Manderlay

Zdaleka ne tak úderné a nacuckytrhající jako Dogville. Rozdíl vidím nejen v síle příběhu, ale i v efektu strohé formy - v Dogville tak mrazivě kontrastující s košatostí myšlenky. Opakovaný "vtip" už zkrátka není vtipem. I tady Grace učiní zkušenost, ale tentokrát ji to nestojí kůži, jen rozčarování z marnosti svého snažení a je s podivem, že po tom všem dokázala mít ještě víru v lidi a chtěla jim pomáhat. Děvenka se zvláštním jménem - Bryce Dallas Howard - v hlavní roli se mi moc líbila. (22.09.2006)

Tak jsem se po delší době vrátil k Larsu von Trierovi... Vzhledem k tomu, že předchozí Dogville se mi přes menší rozpaky docela líbil a dočetl jsem se, že v Manderlay oproti němu již ubylo většiny svérázně experimentálních prvků, z nichž mi některé režisérovy úlety (jako křídou nakreslený pes s nápisem DOG, který hlasitě štěká) úplně nesedly a vážnost jinak zdařilého díla spíše narušovaly, sliboval jsem si od volného pokračování zážitek. Dopadlo to ale tak, že mi Manderlay den po zhlédnutí připadá jako jeden z nejméně výrazných von Trierových filmů. V Dogville přinesl nezvyklý divadelní styl v poloprázdném studiu účinné překvapení, zde jsem však vnímal značně zaostávající recyklaci původního nápadu, kde sice zvolený příběh má světlé momenty, ale svou tematikou otroctví a pracích na plantáží ve zvoleném historickém období je až příliš silně spjat s ryze americkou kulturou a ve finále mě ve zdejším podání zaujal tak napůl. Komorní atmosféra se sešlostí herců v černoprázdném studiovém prostoru s velmi skromnou iluzí plantážních exteriérů má místy něco do sebe, v pár scénách mi nabídla podmanivý pocit zvláštní, jiné dimenze, díky čemuž jsem si vzpomněl na rané režisérovy filmy jako Prvek zločinu a Evropa, ale pouze sbírka záblesků té atmosféry mi zde po celou dobu silný zážitek nevytvořila. A také (pro mě neznámá) Bryce Dallas Howard bohužel není zdaleka Nicole Kidman, ani Willem Dafoe není James Caan, aneb rovněž po herecké stránce mi často Manderlay připadal o třídu níž (možná i dvě) oproti svému předchůdci. Některými filmy mi von Trier přinesl silné či aspoň zajímavé zážitky, jinými nepříjemně znepokojil až přivedl k odporu, ale ve většině případů nakonec cosi zanechal (do jisté míry i těmi Idioty, i znechucující Nymfomankou). Tady mě bez většího zásahu, byť s jistými klady v atmosféře a netradičním exkursu do minulosti USA, docela míjel. [55%] (30.04.2024)

Ta nenávist mě ohromila. A ještě více mě zdrtilo, že netuším, vůči komu je výlučně směřována! Manderlay bylo mé v pořadí třetí setkání s Trierem, po Království a Tanci v temnotách. Také bych chtěl ještě podotknout, že jsem neviděl předchozí část trilogie, Dogville, a proto nemohu posuzovat. Přesto jsem po melodramatickém muzikálu a dechberoucím kultovním seriálu o jedné nemocnici tak trochu věděl, na co se mám připravit. I tak jsem byl překvapen. Především mě zaujalo, že tento snímek snad nelze žánrově zařadit. Je i obtížné definovat, čím se vlastně zabývá. Je to snad problém rasismu, iluze demokracie, povaha spravedlnosti nebo nejčastěji vystavený motiv, otroctví a jeho důsledky? Proč se zdají ve filmech Larse von Triera dobré úmysly jako ty nejvíce marné a bitvy "za dobrou věc" (vůči pointě filmu jedině v uvozovkách) jako jasně prohrané? Nenazýval bych tento přístup citovým vydíráním. To je zkrátka von Trier a jeho pohled. V každém jeho díle je totiž obsažena alarmující kritika společnosti a u Manderlay je o to naléhavější. Myšlenka filmu se v jeho průběhu mnohokrát principielně obrací stejně tak, jako si Grace (Bryce Dallas Howard) zvyká na pravidla nového způsobu života v převráceném světě otrokářské farmy. Manderlay je proto velice výmluvný film, ze kterého si zajisté něco odnesete. Důležitou roli ve vyznění hraje způsob zpracování. Jak bývá u Triera zvykem, je velmi nestandardní, přesto konvenčnější než jeho zbylé počiny, které jsem viděl. Poměrně nepříjemná hudba místy prokresluje dramatické okamžiky. Ve zpracování kamery se Trier protentokrát znatelně umírnil. Obvyklé epileptické vrávoravé záběry kamery jsou klidnější. A nahodilý střih z nečekaných nekontinuálních pohledů nebývá tak častý. Oříškem pro herce (mimochodem, herecké výkony mám za skvělé) byla zajisté další "novinka", absence reálií. Celý film mohl být klidně natočen na jediné scéně, na které jsou přítomny pouze některé kulisy a herci, kterým nezbývá než použít svou fantazii. Pro Triera jsou ovšem kulisami i samotní herci, kterými víří ve vlnách svých dramat bez náznaku citu. Manderlay je proto vskutku působivý počin. Jeho nesmírnou předností je totiž dokonalý scénář, kde je vše logicky uspořádáno a dějová linie se vyvíjí velmi uvěřitelně a přesvědčivě. Dějové zvraty se tím pádem vůbec nejeví jako zlomy, ale spíše jako logicky očekávané události. Přesto, nebo spíše právě proto neztrácí Manderlay ani špetku ze své surové věrohodnosti! (17.12.2005)

