Sladká vůně úspěchu

„Seš vězněm, Sidney.. vězněm vlastního strachu, chamtivosti a ambice.“   Tematicky nadčasový snímek rozehrává vztahové intriky, manipulace a vyřízování si vzájemných účtů skrze médiá (v 50. letech zejména denní tisk). Nad kolotočem událostí uprostřed amerického poválečného kapitalismu v atmosféře již doznívajících McCartyho honů na komunisty zde ční bohatý, vlivný a uznávaný publicista v brilantním podání Burta Lancastera, z jehož bezskrupulózních manipulací, před veřejností pečlivě schovávaných za charismatický pohled obrýlené tváře, by se jednomu málem mohl obrátit žaludek.  Jenomže mě film vůbec nedokázal hlouběji zasáhnout... chápu jeho poselství s přesahem, vnímal jsem zde spoustu dobře napsaných dialogů, slušné herecké výkony (byť mimo Lancastera mě výrazněji zaujala už jen Susan Harrison a ta spíše vzhledově, než herecky) i vynikající černobílou kameru s noirovou atmosférou, nicméně přesto ze Sladké vůni úspěchu pro mě zůstal jen neskutečně studený film bez emocí, naplněný akorát onou bezednou studnicí nejšpinavější společenské prohnilosti. Přes veškerou atraktivitu tématu vznikl poněkud nezáživný „příběh“ rozvrstvený do dlouhých dialogů, s nimiž se žádné napětí buď vůbec nepodařilo vybudovat a nebo se právě pro ty rozsáhlé a odtažitě podané dialogy většina případného napětí lehce vytratila. Čekal jsem z proslaveného nezávislého noiru 50. let rozhodně větší zážitek. [60%] (12.11.2021)

J.J. a Sidney sú možno tými najúlisnejšími záporákmi filmového plátna, ktorí nikdy nedržali v ruke zbraň a nikoho fyzicky nezabili, zato majú na svedomí množstvo ľudského nešťastia. V podaní takých hereckých es, akými boli Curtis a Lancaster to vôbec nie je prekvapenie. Základom je výborný scenár, ktorý okrem hlavnej zápletky ponúka množstvo chytrých dialógov pomimo s množstvom vedľajších postáv, ktoré do deja nijako zvlášť nezasahujú, ale dokreslujú svet a charaktery hlavných hrdinov. Tých by ste mohli nenávidieť, ale rovnako ako Lancasterova sestra nimi budete skôr pohŕdať, respektíve vám ich bude ľúto. Vôňu možno treba na plné docenenie vidieť aspoň dvakrát, tých dialógov je v nej skutočne veľa a svet, ktorý zobrazuje, je našincovi dosť vzdialený (pokiaľ nepracuje v show byznise), takže spočiatku nebude jednoduché sa v ňom orientovať. Na dobu svojho vzniku sa jedná o veľmi cynický a nekompromisný pohľad, respektíve hlboký rez do sveta pretvárky a sebectva bulvárnej novinárčiny. (08.04.2013)

Vynikajúci film vo všetkých smeroch. Príbeh je nabitý skvelými dialógmi, herci hrajú brilantne. Tu vyzdvihnujem predovšetkým rolu Lancastera, ktorý stvárnil J.J. Z jeho postoju, prísneho pohľadu mrazí, akoby jeho oči spoza hrubých rámov okuliarov dokázali človeka rozlomiť na polovicu. Skvele mu sekunduje Curtis v roli povrchného, slizkého agenta. Ich vzájomné špinavé a despotické zámery považujem za vrchol charakterových vzťahov v kinematografii. Bravúrne. (20.10.2012)

Zručně natočené drama o neskutečném vlivu médií na veřejné mínění a možnosti manipulace s ním. Naštěstí má hlavní roli skvělý Curtis a Lancaster svým mírně toporným herectvím tudíž nekazí dojem z výborného filmu. Snímek na mnoha místech využívá výhod paralelismu. Nejdůsledněji však při závěrečném loučení sestry, kdy se jedny dveře otevírají a překrývají tím minulost, záhy se otevřou dveře od výtahu, aby uvedly budoucnost. (22.11.2020)

Hledat v showbusinessu slušného člověka, je jako hledat feministické myšlenky ve filmu Michaela Baye. Třeba takový reklamní agent Sidney Falco, to je přímo bikvadratická svině. Pořád ale fajn člověk oproti sloupkaři J. J.Hunseckerovi – hotový satan mezi bulvárními novináři. Když se dají ti dva dohromady, nic dobrého to nevěstí. Bude se lhát, bude se podplácet, bude se zneužívat cizích citů, bude to bolet. I na dnešní (natožpak na svou) dobu mimořádně drsná mediální satira. Výborné herecké výkony Tonyho Curtise a monstrózního Burta Lancastera (všimněte si, jak je po většinu filmu snímán!), téměř neustálá noc, bezmoc obyčejných pěšáků a situace natolik vyhrocené, a přesto natolik opravdové. Od klasického filmu-noir se Sladká vůně úspěchu liší snad pouze přetransformováním zla do všehoschopných médii, která hýbou světem, což dokázal před Alexandrem Mackendrickem podobně působivě zachytit snad pouze Orson Welles. 85% (25.02.2007)