Manderlay

Výtečné drama, i když zcela ne tak výborné jako Dogville. Ve srovnání s jinými filmy stejně nemůžu hodnotit jinak! V předchozím filmu režisérský skvost doplňovala skvělá Nicole Kidman, kdežto v poměrně slabším Manderlay Bryce Dallas Howard zas takovou ozdobou nebyla. Ale i tak v záplavě současných filmů jde o vyjímečnou podívanou. (26.06.2007)

Brutální scénáristický konstrukt, jehož dialogy tak strašně šustí papírem, že mě to málem odválo od monitoru. Zatímco Dogville pasoval myšlenku skrze výraznou ústřední postavu, Grace zde (v podání nic moc Howard - mimochodem ve Spidermanovi 3 musela bejt narvaná hormonama až po krk, jinak si její tamější céčka těžko vysvětlit, ale to jen taková moje interní cinefilní poznámka) ustupuje do pozadí kolektivním událostem, které ale nebyl Trier schopný kauzálně uchopit tak, aby to neznělo jako prosté kázání. Navíc už prakticky nevyužívá divadelní formu k naraci, což bylo jedno z nejsilnějších těžišť předchozího opusu. Jasně, že Manderlay je inteligentní film, ale asi nejvíc dojíždí na to, že Trier je při vší úctě prd vypravěč a to je vám v tomhle filmu mláceno o obličej neúměrně často. Jsem teda rád, že tuto trilogii již opustil a začal zase poctivě stříhat klitorisy a házet cizí planety na zeměkouli, i když další evropská trilogie nejspíš již nikdy nebude. PS: omlouvám se za výrazy jako konstrukt, kauzalita, narace a Spider-Man 3 (05.11.2012)

„Bojím se.“ - „Nemáte se čeho bát. Vzali jsme všechny jejich zbraně.“ - „Ne. Bojím se toho, co se teď stane. Nemyslím, že bychom byli připraveni na úplně nový způsob života.“ O tom, jak moc nejsou otroci připraveni, se Grace už brzy přesvědčí sama…Dva roky po Dogville natočil Lars von Trier pokračování. Bylo nutné? Ne, ale dopadlo nad očekávání dobře. Film narozdíl od svého předchůdce již nevzbuzoval takovou sounáležitost s hlavní hrdinkou, která je tu mnohdy spíš pozorovatelkou než přímou aktérkou. Přesto divákův zájem neupadal, byl totiž zvědavý, jak tento riskantní sociální experiment dopadne, a jak z toho vyjde právě Grace. Její snaha vnutit otrokům svobodu, demokracii a vládu společenství naráží na nepřátelství, nedůvěru, chabou vůli vymanit se ze starých, zakořeněných pořádků. Právě zde platí to úsloví o cestě do pekel dlážděné dobrými úmysly. Film nabízí zajímavé myšlenky včetně vystřízlivění s pointou, která má svou sílu a rozdmýchá emoce…jen ne tak hluboké ani jednoznačné jako v Dogville. Dám silné 4*. (01.07.2023)

Byl jsem šokován, Larsi von Trierovi se podařilo to, co se jen tak někomu nezadří. Pokračováním překonal původní snímek a to ne v jednom, ale hned v několika bodech. Narozdíl od utahaného Dogvilluje Manderlay mrštný jako laňka a nikde neškobrtne. Hlavním důvodem toho, proč film utíká kvapem je, že jej tentokrát má Lars von Trier dokonale promyšlen. Žádný záběr není samoúčelný a již brzy na něj navazuje nejedna šokující pointa (vykácení parku Staré paní, nemoc, vražda...). Jediné, co mi zpočátku na snímku nesedělo byly nové tváře ve starých rolích nebo naopak staré tváře v nových rolích. Například Bryce Dallas Howard se mi zdála dost křečovitá, nedokázala reagovat na věci, které na place vlastě nebyly a byla trochu rozpačitá, hlavně její těkavý pohled a herecký výkon, kterému jsem nechtěl nebo nemohl věřit. A tady jsem byl poprvé rád, že Lars von Trier točil chronologicky. Bryceiny rozpaky se tak brzy rozplynou jako ranní mlha a navíc to působí přirozeně (jakoby se pomalu zvykala na nový život). Nakonec si tedy k její osobě dovolím konstatovat dvě věci: 1. Překonala ve svém herectví Nicole Kidman; 2. Lars von Trier z ní udělal velice nadprůměrnou herečku. Později: Trier bohužel nepřekonává Dogville a vytváří divácky mnohem více přijatelnou podívanou, která může být pochoutkou i pro ty, kteří Triera zrovna nemilují. (16.11.2005)

Všichni o všem a nikdo o ničem - převýchova k demokracii podle Triera. Film, který dokáže být nad věcí, takže vyvolává současně smích i mrazení v zádech. Grace ani po zkušenostech z Dogvillu nezanevřela na snahu napravovat svět (anebo její snaha pramení právě z oněch zkušeností?) a když narazí na otrokářskou osadu, možná to v prvém okamžiku skutečně není vlastní prospěch, co ji přiměje zůstat. S kapitálem v podobě čtyř gangsterů a naivního úsměvu začíná bourat po staletí zažitý systém a prosazovat svou vlastní představu spravedlnosti. „Tohle je demokracie?“, ptá se nechápavě muž, jehož hlasitý smích byl „valnou hromadou“ shledán za závadný. Ano, takhle nějak vypadá demokracie ve své ryzí podobě, při prostomyslném (i když dobře míněném) dělení na věci dobré a špatné, na činy správné a nesprávné, na černé a bílé. Jak postupně vychází najevo pošetilost Graciina počínání a o paralele k americkému obsazení Iráku nemůže být pochyb, Trier začíná některý motivy zbytečně rozmělňovat a vše završí návodným vysvětlením principu „dobrého zla“. Nehledě na tuto atypickou vstřícnost (neřkuli podlézavost) k divákovi a trapně explicitní plivanec do tváře americké demokracie v závěrečných titulcích, Manderlay je chytrým a pro svou podvratnost také nebývale zábavným snímkem. Bryce Dallas Howard navíc dokázala úspěšně převzít štafetu po Nicole Kidman a ženu žijící v domnění, že má a může všechno (jenže moc není všechno), obohatila o několik nových tváří (její sexuální náruživost lze chápat jako sebestřednost západních a své zájmy hájících států). Budete mít nad čím přemýšlet. 85% Zajímavé komentáře: Eodeon, Morien, Radko, k212, Martyr (09.06.2010)