Smutné znovuujištění se, že některé věci jsou prostě dané, a nezmění na tom nikdo nic, ať se snaží, jak chce, a některé se zase změnit musí, ať se brání, kdo chce. Kdyby nás chtěl pánbůh stejný, udělal by nás stejný hned, nebo ne? Jinak je druhý díl americké trilogie podstatně slabší, než Dogville, nejen tématem, myšlenkou a výkony, ale i samotnými herci. (10.06.2010)

Je to skvelá umelecká dráma od Larsa von Triera, ktorá je pokračovaním vynikajúceho Dogville. Má veľmi dobrý príbeh o Grace, ktorá sa po predchádzajúcich udalostiach spolu so svojim otcom a jeho gangstermi dostane až do Alabamy, kde narazia na poľnohospodársku usadlosť, v ktorej aj sedemdesiat rokov po zrušení otroctva stále používajú otrokov. Grace sa to pomocou sily rozhodne zastaviť a pomôcť tunajším otrokom začať žiť plnohodnotným spôsobom, ale postupne si uvedomuje, že to nie je až také jednoduché. So spracovaním som mimoriadne spokojný, tentoraz som si už nepotreboval na nič zvykať, keďže film formou pokračuje v štýle Dogville, takže som bol plne pripravený. Film síce funguje na dosť odlišných princípoch, než tomu bolo v predchádzajúcom prípade, v prvom rade sa o hlavnú hrdinku prakticky vôbec nedá obávať, keďže ona má moc a môže robiť, čo uzná za vhodné, film už nemá takú hustú atmosféru a ani som nepocítil výraznejšiu gradáciu, film sa väčšinu času drží na tej istej vlne, ale to nie je vôbec žiadny problém, keďže má zase to svoje. Táto tématika ohľadom otroctva a otrokov, ktorí majú prvýkrát v živote začať fungovať podľa seba, bez akéhokoľvek nátlaku a možných trestov už od začiatku ponúka veľký potenciál a ten sa aj podarilo naplno využiť, takže dej je po celý čas veľmi zaujímavý, bez jediného hluchého miesta a je skutočne radosť pozerať na tú snahu pomôcť teraz už bývalým otrokom, no všetkým to skôr spôsobuje mnoho problémov, keďže hlavná hrdinka sa na celú situáciu pozerá len z toho najjednoduchšieho hľadiska. Opäť je tu ideálny výber postáv, takže ma bavili prakticky všetci a ani tentoraz nechýba zaujímavý záver, takže som skutočne veľmi spokojný. Herecké obsadenie je skvelé, Bryce Dallas Howard síce nie je až tak kvalitná herečka, ako Nicole Kidman, ale zvládla to veľmi dobre a skutočne ma bavila, len mi po stránke charakteru a prístupu k jednotlivých situáciám prišla ako niekto úplne iný, takže som po celý čas pristupoval k filmu, že vlastne sledujem inú postavu, no to samozrejme úroveň filmu nijak nekazí. A k tomu plno výborných vedľajších postáv, ako Danny Glover, Isaach De Bankolé, Willem Dafoe, Udo Kier a vlastne aj všetci ostatní. Réžia a technická stránka sú opäť vynikajúce, zaujalo ma, že tentoraz sú kulisy o dosť bohatšie, ale to je to najmenej, hlavne, že tá celková kvalita je po všetkých ohľadoch veľmi vysoká. A opäť sa mi páčila aj hudba. Dogville bolo pre mňa úplne nečakané a veľké prekvapenie, preto som sa tohto filmu neobával, ale zároveň som ani nečakal, že aj po druhýkrát by som mohol byť nadšený, no stalo sa. Dogville bol síce o trochu lepší, ale nie je to veľký rozdiel, aj Manderlay je skvelý film a o plnom hodnotení určite nepochybujem. 86% (30.09.2013)