Karetní hráč

Italský snímek „Karetní hráč“ ukazuje, že i před relativně nedávnou dobou dokázal Dario Argento natočit dobrý film, s napětím, akční, místy docela dobře drsný – ty hřebíky se skutečně povedly – ale stejně tak, jako kdyby prokázal, že ty nejlepší nápady má už za sebou. Přitom by tomuhle filmu stačilo dát jen trochu víc a mohl být skutečně velmi povedený. Více krve a lepší závěr. (09.10.2019)

Bohužel nejslabší Argentův kousek na poli gialla (a možná i jeho celé kariéry). Celý snímek stojí a padá se scénářem, který dopadnul opravdu tragicky a tím i film. K lepšímu hodnocení Karetního hráče nepomohl ani sám mistr Argento, jeho jindy znamenitý rukopis, zde není vůbec vidět. Kde jsou režisérovi hrátky s kamerou, výborná atmosféra často budovaná za pomoci hudby od Goblinů nebo výtvarná stránka??? Bohužel nikde. Jediné, co stojí za to vyzvihnout, jsou 2 scény a to ta na lodi a ve skleníku. Snad jeho další giallo film (Giallo 2009) dopadne lepé, Dario veřím ti. (17.03.2009)

Taková hodně slabá detektivka, u které se mně ani nechce věřit, že za ní stojí Dario Argento. Ano, je tady jedna blijící mrtvola, která má natlakovanou trávící soustavu na minimálně 5 atmosfér :-), ale jinak je nám vyprávěn podprůměrný příběh, který nás má přesvědčit o tom, že hraní pokeru přes internet je tak intelektuálně náročná záležitost, že ji není schopno pochopit ani veškeré osazenstvo římského oddělení vražd :-). (20.02.2005)

Dario Argento sa v novom tisícročí ani nesnaží nejako zaujať, spolieha sa na svoje meno a prestíž, ktorú si vydobyl svojimi majstrovskými dielami zo 70. a 80. rokov. Ale to nestačí. A ak si do svojej filmografie bude pridávať takéto len tak tak priemerné kúsky, bude si tu svoju prestíž musieť zachraňovať. (07.05.2013)

I mistr tesař se někdy utne. Televizním lookem postižený thriller s nádechem dávno mrtvého gialla nemá téměř nic, za co by se dal pochválit. Svou práci na výbornou odvedl snad jen výtvarník a gumové mrtvoly vypadaly skutečně odporně. Přímo utrpením byl prachbídný scénář, který si v mnoha ohledech nezadá s muzikálem ze života současné vesnice v Trháku pana Podskalského, jen s tím rozdílem, že Argento to myslel smrtelně vážně. Vraždy se většinou odehrávaly zcela mimo záběr kamery a simulace hrůzy pomocí řevu obětí z obrazovky monitoru počítače byla spíš otravná. Jediným světlejším okamžikem, hořce připomínajícím trochu zašlou slávu páně režiséra, byla vynikající scéna návštěvy doupěte vrahova. Bohužel však byla jedinou atmosférickou lahůdkou v krámě s prošlým zbožím. Co se dá dělat, první dvojka pro mého filmového kouzelníka number one. (11.12.2015)