Prehistoric Planet
Série(2) / Epizody(10)
Obsahy(1)
Podívejte se na zázraky našeho světa jako nikdy dřív prostřednictvím tohoto působivého dokumentárního seriálu od Jona Favreaua a producentů Zázračné planety. Cestujte s námi 66 milionů let do minulosti, kdy pevninu, moře a nebe křižovali majestátní dinosauři a další úžasní živočichové. (Apple TV+)
Videa (3)
Recenze (45)
famózní hlavně co se týká vizuálu, který je opravdu dechberoucí a oproti svým dokumentárním bratrům a sestrám neztrácí vůbec nic. Jediné co lehce kazí dojem jsou zde některá zobrazovaná "fakta" u kterých sem si několikrát říkal, že ani sebe lepší vykopávky by tohle s žádnou jistotu potvrdit nemohly. Beru to nicméně s rezervou jako něco, co vědecky opravdu podloženým faktům dodává příběhu, tak aby celá tahle velkolepá show nebyla jen "nudným" slepencem vědeckých poznatků...80% ()
Pokud (a je to velké pokud) se přenesete přes výhrady "jak sakra tak na vodě vystavěné (s)myšlenky můžou vědět a tvrdit tak jistojistě" (působí to stylem "příběh nad vědu"; a zajímavé bonusy i zdařilé stránky to příliš neadresují jako spíše naopak tento dojem posilují), tak stejné dětské nadšení i zájem o dinosaury vzbuzující (ověřeno na prvním stupněm povinném capartovi) jako svého času Burianovy malby či Putování s dinosaury o dvě dekády dříve. Tentokrát s přispěním a přírodopisnými zkušenostmi BBC, rozpočtem Apple TV a tradičně vynikajícím Attenboroughem v roli průvodce. | S1: 4/5 | S2: 4/5 | ()
Dinosaury sú vďačnou témou na tvorbu dokumentu. Tvorcom poskytujú toľko voľného priestoru pre ich fantáziu koľko len chcú. Režisérovi spätne už do toho kecať nemôžu, ani korigovať milné hypotézy, ktoré peleontológia stanovia na základe milióny rokov starých skamenelín. Seriál po grafickej stránke posunul žaner zas o úrveň vyššie. Ako divák sa pýtam, či je možné vytvoriť niečo ešte bližsie fotorealistickému vizuálu. Animácie však trochu pokulhávaju v oblasti fizykálnych zákonov. Stotonové živočíchy častokrát pri pohybe doslova ladne plávajú vzduchom, ako keby sa vznášali na mesiaci. Nedá mi neporovnať s legendou žanru - Putovanie s dinosaurami. Putovanie s dinosaurami malo výrazne lepšie zvládnuté rozprávanie príbehu. Každá epizóda si vybrala svojho jedinca alebo rodinku, ktorej životnú púť prerozprávala divákom. Mali tak šancu vytvoriť si k nej pevné puto, rozprávanie bolo omnoho osobnejšie. Prehistorická planéta skáče od jedného dinosaura k druhému. Epizódy sú síce tematicky rozdelené, no chýba mi tam prvok prerzonalizácie, ktorý je schopný uloviť srdce diváka. Dve-tri roztomilé scénky sa autorom síce podarilo vykúzliť, no v piatich epizodách je však priestor na lepšíe výkony. ()
Jedním z mála pozitiv technického „pokroku“ tak zvané digitální revoluce (DMSM degenerace) je skokový vývoj vizualizačních technologií. A tak jsme se od toporných džaponských plyšových monster z padesátých let dostali přes Zemanovy loutkosaury až k Juráči. Jeho první díl byl tenkrát, dle slov samotného Štefana, brutálně drahou a časově nekonečnou mrdačkou, možnou realizovat pouze pro potenciálně vysokopříjmové bourače bloků. Mrdačkou, která však tehdy téměř každého diváka posadila na prdel. Neuplynulo ani dvacet let a vizuálně dokonale přirozené, neuvěřitelně realistické dinouše seká jak housky na krámě, dokonce v monetárně absolutně nevratných televizních dokumentech, kdejaká zkurvená BBC (British Bolshevik Channel). Ta v rámci demagogické převýchovy samosebou neodolala, hned udělala z pár pterosaurů tranzistory a bukanýry, vyrukovala s tyranosauří samicí, co cílevědomě cvičí se zkurveným šovinistickým samcem (a dozajista brutálním znásilňovačem!), a tak tak se ještě udržela, aby nezobrazila ledního pramědvěda jako negra, nicméně i tak jsou ty brontopohádky díky dechberoucí vizualizaci naprosto fascinující. Jistěže se nám snaží vsugerovat, že rozličné věštecké pavědy mají z těch pár koster stoprocentní vědecké poznatky a teorie, jak to před 60 milióny let chodilo a jak přesně ty přerostlé ještěrky vypadaly, teorie prakticky prokazatelné