Nauka o snech

Scénář: Michel Gondry .. Sen, sny, snění. Jedna z nejpříjemnějších a nejniternějších lidských činností, přestože se jedná o záležitost mimo lidskou vůli. Stačí pár všedních podnětů a výsledek už se dostaví sám ve zcela nevypočitatelné podobě… Michel Gondry si zaslouží (opět) vekou pochvalu. Zvláště za jeho nekonečný vizuální talent a nápady. Také za chytrý scénář vkusně balancující na pomezí reality a snu, kdy vše umocňuje staromódní ručně řemeslný trikový háv - celofánová voda, krokově rozpohybované předměty a objekty, vše tak příjemně přirozené a působivé. Hned po ústřední tvůrčí osobě stojí za pozornost herci - zvláště Gael García Bernal, který je neuvěřitelně lidský, civilní, prostě bezchybný. Vedle něj však nepřehlédnete Alain Chabata či další. Film dodá zvláštní energii, v několika momentech je odzbrojujícím způsobem vtipný a celkově hodně zábavný. Ovšem kdo nemá dobré zkušenosti se sny, musí přistupovat s nadhledem.. Moje konečné hodnocení není taková ta čistá, krystalická stovka, to by chtělo některé hrany ještě vybrousit k dokonalosti, ale i tak jsou tam, coby hvězdičky na dobrou noc, zaslouženě. 90%. (06.12.2006)

Nudnou realitu jeho života zastiňuje svěží a barvité snění. Bizarnosti v podobě snů si vzal pod svá magická křídla velmi chytrý a originální režisér Michel Gondry. Jeho hrdina vede monology, sleduje své vzpomínky, překvapuje, zmatkuje. Chaos je to i režijní – v tom dobrém i špatném slova smyslu. Sotva se něčeho můžeme chytit, dostáváme se vzápětí o kus jinam, překvapí nás nějaký vskutku zajímavý výtvarný nápad, aby nás režisér vehnal zase k nějaké nekontrolovatelné bizarnosti. Je to divácky velmi křehké a riskantní, tvůrci nemohli vůbec tušit, jak na to právě diváci budou reagovat. Přesto mi tohle řádění sedlo, hodně osobní kousky se totiž ne vždy podaří!! 75% (06.01.2014)

Originální výtvarná expozice do světa, v němž se prolíná realita se sny. Vizuální stránka však naprosto převálcuje samotný příběh, který zde působí spíše jako doplněk. Gael se po odvážné a horkokrevné "Mexické jízdě" rozhodl uvelebit do světa bizarních představ a výjevů. Charlotte Gainsbourg budu mít pořád v mysli jako zdrcenou ženu z fenomenálního Antikrista. Pro mě rozhodně ne tak geniální a mistrovské jako Věčný svit neposkvrněné mysli, ale rozhodně stále Gondryovsky osobité a svérázné. (27.08.2011)

9 / 10 Prehrabávajúc sa tou kopou emócií a dojmov, ktoré sa mi po vzhliadnutí Gondryho filmovej meditácie nad všetkým a ničím usadili v hlave ako zlaté mince na dne studne, premýšľam, či je vôbec možné toto nevšedné dielko pojať inak ako pocitovo a výsostne subjektívne. Má vôbec zmysel sa pokúšať o akési grafomanské rozjímanie nad jeho významom, alebo to mám radšej zapichnúť hneď tu a teraz, zamávať bielou vlajkou a priznať si recenzentskú porážku? Aby sme sa rozumeli, o La science des rêves, ako znie ľubozvučný francúzsky názov, sa dajú písať dlhočizné state, ba i celé knihy, v ktorých by vyštudovaný teoretici, vysedávajúc v pološere malomešiackych kaviarničiek, dookola rozpitvávali jednotlivé filmové i nefilmové prvky ich nového "objektu skúmania" (a že ich je!), ale nebolo by to na nič dobré. Veď aký by už malo zmysel čítať si nejaké z prsta vycucané závery, keď stačí načrieť do tohto vriaceho kotla plného originálnych, i keď občas samoúčelných, vizuálnych a dejových nápadov a vychutnať si jeho obsah až do dna. Ak sa teraz pýtate, čo vás to vlastne čaká, vedzte, že Gondry vám priamo pred vašimi neveriacimi očami vyskloňuje slovo sen vo všetkých časoch a pádoch a so všetkým, čo k tomu patrí - od čisto pudovej túžby po pohlavnom zblížení so šarmantnou kolegyňou cez trápne bľabotanie v troch cudzích jazykoch až po oslobodzujúcu cestu na ošumelom poníkovi - a je len a len na vás, či pristúpite na jeho pravidlá a necháte sa unášať mohutným prílivom autorovej kreativity a detsky úprimnej hravosti, alebo sa zatnete a nepovolíte. Iná cesta, bohužiaľ, neexistuje. Anarchy in celophane! PS: Ak existuje komentár, ktorý ani zďaleka nevystihuje môj presný, tentoraz dokonale zmätený názor o filme, tak ste ho práve dočítali. (01.06.2007)

