Manderlay

Z mého pohledu odvážně rasistický film a vlastně se ani moc nedivím, že v tom spousta Afroameričanů odmítla hrát. Nechápali to jako kritiku americké společnosti, ale jako degradaci jich samých a já se na to dívám podobným způsobem. Jinak ani já se nevyhnu srovnání s Dogville. Už jen proto, že jsem si dal oba filmy na jeden zátah. Každopádně zatímco Dogville mě totálně rozložilo a (ne)výprava mu slušela, tak o Manderlay to říci nemůžu. Ne že by téma samo o sobě nebylo silné a dobře zpracované, ale právě tady mi ta minimalistická forma nesedla. A pak samozřejmě musím srovnat Bryce Dallas Howard s Nicole a i tady Nicole jasně vyhrává. Na druhou stranu si myslím, že pokud nebyla Nicole k dispozici, tak se von Trierovi podařilo sehnat asi tu nejlepší možnou náhradu. Maderlay mě tolik neuchvátilo, ale rozhodně potěšilo a umocnilo moje očekávání závěrečného dílu americké trilogie. 85% (17.01.2010)

Ajajaj... Larse von Trier podle mého maličko narazil, Za prvé jeho Bryce Dallas Howard do krásy Nicole Kidman strčí do kapsy, ale co se týče hereckého umění hraje 2,3 a možná i 4-té housle. Ta holka an to maličko nestačí a bohužel si to Larse zavčas neuvědomí. Stárnoucí Danny Glover už pro mě není zrovna typ do filmu a nechal bych ho dožít někde na slunné pláži v Miami. William Dafoe, který nahrazuje otce hlavní postavy z prvního dílu hranou Jamesem Caanem je dostačující náhradou, která v sobě má něco opravdu dábelského a jen škoda, jak malý prostor dostal. Brechtovo pojetí divadla bez zdí bylo v Dogvillu opravdu skvěle zakomponováno a všichni herci do hraní dávali maximum. Sledovat Nicole, která otvírá dveře s takovou grácií a opravdovostí to je jak sledovat malíře při malování životního díla. Manderlay je možná více promyšlené, více otázek a více odpovědí nám říká, ale tak jako tak mi to už přijde jako pouhý remake Dogvillu, do kterého autor přídal trochu jiný motiv a jiný konec, který ve své podstatě vyzní opravdu mrazivě. (08.11.2006)

Manderlay je dalším z čistě experimentálních snímků Larse von Triera a jakožto ryze umělý konstrukt sloužící pouze k tázání se, tentokráte po smyslu svobody, netřeba ho stavět coby klasický film, ale opět jako divadelní kus snímaný filmovou kamerou. Trier opět používá své tak typické člení na kapitoly, opět si vypomáhá s postmoderně vševědoucím vypravěčem, který ovšem začas klade otázky, které se zdají být meritem filmu - je absolutní svoboda člověku skutečně za všech okolností prospěšná? Není někdy její částečné (či úplné) okleštění alespoň části populace výhodou? Víme tady o tom své... (11.06.2010)

Trošku zklamání. Zatímco Dogville útočilo na mozek i na city, Manderlay mě nechalo trošku moc chladným (vzhledem k předchozím zkušenostem s von Trierem). Scénář určitě je moc zajímavý, ale přišlo mi, že celek nejiskří tolik co posledně. Mladá Howardová je určitě šikovná herečka, ale na tu roli moc mladá a po Nicole se mi stýskalo. Nicméně, na třetí díl Trierovy americké trilogie jsem velmi zvědav... (16.11.2005)

Dogville bol o snahe utvoriť spoločné dobro zdola (hrdinka sa z vďaky podriaďuje želaniam obyvateľov obce), Manderlay je o slobode nariadenej zhora. V oboch prípadoch ide o limity vytvorenia fungujúcej komunity. Dobré úmysly tentoraz stroskotávajú na naivite šíriteľov dobra, neznalosti a neochote komunikovať o nutnosti zmien s tými, ktorých sa týkajú. Napriek zhode formy a príbuznosti deja s predchodcom, má film originálnu variáciu scenára rútiaceho sa v minimálnych kulisách do trpkého konca. Lars von Trier, vychovávaný v duchu salónneho ľavičiarstva Západu, si dnes kladie pochybovačské otázky o správnosti šírenia myšlienok solidarity cestou sociálnych konštrukcií, ktoré skôr, či neskôr ľudí zviažu do otroctva. Zároveň (vzhľadom na myšlienkový základ) intelektuálsky vkusne nakopáva boľavé miesta americkej demokracie. (05.10.2006)