Civil War
Civil War
Kolaps
Civil War
Civil War
Režie:
Alex GarlandScénář:
Alex GarlandKamera:
Rob HardyHrají:
Kirsten Dunst, Cailee Spaeny, Wagner Moura, Stephen McKinley Henderson, Nick Offerman, Jesse Plemons, Nelson Lee, Sonoja Mizuno, Jefferson White (více)Obsahy(2)
Adrenalinová jízda po rozvrácené Americe blízké budoucnosti, která balancuje na ostří nože. (Vertical Entertainment)
Recenze (152)
V USA zuří občanská válka, lid se snaží svrhnout prezidenta Spojených států. Kirsten Dunst je ošlehaná válečná reportérka a se svým parťákem vezmou pod křídla začínající novinářku, aby se vydaly udělat interview s prezidentem. Nalákalo mě to, ten koncept je velmi zajímavý a sledovat to pohledem válečných reportérů je fajn nápad a to mě bavilo. Nicméně, zvláštně to nešlape. Chvíli to fakt baví, ale častěji nudí. To se párkrát vystřídá a pak finále, kde je sice pěkná akce, ale to „poselství“ na mě moc nefungovalo. Nápadité, ale úplně mě to nestrhlo. 60% ()
Najbrutálnejšou vecou na tomto celom je to, ako realisticky táto tematika dokáže rezonovať v našich hlavách. Je to niečo, čo má bohužiaľ realistické kontúry. Kreatívne to je v podstate road trip movie, no má dostatočne zaujímavé a dramatické (či aj dramaturgické) zastávky, ktoré ho vytrhnú zo spárov monotónnosti či sterility. Kamera či strih sú miestami až dych berúce, no nesú dávku chaotického dokreselnia deja, hlavne keď sa dej sústreďuje na bojové scény. Úplne pre mňa nefunguje iba úplný záver. Áno, mladá protegé prechádza premenou a jej záverečné konanie nie je v rozpore s tým čo nám (a rovnako tak aj jej) bolo servírované, no záverečná akási katarzia či morálne ponaučenie nesadá na úrodnú pôdu. Chápem zámer, no správanie zvyšku postáv v úplnom závere má vyrušilo z vnímania celkového dojmu. Je to ale iba minimálne vada, ktorú som nedokázala prehrýzť. To však už je môj problém. ()
Vizionářský film, který představuje svět stvořený buržoázním heslem "rovnost všem", svět kde se identita rozpustila v chaos a jenž důrazně varuje před dnešními levicovými politiky à la Baiden. Už Orwell napsal, že „Všechna zvířata jsou si rovna, ale některá jsou si rovnější.“, a zde můžeme vidět, kam až to může vést. Úplně spokojen nejsem, chvílemi jsem se nudil. ()
A24 Road movie s terénními žurnalisty přejíždějící od jednoho hrůzného výjevu k druhému, aby mu svou perspektivou z hledáčku dodali pointu snímkem. Postavy neznáme jinak než jen jako nezaujaté účastníky tripu do ohniska s jejich přístupem k profesi, nic víc. Stejně je na tom konflikt, musíte si vystačit s tím, že je. Dostává se nám pár drobků s náznaky bez příčiny. V podstatě je to hezky vizuálně podané svědectví o americké rozpolcené redneck mentalitě v občanské válce za doprovodu skvělého soundtracku a dobrého ozvučení zbraní. Klasicky podaný příběh s okolnostmi a diváku blíže představenými hrdiny tedy nečekejte. Přesto je to Garlandův divácky z nejvděčnějších filmů. Šel bych více na dřeň s brutálními výjevy, ani politických komentářů z autorádia bych se nebál. Jo a Pabla Escobara chci vidět častěji. V pohodě 7/10, 4*. ()
Dva dny po Rivalech jsem hned s bráchou zašel i na Občanskou válku, na kterou jsme se rovněž maximálně těšili, a dojmy jsou rovněž skvělé, ale ne excelentní. Úvod je vlažnější a trochu trvá, než se film dostane do správné noty. Navíc, sekvence, kdy společně nocují a na obloze jdou vidět střely, mi připadala jako takový kýč. Mimoto úvod působí dost dokumentaristicky na rozdíl od zbytku filmu. Každopádně poté až do konce film jede v našláplém tempu a skvěle zobrazuje zpustošenost a ničivost války, a to zejména na lidskou psychiku. Scéna z Jesse Plemonsem je bezvadná, ale je trochu škoda, že ji lidi až moc hypnuli, takže na mě tak velký dopad neměla. Dobrý soundtrack se i zde najde, ale bohužel ho mohlo být mnohem víc! Takový film by si ho zasloužil. Co se mi moc ale nelíbilo, bylo, když zaplácli nějakou akční scénu písničkou. To mi přišlo zbytečný. Nicméně konec, který trvá snad víc než deset minut, je odzbrojující a perfektně zobrazuje nenávist lidí. Tam jde perfektně vidět, jak fatální dopady má to, když stojíte na špatné straně. Také charaktery hlavních postav se dostanou do svého náležitého vrcholu a samotný závěr ve vás vyvolá zvláštní mrazivé pocity. Vyhodnocení: Odcházel jsem z kina a bylo mi zle ()