asi jako Bertíkova relativita. Nehledě na zcela nezpochybnitelný, Starým i Novým firemním almanachem nade vši pochybnost prokázaný objektivní fuckt, známý každému „rozumnému“ paleokreacionistovi, že poté, co rozsvítil, schválně tu ty falešné kosti rozházel Fousatej strejc jako takový škodolibý vtípek, aby později zmátl všechny ty zkurvené heretické paleontology a nasměroval je do vroucího oleje a k rozžhaveným pohrabáčům, protože na obláčku už začíná být nával. Ale i přesto všechno je to pořád velká paráda. Jedinou drobnou vadou na estetice tohoto skvostumentu je stoletý afektovaně gestikulující nesympatický bukvoid Davča, jenž to sice naračně dává s ocasem v ruce na výbornou, ovšem děsit přihlížející svým fulfrontálem by už rozhodně nikdy neměl. Naštěstí jsou ta chvilková traumata z jeho strašlivých píár zjevení se v každém díle záhy vyvážená například rozkokošně strupatou praveleropuchou nebo uhrančivým třicetikilovým hovnem pramouchami olezlého gigantického ptakopyskosaura. ()
Galerie (136)
Photo © Apple TV+
Zajímavosti (5)
- Projekt bol v príprave najmenej od mája 2019, pár mesiacov pred oficiálnym spustením služby Apple TV+. (FocusForcePi)
- První dvě série dokumentu jsou zaměřeny na druhohorní faunu stratigrafických stupňů maastricht (72–66 milionů let) a kampán (72–83 milionů let), z posledních dvou období pozdní křídy a celé éry druhohor. V této době dospěla evoluce neptačích dinosaurů, pterosaurů, většiny tehdejších mořských plazů (mosasaurů a plesiosaurů), amonitů a dalších pradávných živočichů k vrcholu. Jejich biodiverzita byla tehdy jednou z nejvyšších během celého času jejich existence. Tento fakt dokládá mimo jiné bohatý fosilní záznam v sedimentech z věků odhalených v mnoha světoznámých geologických souvrstvích. Z nich jsou nejvýznamnější zejména souvrství Dinosaur Park v Kanadě (s 49 druhy dinosaurů) a Hell Creek v USA (s 27 popsanými dinosauřími druhy). (Marasuchus17)
- Zábery s vizuálnymi efektami pre seriál vytvorilo štúdio MPC Episodic, ktorého filmový oddiel pracoval na filme Kniha Džunglí (2016) a Leví Kráľ (2019). (FocusForcePi)
Na digitální displej se už dnes dá namodelovat vlastně úplně všechno. No super. A legrační klokotající lidská mysl si stále vymýšlí a projektuje ty svoje iluzorní pohádky a obrázky a usilovně si hraje na koukání všemi směry prostorovými i časovými a vymýšlí si svoje moudré a zcela vážné "vědecké" modely o bytí a existenci, čemuž prý rozumí ze všech nejlépe (i když sama nemá ve skutečnosti ani potuchy jak a proč se tady na chvíli objevila): o tom jak to všechno vzniklo, probíhalo, je, bylo a bude a má ve všem úplně a bezchybně jasno. Tak to prostě je - a o miliónech a miliardách let tady odborně a sebejistě poučuje jakási malinká figurka zvaná člověk, co tu do svého neodvratného finálního rozkladu chaoticky pobude jejich maximálně dvouciferný počet. A při tom tak nějak úplně zapomíná na tu jedinou reálnou a podstatnou věc - zaměřit svůj pohled do sebe sama: zjistit "kdo" je opravdu ten nebo to co si tohle všechno vymýšlí, kdo ty obrazy v mysli vnímá, kdo má představu o tom, že "on" nebo "ona" je tohle tělo v okolním "světě", kdo chce dosáhnout to nebo ono, chvíli se cítí smutně, chvíli zase vesele a za pár okamžiků najednou Dvořák Largo, troška popela a všechny tyhle hříčky, představy, úspěchy, "já", svět a hromádky zlatých mincí nebo válených depresívních lejníček zmizí beze stopy. A často si ještě podvědomě myslíme, že to se děje jen těm ostatním (a na dušičky jim něco pěkného doneseme na hrobeček) a nechceme si naplno uvědomit a připustit že i tohle "naše" tělo za pár okamžiků také nenávratně zkolabuje a to naše iluzorní "ego"a celá naše představa světa se vším všudy zmizí a sousední hrobeček bude náš (i se všemi našimi "odbornými" a prehistorickými "znalostmi"). Ale samozřejmě teď (když koukáme na TV nebo na nějaké papíry popsané tím naším klínovým písmem) víme exaktně a přesně že je tu tedy tento vesmír, ve kterém se právě spořádaně nacházíme, víme jaké má přesné váhy, rozměry a celkové