Pozemšťané

Tak na začátek - jsem masožravec (resp. všežravec, ale maso mi jede nejvíc) a neplánuju to měnit. Tohle je film vytvořený s účelem působit na citovou stránku člověka, jsou použity nejhorší existující záběry a prezentovány nejhorší existující metody. Přece si inteligentní člověk nemůže myslet, že by to takhle fungovalo všude. Za tuhle snahu vydírat strhávám jednu hvězdičku, nemám ráda, když na mě někdo tlačí. Ty záběry na mě působily taky, ale ve všech průmyslech by se dalo najít něco kompromitujícího… Tyhle záběry jsou z jatek za oceánem, tady by se něco takového praktikovat nedalo, nebyl by prostor, nebylo by soukromí, okamžitě by se to ohromně rozmazalo v médiích a ty cvoky, co ty zvířata takhle trápí, by pozavírali. Ovšem to, co tenhle film ukazuje bez zkreslení, je, že někde to takhle funguje, že ta zvířata těm lidem nestojí už ani za humánní kulku do hlavy a radši je hodiny trápí. A s tím by se mělo rozhodně něco udělat!!! (02.11.2013)

Nijak velkou díru do hlavy mi konkrétně tento film neudělal, ale pokusím se shrnout, co mě u něj napadalo. A nebude to asi nic moc zajímavého. Už jako dítě jsem podobné záběry viděla v odpoledních pořadech na ČT a dále, aniž bych to vyhledávala, jsem se takto zprostředkovaně setkala s lecčíms. Nemá to znít zvrhle ani hrdinsky, když řeknu, že jsem si na nepříjemný pohled zvykla. Ale to neznamená, že přestal být nechutný a nepříjemný, a už vůbec by to nemělo znamenat, že jsem si zvykla na utrpení druhých. A jsme u toho. Bohužel jsem taky člověk. A nic lepšího ze mě nedělá to, že se dívám na Earthlings, ani to, že si na ohníčku radši opeču doma vypěstovanou brambůrku než flák krkovice. Dokonce ani to, že se štítím kožešin a že neholduji cirkusům nebo býčím zápasům, mě nezbavuje příslušnosti k lidskému rodu a odpovědnosti, kterou nese za deformaci světa. Jenže kdo sebere odvahu něco změnit a kdo vůbec ví jak na to? Já ne. Cokoli, co se snaží naši zaslepenost, naivitu a pasivitu podkopat a vyburcovat nás alespoň k zamyšlení, soucitu a proslulému „začni u sebe“, je chvályhodné. Earthlings se tváří komplexně, ale samozřejmě těžko za nepříjemným pohledem ukáže celou nepříjemnou pravdu. Nemluvě o tom, že víra v jedinou pravdu mě opouští. Léta jsem byla v docela úzkém kontaktu s jednou přírodovědkyní. Sice omdlévala, když zaslechla slovo „žíla“, ale ceknout před ní něco proti pokusům na zvířatech, GMO nebo praktikám na jatkách bylo jen pro nejodvážnější. Čemu věřit? Kde jsou (především ve vědeckém úsilí) hranice morálního chování? Zase nevím._____ Ještě bych měla obhájit své zděšení z filmu Le sang des bêtes, protože kdo ho viděl, asi si na něj v souvislosti s Earthlings musí vzpomenout a mohlo by vypadat divně, že na mě zapůsobil o tolik silněji. Zásadní rozdíl je ve zpracování. Le sang des bêtes je především dechberoucí surrealisticko-dokumentární filmařina. Nachází zvrácenou estetiku zabíjení. Podává to prostě jinak než s alarmující nabádavostí. (Ne)lidská lhostejnost, která je společnou rovinou obou filmů, zde spoluvytváří děsivou kompozici uměleckého díla. I Le sang des bêtes můj útlocit (vím, že se nerovná morálce) ponechal bez hodnocení hvězdičkami. Dále třeba u Renoirových Pravidel hry scéna masakru divokých králíků zapříčinila, že se nakonec nemůže jednat o můj nejoblíbenější film. A mimochodem ve stejném snímku zazní i slavná věta: „Na světě je hrozné, že každý má své důvody.“ (03.07.2008)

Viděl jsem stovky hororů a žádný není tak hrozný jak tento film. Totální exploitace těch nejhorších pocitů, hodně podobné jako u Cove. Kdo se na toto může s klidem dívat, měl by si přiznat, že to je vlastně film o něm, člověku jako druhu, lidském odpadu jako charakteru. Alternativu nabízí třeba Cowspiracy. (Ne)Doporučuju, chce to opravdu silný žaludek... (30.05.2015)

Film tak skutečný že se na něj skoro nedá dívat. Ale dokument ubohý, žádné vlastní záběry, fakta, výzkumy. Jeden konkrétní případ (nebo i desítky případů když uvážíme že podobných farem je na světě statisíce) i když neskutečně brutální nemůže být považován za obraz skutečnosti. Všechno to s nádechem vegetariánství a greenpísáctví... a kdo se postaví za práva rostlin? (18.05.2008)

Jeden z filmov, ktorý by mali vidieť všetci ľudia na planéte! Brutálne! Toto rozhodne nie je pre slabšie povahy, ale pritom je to tak závažné, že by to mali vedieť aj oni. Som proti ródeu, býčím zápasom, cirkusom s akýmikoľvek zvieratami, ZOO uznávam len z časti, pokiaľ ide o záchranu ohrozených druhov a nejakú poučnú výučbu pre deti, ale aj tam si myslím, že by to nemalo byť navždy a ľudia by zvieratám mali zabezpečiť slobodný život a ak by ich niekto chcel vidieť, nech si za nimi vycestuje, samozrejme po vyriešení energetickej otázky, čo by nemal byť problém, ak potlačíme biznis s našou planétou na burzách a podobne. Som proti noseniu kožených výrobkov z takejto formy, jedine ak ste Eskimák, tá koža vás otepľuje a to zviera netrpelo a nebolo zabité zbytočne. Doma pokiaľ viem mám len nepravú kožu, neviem však čo topánky, tam dúfam tiež. Avšak vo väčšine nášho oblečenia sú rôzne takéto materiály a mali by sme si na to dávať pozor, aj mydlo, hocičo okolo nás je zo zvierat a mali by sme sa zaujímať akou formou to bolo získané a ak zlou, tak zavrhnúť. Rozmýšľajme a zaujímajme sa o veci okolo seba. Nie som vegetarián a priznám sa, že tiež som to radšej nevidel, ale teraz si myslím, že pravde sa treba pozrieť do očí, lebo sa nám to vracia, chorobami a inými vecami. Nie som za prehnanú agitku ekobláznov, ale som skôr na strane ochrancov prírody, tým myslím dosť na ich strane. Byť humánny je pre mňa ešte slabé slovo, treba viac. Riešenia sami poznáme, je to ako s obnoviteľnou energiou, ale nechceme pre svoju chamtivosť tomu dať priestor. Keby mal priemerný Číňan konzumovať toľko, čo priemerný Američan, Zem neprežije. Dúfam, že po tomto filme sa zamyslíte a pozmeníte svoj život, ak ste to ešte neurobili a rozšírite toto posolstvo ďalej, lebo je hlúpe si myslieť, že sa to už nedeje, naopak populácia Zeme rastie a rastú aj tieto problémy. Zmeňme svet k lepšiemu, záver ponúka mnoho posolstiev a múdrych slov. Sme predsa Pozemšťania. (01.12.2012)