Karetní hráč

V očakávaní katastrofy som dostal celkom obstojné giallo nakrútené a zasadené do nultých rokov. Bohužiaľ cítiť, že šlendriánska logika patrila skôr do sedemdesiatok a osemdesiatok a tu pôsobí značne rušivejšie. Polícia má k dispozícii zábery z interiéru vrátane netradičného tvaru okien, ale nikoho nenapadne trochu popremýšľať nad tým, kde v Ríme by sa dala taká budova nájsť, veľa ich zrejme nebude. Identita vraha je tiež akoby vystrihnutá z počiatkov žánru, ale nejde zase ani o sklamanie. Finále je vymyslené slušne, len mohlo byť nakrútené lepšie. Argento sa snažil, ale asi už chápal, že giallo patrí do inej doby a konkurenciu svojim filmom už nezatieni. (03.10.2021)

Tento film som odkladal roky a to kvôli prečítaní obsahu, ktorý ma vobec nezaujal. Ale vedel som, že raz si toto Argentove dielko budem chcieť pozrieť a práve teraz nastal ten správny čas. Ja netvrdím, že je to nejaký zázrak, ale videl som od Argenta toho už veľa a tak u mna sa až o takú tragédiu nejedná. Mne menej ako tento sadli, napríklad taký Vrah prichádza v noci alebo Čierne okuliare. Film celkom v pohode ubieha a aj keď sa vrah dá uhádnuť o dosť skôr, tak film ma dosť svižne tempo a to si vždy cením, žiadna zívačka z mojej strany nehrozila. Ide i o dosť originálny námet a aj keď to pán režisér mohol viac zdramatizovať, tak niektoré sceny mali hustú atmosféru i vypätie. Ako som už napísal, že sa nejedna o Argentov skvost, tak podľa mna sa nejedna ani o prepadák, slabé 3*. (18.07.2023)

Dario vždy patřil k mým nejoblíbenějším režisérům a řadu jeho filmů mám velice rád. Tady však musím souhlasit s některými názory, že tento film patří mezi ty jeho slabší kousky. Zatímco většinou jeho gialla (a ne jen ony) oplývali skvělou atmosférou a propracovaným scénářem, tak tady se značně polevilo a to skoro na všech frontách. Pořádnou dávku napětí aby tu člověk pohledal a ani práce s kamerou už nebyla tak solidní, jako tomu bývalo dobrým zvykem. Nevím, snad si Argento vybral slabší chvilku, ale i tak se mu s vypětím všech sil podařilo ukočírovat vše tak, aby z toho vznikl alespoň průměrný kousek. Pravdou je, že začátek mě moc neoslovil, ale jakmile proběhla druhá vražda a režisér nám ukázal i ony „únosy“ potencionálních obětí, začala se tu a tam objevovat i slušná atmosféra. Ta se však začala stupňovat až ke konci filmu, což byla velká škoda. Místy se tu totiž vyskytovalo dost nudných pasáží a zbytečných dialogů, které jen zdržovaly od již tak nepříliš záživného tempa příběhu. Naštěstí nechybí pěkné děvčata (i hlavní hrdinka stála za hřích), takže se bylo na co dívat. Přece jenom však dávám přednost klasickému giallu a postupné detektivní práci. Hrát poker přes PC a být ochuzen o detailní záběry jednotlivých mord scén – to mi vadilo asi nejvíce. 50% (05.05.2010)

No, napodruhé se mi to teda už líbilo víc. Nesporným faktem je, že Argento prostě vyměkl a to dost, od půlky filmu jsem přemýšlel, jestli už se, co se týče těch trošku tvrdších scén, které se mi na jeho filmech (Inferno, Opera, Suspiria např.) tolik líbily, autocenzuruje sám, nebo jestli to měl zakázáno "zhora". Film totiž takřka nic neukáže, až na posledních cca 20 minut se všechno, co by určitě stálo za pohled (a je mnoho lidí, který se právě proto na nejen Argentovy filmy koukají), děje mimo záběr kamery, což je dost škoda. Zas tak špatný film, jak by se z bodování či komentářů mohlo zdát, to zase není. Rozhodně to v rámci Argentovy tvorby dopadlo lépe, než Fulciho "Smrtící spona", zde Fulci opravdu klesl na dno, Karetním hráčem sice Argento ke dnu klesá, ale ještě ho nedosáhl. Prvních tak zhruba dvacet minut se atmosféra docela dobře rozjíždí - hrát pokra s pohledem na spoutanou vřískající dívku asi není žádná lahůdka, pak ale přijde docela velké zvolnění a znudění, kdy vám (tak zhruba v půlce filmu, nebo ještě před ní) dojde, kdo je "zahradníkem" (čti vrahem), aby se to pozvolna dokodrcalo k závěrečné partičce pokru na kolejích, která už zase stojí za to. Takže shrnuto sečteno, je to trošku drsnější krimithriller. K tomu má film ještě docela dobrou hudbu a hlavní hrdinku, která není prvoplánovitě hezká ale právě to ji dělá okouzlující - její krása se projevuje až na druhý delší pohled...... (28.01.2009)

Jak už jsem kdesi napsal-Argento zestárl a vyměkl. Il Cartaio je toho vcelku výmluvným důkazem. Ale pozor, přesto se podařilo vytvořit nic víc, ale rozhodně také nic míň než lehce nadprůměrné giallo (s několika povedenými argentovskými chuťovkami). Za jednoznačně potěšující považuji také mnohem méně "haprující" logiku děje, než tomu bylo u předchozího mistrova kousku Non ho sonno. Lepší 3* (17.08.2006)