Most

Alegorie nealegorie, tenhle krátký film na mě zapůsobil přes všechny nedostatky typu podivných anachronismů a ještě podivnějšího závěru prostě proto, že nad tématem oběti přemýšlím jako matka malých dětí docela hodně. Myslím na Sophiinu volbu, na film Musíme si pomáhat, který na mě taky velmi zapůsobil a na období minulého totalitního režimu, který naše české myšlení chtě nechtě dosti poznamenal. Nikdy jsem nebyla postavena před volbu oběti vlastních dětí, a to dokonce ani v podobě, v jaké před ni byli za minulého režimu postaveni moji rodiče. Co je důležitější, prospěch mých dětí, nebo nějaké principy? Někteří lidé by to rádi viděli černobíle, já to černobíle nevidím. Někteří by kamenovali ty, co jim jde víc o blaho svých dětí než o blaho ostatních, cizích... prý společnosti. Nezlobte se na mě, mně je jedno, kam se řítí vlak, když jsou ohroženy moje děti. A jen tiše doufám, že před takovou volbu nikdy nebudu postavena. (30.10.2011)

Rozumím tomu nadšení: Dobrá kamera, hezká hudba a silná atmosféra... Ovšem pointa je dosti nevěrohodná a herci (jinak výborní) působí dojmem, že vlastně neví co hrát. Nejen Linda Rybová, která má drogy v rámci své role „v popisu práce“, ale všichni vypadají trochu jako pod vlivem nějakých omamných látek... Na režisérovi naopak to, že je Američan, je vidět velice dobře (reakce a uživatele derryl). Vytváří atmosféru, přičemž nerušeně míchá věci, které k sobě vůbec nepatří... A tak se v příběhu ze současnosti (v jedné scéně se mihne mobilní telefon) prohánějí parní lokomotivy, které však u nás už třicet let nejezdí, nemluvě o sedmdesát let starých vagonech, v Pražských ulicích bez vysvětlení zní Edith Piaf, o nadužívání sněhu, mrazu a mlhy raději nemluvě. Smysl filmu, totiž demonstrovat křesťanské poselství, tj. Kristovu oběť jíž vykupuje hřích ostatních lidí (jeden nevinný zemře za mnoho vinných, které tím očistí) nekřesťané asi stejně nepochopí (pokud se jim neřekne, že to tam mají hledat). Film Ježíš z Montrealu tuhle myšlenku sděluje daleko lépe, přestože v podobě pro křesťany asi nepřijatelné, neboť Krista líčí jako pouhého člověka a jeho obětování za lidstvo se děje nikoli zázračně, ale, ač vlastně metafyzicky, přesto ve zcela symbolickém smyslu... Ano, myšlenka nebyla špatná, ale celkové provedení mi přijde dost tragické. Chtělo to především jiného režiséra a pak asi taky propracovanější a věrohodněji působící scénář... Srovnáme li skoro 30 minut filmu s desetiminutovými filmovými skvosty světových režisérů nezávislých filmů (Dalších deset minut), ukáže se filmařská plytkost Mostu v celé své nahotě. Celkový dojem: 40% (26.09.2006)

Memy zas jednou vyhrály nad geny. Celkově se nepovedlo vytvořit věrohodnou atmosféru, celé to směrovali k parním lokomotivám, starému rádiu, písním a do toho všeho prdnou prahu s ulicemi přeplněnými nablýsknými auty. Pak je zde to oduševnělé děcko (to by mě zajímalo, jak by odpovídalo na důvod proč je jaké je ?), prut na chytání ryb se teleportoval asi z jiné dimenze. Jeho smrt mi přišla i z těch několika záběrů významně nevěrohodná (pokud ho to rozdrtilo, tak co byla ta mrtvola na konci ?). Vazba mezi tou dívkou, jež si vyráběla pravděpodobně karamel z cukru, a otcem mohla být jednosměrná (ona viděla jeho, ale on ji nikdy nespatřil, tudíž nemohl vědět, že ji zachránil). Já bych je nechal vykoupat v řece, když jeli na červenou :-) Mě memy ještě nezaslepily ... Snaha o velkolepé morální dílo se nepovedla, ale koukat se na to dá. (29.08.2009)

Nádherný příběh, opravdu. A vyústění ústředního dilematu je taky srdcervoucí. Nicméně si nemyslím, že je šťastný nápad tenhle kraťas zneužívat pro potřeby zasrané církve, protože když je člověk svině, tak si může věřit čemu chce a obhájit si co chce, kdežto když je člověk dobrý z podstaty, tak na to nepotřebuje žádnou vymyšlenou modlu. 90% (27.02.2017)

I stříbrná mince se v příliš velké kapse ztratí. Stopáž Mostu je hrubě přestřelená. Dilema titulní postavy je velice kruté, ale opravdu intenzivní by bylo zhruba v desetiminutovém filmu (případně obestřeno nějakým tím příběhem). Vaty v podobě záběrů na cestující vlaku nebo anglicky hovořící osoby (?) je příliš a zcela jasná mi není ani forma - staré uličky Prahy doplňuje moderní elektronika v tramvajích, aby záhy nastoupila parní lokomotiva a ke všemu hraje francouzská hudba. Unikla mi nějaká symbolika, či jde pouze o autorovo zalíbení v několika nesourodých prvcích? Linka s feťačkou je možná hezká, ale poněkud podbízivá. Největším kladem jsou nakonec herecké výkony představitelů otce a syna... (04.01.2010)