vlastnosti, že jednoduše a prokazatelně úplně sám vznikl skrze nějaký plánovaný výbuch před xx lety (jedno léto = oběhnutí naší malé pidi kuličky kolem větší zářící kuličky, kdyby náhodou někdo nevěděl), víme kdy zanikne, že z kusů kamene se sama vyvinula voda, pak se tam najednou objevily ryby co za chvíli vystoupily na břeh, no a pak tam byly 100 miliónů let ty velké obludy a tak se na ně teď milé děti pěkně podíváme (a slavný Honzík z Pokoje nám k tomu jako bokovku složil vznešenou rutinní nasamplovanou hudbičku). Takhle vypadali, takhle to přesně dělali, tím se zabývali, takové měli vnitřní touhy a problémy a takoví byli všichni kolem nich - u moře, u ledu, v lese i v pouštích (a kdepak jsou asi teď? :). To je přece úplně jasné a vyplývá to z těch pár uschlých kostí, co jsme na pár místech nedávno vědecky objevili a je tak strašně užitečné to vědět a vymýšlet si to - moc nám to v pohřebním finále pomůže. No a z nich se pak před xxx milióny let vyvinula menší zvířátka, opičky a z nich pak ty, Pepíčku. A to je vše - jasné a jednoduché. Je ti to jasné, že? Nebo jestli ne, zkusíme jiný obrázek: je tu jeden vznešený Pán, co má dlouhé vousy, bílý plášť a svou registrovanou rezidenci na obloze, ten za pár dní tohle všechno nedávno vyčaroval (už se asi předtím nudil?) a musíš, Pepíčku, chodit pěkně v neděli do kostela nebo podobných geograficky odlišených zařízení a řádně opakovat a dělat co ti řeknou. Taky jasné, že? Anebo, teď vážně, Pepíčku, chceš opravdu poznat kdo jsi, nebýt závislý na bonbóncích, "úspěších" a dalších mizejících hračkách? Jednoduché - zapomeň na oba druhy těchto matoucích pohádkářů a jejich i vlastní umělé mentální modely, úplně zapomeň i na sebe a všechny své snahy, plány, obavy, vzpomínky a představy, pozoruj svou mysl i toho kdo ji pozoruje ... a to, co zůstane, není nic jiného než čistá zářící realita :) Není to zase až tak lehké a nějakou chvíli se budeš muset hodně snažit ... (naše chaotická mysl se odbýt jen tak nenechá). Jinak se budeš pořád jen trápit a každý zdánlivý bonbónek bude následován depresivním hovnónkem a i když třeba budeš mít všeho nejvíc, budeš stále chtít ještě víc a pořád tak nějak dokola. A až budeš zase někdy přemýšlet o těch jasných "milionech" let, tak si zkus naplno uvědomit že ani to co bylo před vteřinou, už neexistuje :) To je čirý fakt. Ale na tuhle superdigitální dokumentární Karkulku s melodramatickým moderátorem se můžeš podívat. Pohádky jsou někdy fajn ... Ale pokud si je natrvalo nalepíš do mysli, ponoříš se do iluzorního bludiště ještě hlouběji ... I kdybys připustil, že by ses v jednom okamžiku na postgraduální přednášce do všech podrobností dozvěděl ultimátní strukturální a evoluční detaily všehomíra a jeho hrdinů brontosaurů a lidosaurů, i kdyby ti někdo na dvou tabulích ukázal konečný fyzikální megavzorec vzniku a konce všech existujících a neexistujících vesmírů, věř tomu nebo ne, naprosto v ničem by ti to nepomohlo ... byl bys pořád ten stejný nevědomý tápající a bez přestání uvažující a trpící Pepíček jako předtím ... zase nic jiného než jen další umělé mentální modely v rámci toho malého značně zavirovaného počítače uvnitř tvé malé hlavinky ... a i všech ostatních velkých hlavinek ... nech je odfouknout a budeš vědět Vše ... ale film pak o tom nenatočíš ;) ... Nebuď jako 99% tvých spoluobčanů v roli mravence na břehu nekonečného oceánu usilovně pár vteřin spekulujícího o jeho podstatě, původu a managementu a divoce hromadícího písečná zrnka do svého výlučného vlastnictví (a mlátící se s dalšími mravenci), jen aby ho v příští vteřině nenávratně spláchla následující vlna :) (čili se to úsilí velmi vyplatilo). Jak už nám připomínali dávno: je to jako kdyby někdo byl zasažen otráveným šípem, přišel k němu doktor a chtěl mu ho vytáhnout a ošetřit ho, ale on by chtěl nejdřív vědět kdo ten šíp vystřelil, z čeho byl vyroben, jak dlouho k němu letěl, jaké byly vlastnosti luku, jaká je historie těchto zbraní atd. atd. - no a než by mu to někdo všechno řekl, tak by dávno zemřel :) () (méně) (více)