Most

První polovina je trochu nuda. Na obrátkách to nabere až někdy od chvíle, kdy je vyhlášen noční poplach a parta kamarádů jde teda opravdu do tý války, do který se všichni tak strašně těšili. Jenže já jsem očekával, že nastane aspoň u někoho změna v myšlení a v chování, že se třeba do tý války přestanou těšit. Ale ono to vypadá, že se jim ta válka strašně líbí. Můžou klidně utéct, ale oni zůstanou. A ještě jsou rádi, že můžou obětovat život za Hitlera a za Německo. Takže ve finále fandíte Američanům. A když ty německý mládežníci začnou postupně umírat, tak vám jich asi moc líto nebude. Vlastně jediná sympatická postava tam byl ten jejich učitel. Jinak nevim, do jaký míry se na tom podepsal dabing, ale přišlo mi, že herci dost přehrávaj. Tanky z dřevotřísky a náklaďáky vyrobený až někdy X let po válce ani nekomentuju. (17.10.2023)

Protiválečná klasika, film vyšel prakticky okamžitě po knize Manfreda Gregora. Bernhard Wicki Mostem upevnil svou pozici výrazného nastupujícího režiséra. V našem prostředí by to ale každopádně chtělo odignorovat extrémně nepovedený dabing, kterým ocejchovala film DW Agentura pro DVD vydání z produkce Řitky Video (a který bohužel prošel i televizí). (23.07.2023)

V Moste je krásne vidno, ako sa s históriou vysporiadali priamo zúčastnení Nemci, inokedy poprípade Sovieti. A ako v rádoby ostatných oslobodzovacích počinov, "víťazné mocnosti". Most môže prosto vyjadrovať kadejakú metaforu spojovateľa a zároveň ničiteľa rukami sprostredkovateľov. A tými sú vojaci s príkazmi a ideálmi. S povinnosťami a nutnosťou. Záleží od uhľa pohľadu. Práve za tou pomyselnou hranicou pravdivostnejšieho rozlíšenia revízie skutočností kontrastuje akási neorealistická, malomestská, dramatická štruktúra vlasteneckých otázok o vysporiadaní jej občanov v časoch "povinností". Existenciálna rozprava o obyčajnom prežívaní polorozvrátených rodín a ich pohľadom na očami zapadnuté susedstvo rozhodne nevzbudzuje nádeje lepších zajtrajškov. Farbistosť postáv, osobné rozpory, nejednoznačné vyjadrenia na vojenské zásahy a operácie, zásadné zvraty. Tá všetká improvizácia vypovedá o vzniknutej situácii vskutku pôsobivo. Technické odfiltrovanie priezračného šera a miniatúrne interiéry v rovnocennej syntéze vyzerajú, akoby akýkoľvek nálet všetko zmasakroval. Postupný priebeh a záverečné knokaut negativizujú akúkoľvek glorifikáciu miesta a doby. Hoc sa v žánri prekrýva kadečo. (25.05.2015)

Film by se dal charakterizovat jako "Strhující kontrast mezi dětmi idealisticky snícími O válce a hrůze dětí VE válce"... První půlka filmu se mi zdála až dětinská, filmařsky ne moc povedená, zato půlka druhá byla naprosto neuvěřitelná. Šestnáctiletí chlapci, vlastně ještě děti, prve idealisticky bájící o hrdosti, hrdinství a cti, postupně zachvacuje šílenství z probuzení se do kruté reality, když jsou bez jakéhokoliv výcviku povoláni bojovat za "vlast, vůdce a vaterland". Film ve své druhé půlce prochází radikální proměnou, která z něj dělá silný divácký zážitek. Dětští herci byli sice místy toporní a přehrávali, ale to naštěstí nezkazilo dojem z filmu jako celku. Zvláště bojové scény jsou na dobu vzniku zatraceně (a nemám jiné slovo) akční. Člověku musí přecházet mráz po zádech z vědomí, že se něco takového na konci války skutečně dělo. (05.07.2005)

.... tak budú poslední prvými a prví poslednými ... niekedy poslední a podceňovaní kontrastujú svojím príkladom odvahy a statočnosti so zbabelcami a darebákmi a rovnako tendenčne preceňovanou elitou národa, ktorá ich obetu nedokáže pochopiť a ani oceniť....alegoricky použiteľné pre všetky časy..povinnosť pre každého milovníka dobrej filmáriny.... (15.01.2016)