The Horns
VOD (1)
Obsahy(1)
Loutkový příběh, namluvený Zdeňkem Svěrákem, o manželské dvojici čertů - Blance a Arturovi, jehož problémem je, že nemá rohy. Dlouho se tím trápí až jednou... příjde na to, že jeho "šancí" je Blanka - kdyby mu byla nevěrná, parohy by se mu určitě objevily... a tak jí přinutí. Chce je ale stále větší a větší až nakonec skončí s výstavním parožím, s kterým neprojde ani dveřmi. (wictoria)
(více)Recenze (31)
no, moc veselá pohádka to teda není, ani poučení na závěr, které si ZS neodpustil, od hořkého vyznění nepomůže. Chudák manželka, která byla zjevně odhodlána splnit svému čertovskému muži každé jeho přání. Snad byl tedy Artur se svými (pa)rohy nakonec spokojen. Výborné jsou slovní vyhrávky s čertovskou tematikou, které ale někdy zanikají v poněkud monotónně nezúčastněném Svěrákově přednesu. A Uhlířovi se povedla jímavá melodie, která by se klidně mohla uplatnit i v nějakém celovečerním filmu. ()
„Mulisy, mulisy…a, pardon.“ Malá, nenápadná záležitost, ale jak vydařená! Na první pohled, resp. poslech diváka zaujme moc povedená Uhlířova hudba s opravdu krásným hlavním motivem. Potěší i animace, která možná není z nejoriginálnějších, přesto je vydařená a především efektivně umožňuje naplňovat potenciál mluveného slova. A o to tu jde nejvíce. Svěrák se s rolí vypravěče popasoval (nepřekvapivě) dobře, dodává vyprávění onu pověstnou přidanou hodnotu. A samotný obsah jeho monologu, to je oslava češtiny. Ať už hrátkami s jazykem, spoustou více či méně známých čertovských přísloví nebo často doslovným humorem, který já osobně mám moc rád (a právě animace mu dává možnost vyniknout více, než by to umožňoval film hraný). Morální (poučný) apel spolu s koncem už ke Svěrákovskému duchu patří, neměl jsem s ním problém. Celkově hodnotím slabšími 5*. „A paní Blanka, jen a jen z lásky ke svému muži, představte si, svolila. Ale byla to tím pádem nevěra velice malá, taková dobročinná.“ ()
Scénáristické vytěžení českých nalezišť (nejen) čertovských idiomů, které by si zasloužilo lepší pointování a rytmus slova vůči obrazu, což by dnes Zdeněk s dědečkovskou zkušeností zvládl určitě lépe. Občas jako bych slyšel spíše smoljakovskou dikci. Svěrákovská témata slastného ale nebezpečného života messengerů a vztahových trojúhelníků (Jako jed, Vratné lahve) tentokrát v loutkové, dobročinné verzi: "To by v tom byl čert, abychom manželovi nepomohli". Ale nechtějte být stejní jako ostatní. ♫ Netypická hudba J.Uhlíře, přesto s rozpoznatelným rukopisem. 3-4* Doplňková četba (tumáš, čerte, kropáč!): evoluční rohy ()
Prosím, nedávejte příště Svěrákovi za trest namluvit pohádku, ať radši 100x něco opíše. Jeho líný znuděný monotónní přednes ji dost kazil. Z pohádky jsem si odnesl poučení, že není dobré mít přespříliš poslušnou ženu - údernici. Jen taková si totiž může vzít až moc k srdci běžně používanou, nevinně vypadající větu "vypadni a dokud mi nenasadíš pořádné parohy, tak se nevracej", a chudáku člověku (čertovi) pak vyraší takové paroží, že by i osmadvacaterák záviděl. ()
Tato pohádka není mimořádná jen tím, že ji báječně - na úrovni Filipovského či "kerkonošské" Neumannově - namluvil Zdeněk Svěrák, ale zejména zaslouží mimořádné ocenění asociativní aliterace kolm slov čertovský-roh-paroh. Humor, který je v tomto případě ryze a výhradně svěrákovský, to je mimořádnéí překvapení jaksi namluvené "navrch". Překvapení zvlášť milé. ()
Galerie (3)
Photo © Česká televize
Reklama