že ich nebolo viac. (19.09.2016)

Americkí filmári v minulosti obľubovali ruskú literatúru, o čom svedčia mnohé filmy, ktoré boli v Hollywoode nakrútené podľa diel ruských autorov. V roku 1962 došlo na Gogoľovho Tarasa Buľbu, predtým boli sfilmované napr. Tolstého Vojna a mier (1956), či Dostojevského Bratia Karamazovovci (1958), tri roky po Buľbovi dostal filmovú podobu aj Pasternakov Doktor Živago (1965). Hollywoodská verzia Gogoľovho príbehu o záporožskom kozákovi Tarasovi Buľbovi a jeho dvoch synoch Andrejovi a Ostapovi bola nakrútená v argentínskych exteriéroch. Záporožskí kozáci sú najprv spojencami Poliakov v boji proti Turkom, vzápätí však povstanú proti Poliakom resp. poľskej šľachte, ktorá ich utláča. Mladší Buľbov syn sa však zaľúbi do krásnej Poľky, zradí vlastnú krv a pridá sa na stranu nepriateľov kozákov – Poliakov. Tarasa Buľbu stvárnil jeden zo „siedmich statočných“ Yul Brynner , v úlohe jeho syna Andreja sa predstavil len o 10 rokov mladší Tony Curtis. Film končí smrťou Andreja, ktorý zomiera rukou vlastného otca, ktorý nevie stráviť zradu svojho mladšieho syna. Príbeh však pokračuje ďalej, Ostap sa dostane do poľského zajatia, je popravený, Taras pokračuje naďalej v boji proti Poliakom, dopláca však na svoj zlozvyk – fajčenie, vracia sa na bojisku po stratenú fajku, padne však do zajatia a je zaživa upálený na hranici. (08.02.2011)

Z ukrajinskoruské literární Gogolovy předlohy film zachytil jen to nejnutnější, dá se říci nejpodstatnější. Přesto - nebo právě proto - s pozoruhodnou přesností dokázal evokovat svět tradičního východoslovanského patosu, libujícího si v očividné přepjatosti gest i cílů. Yul Brynner se v hlavní úloze překonává, ale dobře vybraní a srovnatelně zdatní jsou i představitelé dalších hlavních rolí Tarasových synů a Polky, do které se Andrij zamiluje. Za zdařilou lze označit i výpravu. Méně pochopitelná je volba exteriérů: Záporoží i přilehlá střední Ukrajina a Bělorusko jsou nížinné krajiny s pahorky a pominutelnými vrchy; srovnatelné hory - Karpaty - leží o několik set kilometrů dále na Západ. Scénář se vyhnul Gogolovu konci a směřuje k harmonizujícímu happy endu; zde je film zřejmě nejvíce poplatný postupům Hollywoodu. V tom ostatním je nutné přiznat kvalitu. BULBA je neobvyklým ztvárněním pro Západ nestandardní látky a i dnes překvapuje živostí a přesvědčivou plasticitou, se kterou přibližuje zašlou historii 16. století (řeč o livonské válce) z rozmezí střední a východní Evropy. (28.10.2011)

Yul Brynner se na podobné role hodil a dokonale to potvrzuje i v tomto počinu, kde se o hlavní prostor dělí s taktéž skvělým Tony Curtisem. Gogolovu předlohu jsem nečetl, tudíž nebudu porovnávat s filmovou adaptací, ale celkově příběh výborně funguje, je i dobře nasnímán a za jediné úskalí lze považovat delší stopáž. Na závěr bych ještě rád pochválil filmovou hudbu, která se Franzi Waxmanovi velmi povedla. (21.01.2019)