Nauka o snech

Tam kde byl Věčný svit triviálně prvoplánový, je Nauka o snech triviálně divná. Ale krásně divná. Polosnový příběh o pošahaném chlapci a pošahané dívce, jejichž duše do sebe zapadají jako skládanky (bohužel zásadně ne ve stavu bdělém), pojal Gondry hodně excentricky a z mého pohledu zasáhl jen těsně vedle středu. Kolážové běsnění je vtipné, postavy jsou mi bez výjimky blízké a příběh se mě příjemně dotkl (ačkoli mě v žádném případě nedostal do kolen). Nauka o snech je velice příjemný film, kde veškerá odstředivost nekončí tranými podivnostmi, ale sympatickou pošukaností. Dokázal jsem se s ní sžít a tím pádem mě Gondryho film oslovil. (12.09.2008)

Navýsost distinktivní, hravý a dětsky poetický styl Michela Gondryho se vrací v plné parádě a všechny fanoušky jeho práce na fenomenálním Věčném svitu okouzluje tak osvěžujícím formálním pojetím, jaké jen může moderní kinematografie nabídnout. Navíc (!) stejně jako v jeho předešlém snímku není forma (většinou) samoúčelná, naopak - zodpovědně slouží příběhu a stavění emocí. Samotný příběh potom není nijak zvlášť originální (snad až na prvek rozmazanosti mezi snovým a reálným světem), přesto dokáže krásně vykreslit vztah dvou obyčejných neobyčejných mladých lidí, kteří bojují s ostychem, vlastními komplexy, ale i s tak zdánlivě banálním problémem jako je jazyková bariéra. Gondry opět pracuje jen s malým okruhem herců, přičemž devadesát procent prostoru opět věnuje ústřední dvojici, resp. Stephanovi. Komorní, poetický, skutečně snový snímek. Jen tak dál, Micheli! 90% (01.08.2007)

Až je mi smutno, kam se Michel Gondry dnes dohrabal. Absolutně perfektní. Hodnocení plné superlativů už jsem dlouho nevyplivl. Nauka o snech si jej zaslouží. Dokonalé zpracování s tolika nápady, že se mi rázem všechny ostatní filmy rychle schovali do kolonky "nezajímavé, nenápadité". Gondry se stejně jako u Svitu mile zblázní a prostě jen háže nálady a nápady - po hrstech. Věřím, že se tenhle režisér ještě jednou vrátí v plné parádě a předvede, co dokáže vytvořit v té nejlepší formě. Tady ji má. Pro Science of Sleep i palce u nohou nahoru. (19.08.2011)

Herecký výkon božského sexi mexičana G.Bernala + originálny scenár a nevšedná réžia vytvorili nezabudnuteľný vizuálny snímok. Miestami romantický, permanentne hravý a tvorivý, trošku spadnutý na hlavu, ale veľmi milý. Celý čas som si pásla očko, Bernal sa skrátka blýskal v tejto roli a prevedenie fikcie a snových zážitkov bolo nesmierne komické a vrcholne originálne... (24.03.2007)

Úžasný, nádherný film. Skutečné filmové UMĚNÍ! Nauka o snech má mnoho společného s filmovými světy režiséra Jeana-Pierre Jeuneta (Amélie z Montmartru...), scénáristy Charlieho Kaufmana (Adaptace...), thajského surrealisty Wisita Sasanatienga (vizuálně dotaženější Občan pes), či českého surrealisty Jana Švankmajera (několik animací jaky by vypadlo z jeho filmů), ale skutečně se podobá pouze osobitému a zcela nezaměnitelnému světu svého tvůrce Michela Gondryho. Něco tak zvláštního a vpravdě geniálního v oblasti světového filmu vskutku nenalézám, Gondryho autorský přístup je zhola originální a jak jeho Věčný svit neposkvrněné mysli, tak i Nauka o snech se dají jen těžko k něčemu přímo přirovnávat. Gondry jde vždy zvláštní cestou - obsadí nějakou světovou hereckou celebritu (Jim Carrey, Gael García Bernal), zaškatulkovanou ve zcela odlišném žánru, a stvoří scénář pojednávající o bolestném hledání a potřebě lásky. Hlavní hrdina je vždy silný romantik s nesmírnou fantazií a kreativními vnitřními světy, jeho láska není opětovaná a v realitě neprobíhá šťastně, takže hrdina utíká do realit jiných... Novátorský je i Gondryho přístup tvůrčí a scenáristický - už dlouho jsem si říkal, že je téměř nemožné přijít v současnosti s něčím zcela novým, Gondry mě ale přesvědčil, že to ještě i dnes jde. Popsat vlastně docela prostý příběh mladíka s uměleckými sklony nejen ve fázi bdění, ale kontinuálně i ve fázi spánku a v něm přicházejících snů je skutečně geniálně prostá myšlenka. Tenhle jednoduchý příběh ale navíc snovými flashbacky nejen významově obohatit, ale rámcově povznést a zapojit do roviny hraného snímku i oblast podvědomí a nevědomí či čistě umělecké rozměry, to je skutečné nóvum. Navíc ty úžasné poetizující animace, jakoby vypadlé z (Gondrym) režírovaných klipů Björk či Massive Attack... Skvělý a neotřelý je také nápad autorské Stephane TV - takhle pěkně poetizovaný metonymický vnitřní svět člověka jsem ještě nikde jinde neviděl. Je to jakási vnitřní řeč hlavního hrdiny, jeho bdělé snění, ozvěny a interiér jeho mozku, nádherný svět stvořený z lepenky a papundeklu, který je možná významovým vrcholem celého filmu. Nauka o snech je vlastně netradičně pojatá milostná romance určená podivínským intelektuálům, plná netradičních vyprávěcích postupů, převratných animací a zvláštní divácké optiky. Musíte nejdříve přistoupit na Gondryho pravidla hry, abyste se mohli účastnit jeho fantazijní stáže. Když to ale uděláte, zažijete to, čemu se v řeckém duchovním světě říká katarze... (27.06.2007)