Podivné vyšetřování

Politická tézovitosť (zlí pravičiari a dobrí ľavičiari) z toho trčí ako slama z topánok: anarchisti a aktivisti sú pre tajné služby a políciu tŕňom v oku ako potencionálni nositelia zvratu v spoločnosti. Preto je potrebné ich v každom okamihu sledovať, monitorovať a odpočúvať. A podľa možností im prišiť každý zločin. Preafektovaná slovná hnačka so zaujímavým,ale šablónovito spracovaným námetom (akoby som čítal odhalenia o prepojení krajnej pravice a polície v starších číslach A-kontry: spravodaji alternatívnych aktivít) a s dobre padnúcou hudbou Enia Morriconeho. Politické drámy,odhaľujúce prehnitosť systému a nahnuté výrazne doľava boli v 70. rokoch v Taliansku in a táto sa z nich nejako extra nevymyká. (24.12.2009)

Gian Maria Volontè přehrává jako o život, ale zrovna k tomuhle filmu to krásně pasuje. Ostatně i scénář je obdobně satiricky nadsazený. Kafkovské kriminální drama z pohledu muže opilého vlastní mocí je každopádně velmi originální záležitostí. Hlavní hudební motiv Ennia Morriconeho má divák po chvíli napevno v uších. Elio Petri a Ugo Pirro zaslouží poklonu. (10.09.2018)

Primárne nejde o zločin a jeho vyšetrovanie, i keď by sa to tak na prvý pohľad zdalo. Ide o neúprosnú spoločenskopolitickú kritiku systému, kde mocní možu vśetko a v podstate s aroganciou sledujú samých seba, kam až možu zájsť. Petri si zvolil rozmanitý štýl, mieša satiru, drámu, psychológiu. Do hlavnej úlohy obsadil Volontého, geniálneho chameleóna, ktorý uchvátil celý film svojim meniacim sa výrazom tváre a spolu s ústrednou myšlienkou je ozdobou filmu. Nemenej významnou je aj Morriconeho hudba. (24.07.2017)

Taliansku kinematografiu mylujem, a presne tento film mi opat zasmakoval. Vyborny pribeh o policajnom inspektorovi, ktory spachal chladnokrvnu vrazdu, ba dokonca nechal po sebe stopy veduce k jeho osobe a bol si pri tom stopercentne isty, ze sa mu nic nemoze stat. Nasledne rozbehnute policajne vysetrovanie dokonca vedie k inej osobe nez k samotnemu inspektorovi. Rezia Elia Petri je vyborna, a hoci ma film v strede dost nudy, zaver to bohate vynahradi. Hudba Ennia Morriconeho je vyborna. 85 % (03.01.2015)

Podivné vyšetřování je vynikajícím filmovým ztvárněním korupce a zneužití postavení. Příběh téměř "kafkovský" (ve finále je dokonce citován) velmi zneklidňujícím způsobem přesahuje do vysokých pater italské společnosti a dal by se označit za přímou metaforu tehdejších politických poměrů v Itálii. Tím se však stává aktuálním i dnes. Elio Petri, režisér se sociálně-politickým cítěním, natočil v 70. letech celou řadu velmi zajímavých filmů, které se více či méně vyjadřovaly k politickým a společenským poměrům v Itálii - za všechno jmenuji slavný snímek Dělnická třída jde do ráje. V Podivném vyšetřování však zašel zřejmě vůbec nejdále a kromě výrazné alegorie natočil také skvělé detektivní drama, přičemž vrahem je sám detektiv - v tomto případě vrcholný policejní inspektor, mimořádně ztvárněný Gianem Mariem Volontém. Volontého sólový výkon je výstřední, chvílemi snad až příliš, přesto však dokáže v divákovi snadno probudit mrazivý pocit strachu a napětí. Stále nejistou a těžce předvídatelnou zápletku perfektně doplňuje Morriconeho hudba, která by se v tomto případě dala označit za malý, přesto neuvěřitelně působivý experiment. Závěr filmu se nese v poměrně depresivním duchu. Z mého pohledu je Podivné vyšetřování dobrý film, možná trochu pomalejší na to, o čem vypráví, přesto dokáže zaujmout a hlavně má co říct i dnes. 7,5/10. (28.02.2021)