Alex Garland natočil klasickou road movie, jejíž síla graduje v jednotlivých zastávkách. Než se posádka dostane do DC, uvažoval jsem i o plném počtu. Akční závěr ve Washngtonu je imho ale za 3/5. Každopádně velké plátno tomu sluší (1,85:1), příběh má spád, zvuk získá Oscarovou nominaci a herci odvádí nadstandard - Kirsten Dunst depka sedne (i sekne), Wagner Moura >>> vyhajpovaný Pedro Pascal, Cailee Spaeny bude v budoucnu hvězda (musí ale v létě nakopat Alienovi). Vítězem je ale kamera. Rob Hardy nemá jméno jako Deakins či Hoyte van Hoytema, nedělá skopičiny jako Lubezki. Přesto mě jeho práce baví (Mission: Impossible - Fallout top). Scéna, kdy se hlavní hrdinky baví u řeky, má až psychedelický nádech. ()
Název je zavádějící a reklamní video taky. Občanská válka v Americe tvoří ve filmu jen vzdálenou kulisu. Jde o road movie dvou až tři novinářů a jedné učnice. A ti jedou autem necelých 1400 km do Bílého domu, cestou zastavují a fotí akce z malých bojůvek a povídají si o tom. Možná myšlenka pro Američany, moje byla, že do kina jsem na to nemusel. Devizou filmu je zvuk. Veškeré výstřely, odrazy, ozvěny působí silně realisticky a vytváří pocit osobní účasti v centru dění. ()
Potomci lidí bylo první co mě napadalo při sledování v trošku light, ale i tak emotivní, verzi. Garland je mistrný režisér, který svými inscenačními schopnostmi přivádí diváka na pokraj nevolnosti. Je to film o rozvrácené Americe ale především o novinářích, kteří to dokumentují a je to velice nepříjemné, přesto brutálně zdařilé. Hlavně se to s ničím nemaže, a to je to co všichni potřebujeme. Scéna s Jessem Plemonsem je jak z jiného vesmíru a mám z ní husí kůži, jakmile si na ní vzpomenu. Body tomu ubírá mírné neuspokojení z psychologie postav a pak až trošku moc přestřelené, byť nekonvenčně střižené, až Emmerichovské scény. Jinak se ale velmi vyplatí si to celé s hlavními čtyřmi postavami prožít. 80% ()
Na čí straně v občanské válce bys stál, kdyby Praha spolu s Ostravou obsadily východní Čechy a vytvořily vlastní stát nezávislý na zbytku republiky? Něco takového se stalo v USA - Kalifornie a Texas vytvořily Západní síly s cílem svrhnout prezidenta ve Washingtonu ve filmu Alexe Garlanda. Výhodou příběhu je, že neříká, která strana je v právu. Divákovi to dává větší prostor přemýšlet o nesmyslnosti jakékoli války. O to zajímavější je, že ji film líčí očima novinářů, kteří konflikt mapují. Tým tvoří ostřílená fotografka s reportérem, ke kterým se přidal starý zpravodajský matador a mladá holka, zjevně budoucí hvězda... Určitě stojí za viděnou, i když jako celek je to spíš průměrný film. Silné téma si zasloužilo zapsat se do filmových dějin, což se režisérovi spíš nepovedlo. ()
Díkybohu za mou absolutní ignoraci všech trailerů a většiny propagačního materiálu. Zpětně mi přijde až směšné, jak moc komerčně se A24 snažilo tento snímek prodat, například akčními ukázkami nebo trapnými plakáty vyrobenými AI. Úplně zbytečně. Garland totiž nenabízí přehnanou a epickou válečnou vřavu s jasně vyhraněnými stranami na ose dobro–zlo, ale úzkostlivou a záměrně zmatenou krátkou projížďku rozpolcenou společností. Byl jsem až překvapen, jak zručně se mu dařilo měnit tempo a napětí obklopující jeho novinářskou expedici, ač charaktery ničím unikátním nevyčnívající. Další velké nadšení přišlo stran zvuku, jelikož každý výstřel je dávkován s chirurgickou přesností, kdy to se mnou nejednou cuklo a bylo opravdu nesnesitelně skličující sledovat některé scény (vynikající Jesse Plemons v miniaturní roli s maximální hrůzostrašností). Co se týče častého stěžování si na absenci vysvětlování příčin a souvislostí konfliktu, tak to je z mého pohledu naprosto zcestné, jelikož úplně míjí hlavní motivy filmu o tom, jak moc může válka otupovat lidské vnímání čehokoliv, tedy i bojujících stran (viz. sniper v poli). Kolem a kolem, další kvalitní zářez čtyřiadvacítky, jenom příště ubrat na nepotřebné propagační extravaganci, protože přivedla i diváky s bezdůvodně zkreslenými očekáváními akčního bijáku, namísto novinářského dramatu. „Jaký jste druh Američana?“ ()
