Hřiště snů

Doslova kouzelný film o průměrném chlapíkovi, který se rozhodl jít ve svém životě po směru znamení a ze svého kukuřičného pole udělal baseballové hřiště. Výborný scénář, skvělá režie, Costner sympatičtější než kdy předtím a báječná, optimistická atmosféra, která nadchne každého, kdo rád sní nebo si jen chce odpočinout u příjemného filmu. Nepochopitelně opomíjený film. (24.02.2011)

Celej film je taková sci-fi pohádka o tom, jak místo kruhů v kukuřičným poli vznikne baseballový hřiště, na kterým hrajou duchové starých legend baseballu. Baseball mi nevadí, ale vím o něm píču, a tak mi jména jako Shoeless Joe a Buck Weaver vůbec nic neříkaly. Ale stejně to celou dobu to bylo takový sentimentální a melancholický, že se na mě ta pohodová atmosféra přenesla a vlastně mě to bavilo, i když to byla spíš taková pitomost. A starej Burt Lancaster byl mega. (20.10.2016)

Kultový americký film s legendárnou hláškou: ak sa ti postaví, tak nejaká príde. Ale tak nejak to tam furt opakovali. Ani na druhý pokus som genialitu tohto filmu nepochopil. A to mám rád dojáky, ktoré chytia za srdiečko. Ani baseball mi nie je proti srsti. Costnera zbožňujem. Ale pri tomto film som skoro zaspal. Je to taký iracionálny poetický film o slepej viere v zázraky či čo. Ja neviem. Ani záver s otcom ma nedojal. Možno preto, že nemám nekonečnú túžbu stretnúť svojho otca, ktorého som nikdy nevidel. Tak neviem. Asi to je jeden z filmov, ktorý nikdy nepochopím a tretíkrát to už skúšať nebudem. (04.07.2020)

║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $64,431,625 ║Tržby Celosvetovo $84,431,625║ Nevtieravý film, kde sa netlačí zbytočne moc na emócie a popri tom priestoru by na to bol. Záver je dosť silný vrchol filmu. Trošku mi chýbalo nejaté to komické odľahčenie. Ale ako taká oddychovka sa to dá pozrieť. Film výborne dopĺňa hudba od Jamesa Hornera. /70%/ (31.10.2008)

Je to něco jako být shovívavý k malému dítěti, které počmárá vaši lednici fixkou, což v určitých situacích může vyznít i velice roztomile. Malé děti jsou v tomhle případě Američané a jejich, čistě jejich, Hřiště snů ta roztomile zasviněná lednice. Přiznávám, že chvílemi jsem se příjemně bavil atmosférou jak na křesťanském táboře, kde přeci jenom kapka té mystérie musí být. Nastaly ovšem i okamžiky, kdy jsem slyšel vnitřní hlasy, které nezřetelně šeptaly: Co je to za sentimentální píčovinu? Ale vcítil jsem se do období svých deseti let, kdy užívání ponožky bylo tak nevinné a spojené pouze s nohama, představil si Jardu Jágra v důchodu a ta třetí hvězdička najednou přiletěla za zvuku fanfár odkudsi z kukuřice. (I tak už ale nikdy víc.) (22.04.2014)