Příliš důvěrná tajemství

Nevím jestli bych to označil za drama v tom pravém smyslu slova snad spíše za komorní drama, ale to je možná zbytečné slovíčkaření. Poutavý příběh dvou nešťastných a osamělých lidí které svede dohromady náhoda. Jejich vzájemná blízkost jim pomůže vyřešit osobní problémy a dá jim sílu změnit svůj život. Normálně šťastné konce spíše odsuzuji, ale tentokrát mě potěšil. Velmi lidské a uvěřitelné ... k režii ani scénáři nemám rovněž výhrad. (06.02.2009)

Zajímavý je námět, ze kterého se vychází. A jak zde poznamenávají i jiní, zajímavé je to až do půlky. Pak se to ale zadrhne a do konce se to už jen jakž takž doklopýtá. - Stále jsem vás neodradil? Tak vám ještě řeknu tohle: dlouze se zadívejte na výraz hlavního hrdiny, jak je zachycen na oficiálním plakátu. ...... Už? Stačí? Tak si teď představte, že se na tenhle jeho kukuč (= jeho veškerou mimiku) díváte ještě asi tak 100 minut. :) Jestli vás ani tohle nezlomilo, tak směle do toho. (19.11.2009)

Obrovsky zajímavý (a do jisté míry i originální) film. Ikdyž to působí jako komorní drama, chvílemi se zde vyskytuje i napětí a ve filmu se objevují prvky thrilleru (výborné práce s hudbou). Zaujal mě nesourodý a opravdu zvláští vztah mezi hlavními představiteli a mimo jiné i Luchiniho kukuč (ty "vytřeštěné" oči si budu ještě dlouho pamatovat :-)). No, film se mi zkrátka líbil a nebýt toho neuzavřeného konce (podobně jako u Mr. Brookse; tzn. člověk čeká a nedočká se), začal bych přemýšlet i o vyšším hodnocení. (09.02.2009)

Zvláštní Leconte. Zvykl jsem si na jeho vysoký standard, proto jsem byl tady zkladán. Sice jsem mohl tušit nějakou neplechu, když se film vysílal na Barrandově, přesto jsem na to nedbal ohledy. Příliš důvěrná tajemství nemají moc daleko od telenovely, na kterou se dívá každodenně paní v přízemí. Běžná, strohá story, která má něco důsledkem setkání dvou postav něco měnit, to se ovšem ani moc nestane. No dobře, přestěhuje se a občas nenosí kravatu (!), ale čekal bych něco víc. Zůstává nezodpovězeno několik otázek, není vůbec žádná zmínka, proč pán žije sám, proč tak zvláštně reaguje na všechny tělesné otázky a připomínky. Asi si má divák domyslet sám. (04.03.2018)

Režisér Patrice Leconte má řadu krásných snímků: Tango, Dívka na mostě, Můj nejlepší přítel a dnes večer mi opětovně potvrdil, že to se mnou prostě umí..  Příběh půvabné Anny v podání nádherně křehké Sandrine Bonnaireové a daňového poradce mě zaujal na první dobrou, vtáhnul a nepustil... Fabrice Luchini je velmi zajímavý herec a troufám si napsat, že tento snímek je i díky němu lehce vstřebatelný, jeho pohled, výraz v obličeji, plachý úsměv, to je něco podmanivého.. Tedy u mě filmová spokojenost, no a závěr mě vyloženě potěšil.. (13.07.2023)