Představte si peklo skutečné občanské války, například z Balkánu, v amerických reáliích, a vyjde vám zhruba toto. Připomnělo mi to legendární britský film Válečníci, kde se také hlavní postavy účastní několika hrůzných epizod občanské války spíše jako svědkové (tam vojáci OSN, chránění bílými vozidly se zkratkou UN, tady novináři, cestující bílým vozidlem s nápisem PRESS). Ale zatímco ve skutečných bojích se můžete opřít o znalosti historie, zde jste odkázáni na umění tvůrců vytvořit věrohodnou zápletku vnitřního konfliktu, což se jim ale moc nepovedlo, tudíž výsledkem je chaos. Například aliance států Kalifornie a Texas, z tvůrčího hlediska jistě politicky korektní, je vojensky poměrně nesmyslná a tvůrci také zcela pustili ze zřetele americké zbraně hromadného ničení, kterými tamní vláda disponuje a jejichž existence odkazuje závěr filmu do sféry nereálných pohádek. Washington je při těžkých pouličních bojích nasvícen jak vánoční stromeček, povstalci při probíjení se k Bílému domu nasadí mj. tanky Abrams a vrtulníky Apache a přitom by stejnou práci (tedy zabití POTUSe idiotsky stále sedícího v Oválné pracovně) odvedly podstatně rychleji a efektivněji stíhací bombardéry, které se před zahájením útoku prohánějí nad povstaleckou základnou. Ale to už by nebylo o čem točit film, že. Zdravotník také zalomí rukama, když postřelený řidič je odklizen na zadní sedadlo a tam se prostě nechá vykrvácet, jelikož se jeho kolegové (váleční reportéři!) nepokusí ani o kompresi rány. Jakési kvality filmu nicméně spočívají v ději před příjezdem do DC a nejcennějším sdělením je fakt, že při kolapsu mírových autorit jste odkázáni na milost jakémukoliv kriplovi s kvérem. Nejlibovějšího z nich nezapomenutelně ztvárnil Jesse Plemons a byť mluví anglicky, v reálném světě teď u těchhle jedinců znějí jiné jazyky (stačí si pustit zprávy). EDIT: Obecně byl tento film v převládajícím “digitálním bordelu” vcelku vítané osvěžení, ale v kontextu předchozího filmu na velkém plátně (privátní projekce Zachraňte vojína Ryana) jde o průměr žánru, byť s několika silnými momenty ()
Režisér Garland ,konečně po Ex machine natočil, zase po dlouhé době skvělý film. Tohle je Garlandova apokalypsa. Hudba ve filmu dokonalá. Za mě 80% ()
Občanská válka je dobrá, místy dokonce i skvělá. Bohužel se až moc soustředí na odvyprávění silně banálního a předvídatelného děje sledující partu válečných reportérů co se plahočí rozstřílenou Amerikou. Z té však ale vidíme opravdu naprosté minimum očima našich hrdinů, díky čemuž je divák tak nějak vnucen aspekt lidsvtí a normálnosti, nad kterými ale zbytek jejich spoluobčanů evidentně nějak zlomil hůl. Z dramaturgického hlediska tohle rozhodnutí samozřejmě dává smysl a road movie styl vyprávění je docela přirozená volba, ale je to bohužel na úkor vyobrazení samotné války ve své největší surovosti. Za mě osobně by tak bylo lepší odvyprávět to rámcově a epizodně bze nějakých hlavních nosných postav ve stylu Loznicova Donbasu. Takovou formou by se nám pak celá ta válka mohla úplně krásně, třeba i přes malinkaté střípky, vykreslit trochu komplexněji a obsáhleji. I přes tuhle výtku však Garlanda chválím za těch pár skutečně brutálních a znepokojivých výjevů, či vynikajících akčních scén, co by si vůbec nezadali s jakýmkoliv jiným blockbusterem Michaela Baye. Velmi silné tři hvězdy a upřímná radost z toho, že jsem konečně viděl film od A24 na IMAX plátně. Doufám, že to nebylo naposledy. ()
