Radúz a Mahulena

"Je láska silnější než nenávist, a milování kletby mocnější. A budou pozdější ještě pokolení si vyprávět o jejich lásce věčné... Radůz a Mahulena." . . . Pateticky poetické, baletně teatrální, verbálně i vizuálně působivě stylizované, inscenačně - přes jistou (dobou podmíněnou) zjevně ne příliš nákladnou produkci i tak prostě nadčasově krásné, zasazeno do nádherných exteriérů... Navíc pak řekl bych v až kongeniálním souladu s romantizující i pompézní hudbou Josefa Suka... Silný mýtický příběh, pohanské drama veliké prokleté Lásky a Nenávisti - jako mysteriozní pohádka pro dospělé, dnes snad i dalo by se říci jakási baladická "fantasy"... Každopádně - i přes jakékoli možné drobné výhrady - vždy znovu a znovu fantastický divácký zážitek! - - - - - (Poprvé viděno s nezapomenutelnou vzpomínkou dávno tomu kdysi hned po natočení, poté s chutí nahlédnuto kdykoli znovu - naposledy pak 13.4.2009 na ČT2, komentář zde jako sedmnáctý - 13.4.2009) (25.02.2006)

Až překvapivě věrná filmová adaptace pohádkového dramatu Julia Zeyera zachovává originální atmosféru a oživuje původní secesní poetiku díla. Ačkoliv je celý děj lokalizován do exteriérů (připomínajících svou dekadentní náladou, motivy a tvaroslovím malby Jana Preislera), nepozbývá svého originálního divadelního ladění, které je komorní, nebo lépe řečeno intimní (v intencích intimního jeviště, preferovaného moderním divadelnictvím fin de siècle). Soběstačné obrazy jsou naplněny básnickými dialogy a skvostnou hudbou a příběh se odehrává veden zpřítomňovanou osudovou melodií lidských niter. Filmu se tak podařilo spojit různá samostatná díla: Zeyerovo drama, Sukovu symfonickou hudbu a Preislerovu výtvarnou tvorbu (se Zeyerovou prací nesouvisející jen zdánlivě). Gesamtkunstverk. (23.08.2009)

Láska mezi Radúzem a jeho sestřenicí Mahulenou je neustále podkopávána jejich neschopností (její zasněností, jeho neopatrností, jeho blouzněním, jejím bědováním). Těžko si tuto dvojici představit v každodenním fungování. *spoiler* Dokonce i kletbu za ně musí zlomit Radúzova matka (ostatně v žádném jiném příběhu asi nezazní tolikrát zvolání: "Matko!"). Vůbec veškerou moc zde třímají v rukou ženy, muži (Tříska, Ráž, Adamíra) maximálně sdělí svůj nesouhlas, ale ve výsledku se podvolují. Pohádka je zpracována působivě, to ano, ale není pro každého (jistě ne pro děti... a koneckonců ani pro mě moc ne). "Ten strom... chce moji krev." (04.01.2019)

Najskôr som myslel, že nedopozerám a nehodnotím, ale dopozeral som a musím hodnotiť. Z môjho pohľadu veľké umenie na rozmedzí básne, baletu a filmu. Zo všetkého niečo, ale asi najmenej z filmu, teda príbehu, ktorý by sa dal pozerať. No a recitujúci herci mi okrem naprudko odhalených ňadier veľkú radosť neurobili. (30.08.2023)

Nejpůsobivější pohádka, co jsem kdy viděl. Vizuálně vybroušený pohled na Radúze a Mahuleny a jejich osudovou lásku. Epické prostředí, které si společně s dunivou a působivou hudbou nic nezadá s Pánem prstenů a v mnohém ho emočně překonává. Pohled na "zlou matku" a její vojenské sluhy, jak peláší na svých koních na nekonečné pláni podzimní odpoledně vstříc Radúzovi, je svou intenzitou neuvěřitelně působivý. Nikdy bych nevěřil, že právě toto prohlásím u pohádky, přestože má lehce uměleckou/baletní/dramatickou vizáž a hraje v ní Jan Tříška s Magdou Vašáryovou...Krom nich právě matka Mahuleny je velmi energeticky a děsivě zahraná tuším Jaroslavou Adamovou. Avšak toto není klasická pohádka pro děti, tohle je působivé dílo, které kdyby nebylo v závěru zbytečně natažené a chvílemi stručnější, připsalo by si jasných 5* za svou originalitu spojenou s epickým rozměrem, který v českém filmu těžko hledá konkurenci. (20.05.2009)