Sny nemívám příliš často, když už, tak si zaslouží spíš označení noční můry. Nemám rád přílišnou infantilnost na úkor logiky. Jsem spíše skeptik a rozhodně realista, Nauka o snech se mi přesto líbila. Líbila se mi hodně a zcela jsem chápal hlavního hrdinu, stejně tak smyšlený svět ve kterém se pohybuje, do kterého uniká. Prvotní skepse mi dlouho nevydržela, brzy jsem filmu sice ne zcela, ale z větší části podlehl. Nevím, čím to přesně bylo, nedokážu to popsat, možná došlo v mém mozku k nějaké složité chemické reakci, jak jsou zde ostatně popisovány sny. Možná se Nauka svým pojetím přesně trefila do mé aktuální nálady, možná jsem příliš dlouho neviděl žádný podobně optimistický a možná, možná si jenom nechci přiznat, že kdesi v nitru tím snílkem skutečně jsem. Bernalův Stéphane je však příliš komplikovanou postavou, než aby byl zredukován na pouhého snílka. Klíčem k jeho mnohovrstevnaté osobnosti jsou právě bizarní sny. Není mi jasné, jestli jejich laciná „papundeklovost“ měla symbolizovat neuchopitelnost cizích snů nebo prostě jenom nedostatek peněz, pojetí to každopádně bylo originální a v dnešní době špičkových digitálních triků jistě i velmi odvážné. Fantaskní poetika snových sekvencí v mnohem připomíná staré filmy, ať už od Meliése nebo Zemana, jakoby šlo o mnoho krátkých filmů uvnitř filmu. Jsou zdařile natočené a mnohem živější než reálné pasáže, v nichž kamera povětšinou jenom znaveně zaznamenává dění na plátně. A kameru (z čeho jiného než z papíru) můžeme vidět také v Stéphanově „hlavě“ vystlané prázdnými pláty na vejce. Pouze zde má situaci zcela pod svou kontrolou, sám dle libosti upravuje pomyslný scénář, jenom přitom zapomíná na realitu, která se při každém dalším probuzení stává krutější. Scénář samotného filmu rafinovaně maskuje svou neexistenci, jsou to spíše jenom divákovu fantazii podněcující videoklipy neusilující za každou cenu o vyvolání silných emocí. Těžko odhadnout, nakolik vycházel Gondry z vlastního života, dá se však říct, že Nauku natočil výhradně pro lidi podobně „postižené“ jako hlavní hrdina. Je snadné ten film milovat, je stejně snadné jej nenávidět, ačkoliv mě na mnoha místech neskutečně iritoval, jsem neskonale rád, že vzniknul a že byl natočen právě tak, jak byl natočen. Sami doufám uznáte, že podobně osobní záležitosti, ať jakkoliv nezdařené po vypravěčské stránce, nemohu dát slabší hodnocení. 80% Zajímavé komentáře: Renton, lumiros, wuxia, senor, Geoffrey, CamperCz (04.04.2007)