Rovnako ako Jonathan Glazer v Zóne záujmu sa nám zo zákulisia snaží priblížiť danú situáciu aj Alex Garland. Tentoraz s perspektívy vojnového žurnalistu. Na rozdiel od Zóny záujmu však nejde o vzdialený, znepokojujúci, takmer ignorantský pohľad na danú tému, ale o neuveriteľne intímny a znepokojujúci pohľad do blízkej budúcnosti Ameriky. Cítite to, čo cítia protagonisti.Cítite adrenalín, strach, fascináciu, znechutenie, beznádej a zároveň bezcitnosť. ()
Ale jo, bylo to fajn. Je to mnohem více drama, než vláčný film. Je to o emocích, o lidech a jejich psychologii, vývoji a jen je to zasazeno do válečného konfliktu, o kterém se dozví divák jen pramálo. Kirsten Dunst je tahout a od dob Spidermana teda opravdu dozrála v senzační herečku. Zbytek ansáblu jí skvěle sekundují. Jinak je to prostě klasický Garland. Kdo čekal něco jiného, byl naivní. Garland vypráví především tichými záběry a těch je tu opravdu dost. A mně to nevadí. Já to mám rád. Proto záběr na kytičky v trávě, který se objeví v tu nejlepší možnou chvíli, považuji za jeden z vůbec nejlepších. Konec také moc fajn (spoiler), že to nijak neprotahoval a že nakonec nechal okusit i trochu toho válčení. Scéna s vojákem s růžovými brýlemi, včetně odjezdu autem, asi vrchol celého filmu. Víc takových snímků. ()
Překvápko číslo jedna: vůbec to není komentář k současné situaci v USA. Překvápko číslo dvě: jde vlastně o road movie, kdy se (v rámci možností) pohodové momenty střídají s momenty kurevsky napínavými až fyzicky nepříjemnými (nikdo mi nevymluví, že scéna s Jesse Plemonsem není silně inspirována jednou podobnou z Pulp Fiction), přičemž některé pasáže jsou svojí absurditou snad až přetažené, což jim ale nijak neubírá na síle. Fascinace novinářů násilím a jeho zachycováním zase připomene Slídila, ale v Civil War se těch vlivů míchá jako v melting potu a výsledkem je jeden z nejoriginálnějších mainstreamových filmů za posledních pár let. Že ho má na svědomí zrovna sci-fista Garland by mě nenapadlo ani ve snu. Silný zážitek. 77 % ()
Myslím si, že Alex Garland má zvláštny dar nachádzať krásu v hrôzach a vyvolávať hrôzu v kráse. ()
6,5/10. Civil War je vizuálně úžasný film s neuvěřitelnými akčními sekvencemi. Příběh válečných novinářů je nepopiratelně zajímavý. Film však trochu klopýtá ve svém provedení. Zatímco děj začíná silně, občas ztrácí na rychlosti. Tempo chodu je nerovnoměrné a některé úseky se vlečou. To je ještě zvýrazněno soundtrackem, který občas působí nepatřičně a narušuje plynulost filmu. I přes tyto nedostatky „Civil War“ ve svém vizuálu září. Tvůrci vytvořili strašidelně krásnou a zároveň děsivou vizi válkou zničeného místa. Akční sekvence jsou napínavé a udrží vás přilepené k sedačce. Celkově je to film s nesmírným potenciálem, který trochu zaostává. Silná vizuální stránka a akce nedokážou tak docela vykompenzovat problémy se tempem a občasný neodpovídající soundtrack. Pokud hledáte film k zamyšlení s ohromujícím vizuálem, stojí za zhlédnutí, ale připravte se na hrbolatou jízdu. ()
Na to že sme boli v kine až dvaja, mne sa film veľmi páčil a som prekvapený, že neprišlo viac ľudí. Áno, je to taká road-movie do Washingtonu, no s vynikajúcimi scénami, dychberúcou kamerou a zapojením viac "artových" prvkov. Je to čo i len šialená predstava, že by sa niečo takéto mohlo stať, no nikdy nehovor nikdy. Jesse Plemons a jeho 5 minút vo filme z neho spravilo totálneho psychopata... "I've never been so scared in my entire life. And I've never felt more alive." ()
Související novinky
28 let poté nabírá obsazení
Britský režisér Danny Boyle (Sunshine, Trainspotting) to s návratem ke svému dvaadvacet let starému hororovému survivalu 28 dní poté a jeho pokračování 28 týdnů poté opravdu myslí vážně. A co víc –… (více)
Co nového chystá Alex Garland?
