Žiješ jenom dvakrát

Zajímavé spíše na začátku a konci, v samotném středu snímek velmi tápe, až jsem se bál, že mu ještě před finálem dojde dech. Rukopis autora scénáře není znatelný, přesto však závěr velmi připomíná roztodivný svět z Karlíka a továrny na čokoládu, ještě zmocněný vzdálenou kamerou. Žiješ jenom dvakrát má přesto neustále nějaká esa v rukávu a i ty horší scény mají čím překvapit. Nejtrapněji působí nasilné naroubování výcviku a přeměna Bonda v japonce, která působí až směšně nevěrohodně, zvláště, když vidíte výsledek. Celkový dojem však bohatě zachraňuje závěr. Scéna kdy konečně spatříme Dr. Zlouna, pardon, Blofelda je prostě nezapomenutelná, a můžeme jen litovat, že dokonalý Donald Pleasence nedostal více prostoru. (21.01.2008)

"My mrtvoly máme na všechno dost času." Protřepaný a nemíchaný agent 007 nám zemřel, oživnul a ještě se "civilizovaně" vykoupal s Japonkami. Mně se na tom nejvíc líbilo, že ve studený válce USA s CCCP čekala Velká Británie uvážlivě na důkazy o něčí vině a to je proti současnosti výraznej rozdíl. Jinak mě samozřejmě pobavily hračky pana Q, z nichž si zabírám plně vyzbrojenej vrtulník, kterej se vejde do čtyř kufrů. Taky Japonci byli skvělí, když si nedokázali nevšimnout kosmických lodí vylétajících ze sopky. Patrně to v šedesátých letech bylo běžný. Co však nebylo v té době běžný, tak to bylo kreativní vizionářství, který muselo vyrážet divákům dech. Dneska je spíš k smíchu, ale na mě to stále působilo skvěle. (11.04.2018)

Luxusní bondovka, možná ještě lepší než legendární Goldfinger a to už je co říct. MI6 v ponorce, Bond v uniformě, exotické Japonsko, pan Tanaka, Karin Dor, Blofeldovy ruce (jsou to ruce Jana Wericha), vrtulník, ninjové, sopka, finále. Je tu všechno, co ke klasické bondovce patří. A nesmím zapomenout na nádhernou úvodní píseň, kterou nazpívala Nancy Sinatra. Genialita. (08.12.2013)

V poradí už piata filmová bondovka so Seanom Connery(m) sa neustále ksichtí - orientálne (za každú cenu chce byť inovatívna), len mne tentokrát prijde, ako nie príliš dobrá „prevarená polievka” , zhotovená iba pre efekt, keď už samotný predstaviteľ Jamesa Bonda, začína pociťovať únavu, že by najradšej túto špiónsku etapu jednoducho zavesil na klinec (toto tvrdenie nie je vzdialené od reality ani na mm, no...). Síce 007 ovláda najmodernejšie výdobytky techniky, hravo pilotuje rôzne dopravné prostriedky, alebo perfektne ovláda všelijaké strelné zbrane, ale popritom je stále neuveriteľne - dôverčivý, čím sa táto fiktívna postava zároveň i zjednodušuje, pretože sa väčšinou necháva „nalákať na med” , aby sa z neho vždy nejakým zázračným spôsobom vylízal. Asi to tak má byť, aby bol dobyvateľ ženských srdcí niečim extra zaujímavý, že podľahnúť šarmu krásnej ženy nie je vôbec zaťažkávajúce, keď prisluhovačka E. Stavra Blofelda, Helga Brandt, si to i veľmi dobre uvedomuje, až vytuší šancu na definitívne odstránenie J. Bonda, keď ho necháva uviaznutého v lietadle, zatiaľ čo ona sa zahrá na výsadkárku, a to tesne predtým ho mala zovretého vo zveráku, čiže chlap niekedy nerozmýšľa, keď ide o ženu. A tým sa dostávam k nežnému pohlaviu, ktoré vie byť poriadne nebezpečné. Japonské Bond-girls Aki a Kissy Suzuki ma bohvieako neohúrili, rovnako ako n-i-n-j-a Tiger Tanaka (šéf jap. tajnej služby). Inak tých ninjov bude, ako húb po daždi, lebo teroristovi Blofeldovi sa zatiaľ darí poštvať medzi sebou ZSSR a USA, keď 3. svetová vojna doslova visí na vlásku. Spomínaní ninjovia sa poriadne odfarbia na raketovej základni, kde sa odohrá efektívne, strhujúce finále, plné výbuchov a explózii. Téma koz. programu ma taktiež extra nenadchla, lebo bola málo rozvinutá. _ Druhý najslabší f. zárez so Seanom ? (16.06.2019)

Příliš mnoho technických serepetiček a různých zlepšovátek na úkor hutnosti děje a skutečné zábavy. Akce v Japonsku možná Bondovi prospěla, skutečně působí svěže a netradičně, ale technicky se tvůrci snaží o něco, co příliš nefunguje. Masové scény, megalomanská akce s raketami atd. - působí to celé přeplácaně a s odstupem x let i úsměvně a ať je to jak chce, tak Bond by nadčasově působit měl. Nejen jako persona, ale i z hlediska tématiky a vizuální estetiky. To se tady nedaří ani omylem. (30.12.2013)