Taras Bulba

Z filmu jsem viděl jen část, protože pokud mi polští studenti na obrazovce zpívají anglicky a pak zpívají i kozáci ze stepí západní Ukrajiny též anglicky a pokud Tony Curtis(kozák prosím, to není vtip) se tváří stejně šibalsky jako v Někdo to rád horké, tak takovou píčovinu nepřenesu přes srdce i žaludek. Já jsem totiž filmový divák a to už nějakých 45 let. Snaha Hollywoodu pořád srát do historických děl komediální prvky, kterým se mohou smát pouze hloupí američané s popcornem v hubě, to byl další důvod, proč jsem to vypnul. Vždyť mám doma tolik krásných filmů, a do své smrti chci stihnout se na ně ještě podívat.... (12.05.2012)

Z ukrajinskoruské literární Gogolovy předlohy film zachytil jen to nejnutnější, dá se říci nejpodstatnější. Přesto - nebo právě proto - s pozoruhodnou přesností dokázal evokovat svět tradičního východoslovanského patosu, libujícího si v očividné přepjatosti gest i cílů. Yul Brynner se v hlavní úloze překonává, ale dobře vybraní a srovnatelně zdatní jsou i představitelé dalších hlavních rolí Tarasových synů a Polky, do které se Andrij zamiluje. Za zdařilou lze označit i výpravu. Méně pochopitelná je volba exteriérů: Záporoží i přilehlá střední Ukrajina a Bělorusko jsou nížinné krajiny s pahorky a pominutelnými vrchy; srovnatelné hory - Karpaty - leží o několik set kilometrů dále na Západ. Scénář se vyhnul Gogolovu konci a směřuje k harmonizujícímu happy endu; zde je film zřejmě nejvíce poplatný postupům Hollywoodu. V tom ostatním je nutné přiznat kvalitu. BULBA je neobvyklým ztvárněním pro Západ nestandardní látky a i dnes překvapuje živostí a přesvědčivou plasticitou, se kterou přibližuje zašlou historii 16. století (řeč o livonské válce) z rozmezí střední a východní Evropy. (28.10.2011)

Americkí filmári v minulosti obľubovali ruskú literatúru, o čom svedčia mnohé filmy, ktoré boli v Hollywoode nakrútené podľa diel ruských autorov. V roku 1962 došlo na Gogoľovho Tarasa Buľbu, predtým boli sfilmované napr. Tolstého Vojna a mier (1956), či Dostojevského Bratia Karamazovovci (1958), tri roky po Buľbovi dostal filmovú podobu aj Pasternakov Doktor Živago (1965). Hollywoodská verzia Gogoľovho príbehu o záporožskom kozákovi Tarasovi Buľbovi a jeho dvoch synoch Andrejovi a Ostapovi bola nakrútená v argentínskych exteriéroch. Záporožskí kozáci sú najprv spojencami Poliakov v boji proti Turkom, vzápätí však povstanú proti Poliakom resp. poľskej šľachte, ktorá ich utláča. Mladší Buľbov syn sa však zaľúbi do krásnej Poľky, zradí vlastnú krv a pridá sa na stranu nepriateľov kozákov – Poliakov. Tarasa Buľbu stvárnil jeden zo „siedmich statočných“ Yul Brynner , v úlohe jeho syna Andreja sa predstavil len o 10 rokov mladší Tony Curtis. Film končí smrťou Andreja, ktorý zomiera rukou vlastného otca, ktorý nevie stráviť zradu svojho mladšieho syna. Príbeh však pokračuje ďalej, Ostap sa dostane do poľského zajatia, je popravený, Taras pokračuje naďalej v boji proti Poliakom, dopláca však na svoj zlozvyk – fajčenie, vracia sa na bojisku po stratenú fajku, padne však do zajatia a je zaživa upálený na hranici. (08.02.2011)

Podle slavné povídky Nikolaje Vasiljeviče Gogola. No, tedy je to dost přesné, ale naprosto nechápu, proč film skončí už po osudovém střetnutí Tarase s Andrejem po Andrejově obratu. To nebyly peníze? To nebyl čas? Díky tomu vlastně odpadl Ostapův příběh a méně prostoru zbylo i na Tarase skvělého Yula Brynnera. - Film je tak vlastně především o Andrejovi (Tony Curtis) a jeho osudové lásce a zradě, jíž se kvůli ní dopustil. Kdybych neznal předlohu (Což se mi pochopitelně u ruské klasiky nemůže stát!), asi bych nic nevytýkal a jen bych chválil krásné bitevní scenérie (točeno údajně v Argentině) a skutečně bezvadný hudební, vpravdě kozácký, doprovod. (15.07.2005)

Zrejme do väčšej miery zromantizovaná verzia udalostí a to nielen tým, že tu máme romantickú linku. Po slušnom začiatku tu máme hluché pasáže, kedy som si myslel, že film stratil zápletku, ale od polovice sa to poriadne rozbehlo a na konci, nás neznalcov, čaká aj poriadne prekvapenie. Ide o dôkaz, že scenáristi a režisér mysleli tento film vážne, postavy a strany strácajú polarizáciu a nakoniec ten Taras Bulba je skôr klasickým zadubencom, ktorý musí počúvať mladšiu generáciu, aby pochopil situáciu. Thompson nakrútil skutočný veľkofilm, nejde len o záverečné polhodinové obliehanie, davové scény nám ponúkajú filmári počas celej stopáže. Len tie pijatiky mi pripadali zbytočné a brzdiace ústrednú dejovú líniu. (22.10.2022)