Karetní hráč

Dario Argento je neodmysliteľnou súčasťou v rebríčku mojich najobľúbenejších režisérov. Silne ovplyvnil môj filmový vkus predovšetkým svojim triom famóznych snímkov "Phenomena", "Suspiria" a "Inferno". Získal si môj obdiv a rešpekt, ktorý mi nedovolí prvoplánovo kritizovať ani jeho ďalšie filmovové diela. Tento Talian ešte nepatrí do starého železa. Je to režisér a scenárista, na ktorého proste nedám dopustiť. Na rozdiel od niektorých tunajších užívateľov som okúzlený aj jeho neskoršou tvorbou z nového milénia, do ktorej spadá aj titul "Kartový hráč" (Il cartaio) z roku 2004. Nie je to síce taká pecka ako jeho staršie diela, ale moje očakávania maestro Argento splnil. Pre niekoho je to podpriemerný krimi thriller, no pre mňa to je veľmi obstojné talianske retro giallo. *** (15.07.2023)

Televízne lacný thriller s jedinou dobrou (prekvapivou) scénou a jednou dobre zahranou postavou (mladý Remo). Globálne ale jediné, v čom je snímka menším fiaskom než predchádzajúci Argentov opus Vrah prichádza v noci, je fungujúca logika. Zvyšok je iba odstáta voda na zaliatie polomŕtvych kvetín. Neobťažujte sa a radšej si pustite dejovo podobnú, ale technicky kvalitnú a v závere vyhrotenejšiu Smrť On-line. (22.01.2009)

I mistr tesař se někdy utne. Televizním lookem postižený thriller s nádechem dávno mrtvého gialla nemá téměř nic, za co by se dal pochválit. Svou práci na výbornou odvedl snad jen výtvarník a gumové mrtvoly vypadaly skutečně odporně. Přímo utrpením byl prachbídný scénář, který si v mnoha ohledech nezadá s muzikálem ze života současné vesnice v Trháku pana Podskalského, jen s tím rozdílem, že Argento to myslel smrtelně vážně. Vraždy se většinou odehrávaly zcela mimo záběr kamery a simulace hrůzy pomocí řevu obětí z obrazovky monitoru počítače byla spíš otravná. Jediným světlejším okamžikem, hořce připomínajícím trochu zašlou slávu páně režiséra, byla vynikající scéna návštěvy doupěte vrahova. Bohužel však byla jedinou atmosférickou lahůdkou v krámě s prošlým zbožím. Co se dá dělat, první dvojka pro mého filmového kouzelníka number one. (11.12.2015)

Celou dobu hrají vrah s policií po internetu pokr o život nevinných obětí. Skoro pokaždé vyhraje vrah a oběť zabije. Načež ji policie najde někde v zapadlých zákoutích Říma. A celou dobu se snaží policie vypátrat odkud že to náš tajemný zlosyn hraje. Když už ke konci filmu vítězoslavně jeden z policajtů zahlásí: "Máme ho, je v Římě !", tak já jenom zírám. Proč jsem tentokrát mistrovi nedal odpad? Snad kvuli stále slušnému castingu hezkých bab. A jinak opravdu nevím... (14.12.2006)

No, napodruhé se mi to teda už líbilo víc. Nesporným faktem je, že Argento prostě vyměkl a to dost, od půlky filmu jsem přemýšlel, jestli už se, co se týče těch trošku tvrdších scén, které se mi na jeho filmech (Inferno, Opera, Suspiria např.) tolik líbily, autocenzuruje sám, nebo jestli to měl zakázáno "zhora". Film totiž takřka nic neukáže, až na posledních cca 20 minut se všechno, co by určitě stálo za pohled (a je mnoho lidí, který se právě proto na nejen Argentovy filmy koukají), děje mimo záběr kamery, což je dost škoda. Zas tak špatný film, jak by se z bodování či komentářů mohlo zdát, to zase není. Rozhodně to v rámci Argentovy tvorby dopadlo lépe, než Fulciho "Smrtící spona", zde Fulci opravdu klesl na dno, Karetním hráčem sice Argento ke dnu klesá, ale ještě ho nedosáhl. Prvních tak zhruba dvacet minut se atmosféra docela dobře rozjíždí - hrát pokra s pohledem na spoutanou vřískající dívku asi není žádná lahůdka, pak ale přijde docela velké zvolnění a znudění, kdy vám (tak zhruba v půlce filmu, nebo ještě před ní) dojde, kdo je "zahradníkem" (čti vrahem), aby se to pozvolna dokodrcalo k závěrečné partičce pokru na kolejích, která už zase stojí za to. Takže shrnuto sečteno, je to trošku drsnější krimithriller. K tomu má film ještě docela dobrou hudbu a hlavní hrdinku, která není prvoplánovitě hezká ale právě to ji dělá okouzlující - její krása se projevuje až na druhý delší pohled...... (28.01.2009)