Režisér a scenárista Alex Garland (Dredd, Ex Machina) má za sebou některé z nejzajímavějších sci-fi projektů posledních let. Jeho režijní prvotina Ex Machina nadchla většinu diváků i kritiků,… (více)
!Spoilery! Rozpoznatelně Garlandův film, a přesto v lecčem odlišný a snad právě proto i jeho nejlepší (MEN jsem zatím neviděl). A stejně jako jeho předešlé snímky i OBČANSKÁ VÁLKA naráží na odmítnutí diváků, kteří nedokázali pochopit, o co Garlandovi šlo. Ale popořadě. V čem navazuje OBČANSKÁ VÁLKA na Garlandovu předchozí tvorbu? Postavy bez jednoznačně vykreslených motivací, vyprávění vystavěné ze zavedených žánrových schémat a tropů tak, aby budovalo morálně nejednoznačné situace, morálně nejednoznačné postavy i morálně nejednoznačný fikční svět. Garland spojuje schémata road movie a válečného filmu, nejde mu ale o vykreslení společenské fresky, ani o vysvětlevání důvodů, které Spojené státy dostaly do občanské války. Nikdy se nedozvíme politickou orientaci ani Prezidenta, ani Západní konfederace, protože Garland nechce, abychom jedné straně fandili. To by odvádělo naší pozornost od narativního ohniska filmu - od dopadu nesmyslného zabíjení na novináře, kteří jej zaznamenávají. Narativní vývoj filmu se odvíjí od vztahu dvou takových novinářů, respektive novinářek, jejich vývoje a jejich perspektiv. Ty jsou uspořádány podle klasického schématu mistr-žák. Na jedné straně stojí starý, ostřílený, cynický a zlhostejněný profesionál (Kirsten Dunst jako Lee) a na straně druhé mladý, nezkušený, naivní a nevinný zelenáč (Cailee Spaeny jako Jessie). Vyprávění je staví do vzájemné paralely a jejich vývojové oblouky se navzájem zrcadlí - Jessie si postupně přivyká extrémní situaci, do které se dostala, překonává strach a úzkost a zdokonaluje se jako válečná fotografka, zatímco Lee opouští její počáteční chlad a cynismus a zrůdnost válečného vraždění se k ní naopak dostává. Začátek a konec filmu vývoj vztahu mezi nimi zdůrazňuje. V úvodní scéně pomáhá Lee ukrýt před sebevražedným atentátníkem o poté nezúčastněně fotografuje způsobenou zkázu a mrtvá těla. V závěru filmu zachrání Lee Jessie znovu, avšak umírá a Jessie symbolicky přebírá její místo - fotografuje jak její mrtvolu, tak i mrtvého prezidenta. Vyprávění tak podtrhává své dvě ústřední tematické linie; cyklickou nesmyslnost války a její (doslova) umrtvující účinky. Ty jsou připomínány systematicky během filmu i jeho stylistickými postupy. Prostříhávání na černobílé fotografie průběžně pořizované během boje a extrémních situací mají stejně tak zcizující účinky na nás, jako mají na jejich fotografy. Vytrhávají nás z válečné vřavy (společně s pomocí utišeného zvuku), nutí nás k odstupu od ní a ukazují nám, jak se z extrémního násilí, hrůzného zabíjení a lidských tragédií stává jen odosobněný obrazový materiál. Na jednu stranu jsme tak schopni pochopit, jak Jessie, Lee a ostatní vnímají, co prožívají, a jak jsou si na to schopní zvyknout, a na stranu se nám připomíná, že i my jako koneční příjemci těchto záznamů kruté reality jsme vůči nim často lhostejní. Toto téma podtrhává i Lee při rozhovoru se Sammym, když říká, že se domnívala, že fotografováním podobných situací z válek v zahraničí varuje své krajany před tím, aby se nedopustili téhož. V tomto světle můžeme celý film vnímat jako příběh o Lee a jejím pokusu vykoupit se z domnělého neúspěchu a v tematické rovině jako kritiku neúčinnosti válečného zpravodajství. V této meta-kritické rovině funguje celé vyprávění, když nám odpírá válku jako spektákl a zdůrazňuje jak tíseň, tak kognitivní disonanci, jež její audiovizuální reprezentace vyvolává. () (méně) (více)