Občanská válka

Povolání: Reportér půlstoletí poté? Ale kdeže. Spíš salónní představa občanské války, s absurdní zápletkou a s vyumělkovaným dějem plným absurdních scén. Vlastně ani nevím, za co dávám tu druhou, nebavilo, nazaujalo, žádné poselství mi nepřineslo, žádnou moudrost jsem v tom nenašel. Rádoby existenciálně silný a společensky naléhavý příběh, ve skutečnosti ale prázdný jako prd. (01.06.2024)

Je to překvapivě dobrej film a já si tímto sypu popel na hlavu jak jsem podle traileru soudil, že to bude nejspíš volovina. Není. Vše co mi v traileru nesedělo má ve filmu jiný kontext a vyznění. I ta Kirsten Dunst, kterou spíš nemusím a kterou Garland vytáhnul z toho hereckého zapomnění, tady se svým důstojně nevybotoxovaným obličejem parádně seděla. Má to super kameru co umí dramatické celky i artové hry s hloubkou ostrosti. Má to luxusní zvuk (kdy třeba střelba zní reálně nekompromisně) a atmosférickej soundtrack. Je to sympaticky apolitické (není z toho cítit nějaká agenda a není tam vyloženě dobrá a zlá strana). Herecky je to koncert (a speciálně pro Cailee začínám mít slabost). Režijně vyvážené a pevné. Má to uvěřitelnou psychologii.. Navíc je to celé namotané na motiv humanistické/reportážní/válečné fotografie, což je pro fotofetišistu prostě lahoda (exhibuje tam jak Sony α7 s Leica sklem, tak třeba i Nikon FE2, Cailee tam vyvolává filmy v uprchlickém táboře.. no prostě žůžo-labůžo).. Jedinou výtku bych měl k tomu, že jak je to celou dobu poměrně syrové a realistické, tak je tam pár okamžiků kdy se tahle realističnost nabourá nějakým filmovo-klišoidním postupem. Blbě se to vysvětluje bez spoilerů, ale konkrétně řešení situace vojáka s červenými brýlemi prostě působí zbytečně lenivě. Nebýt těchto drobností, klidně bych šel i na plnou palbu.. Koho nezajímá fotografie, nechť si z mého hodnocení půl až jednu hvězdu odečte. (20.04.2024)

Alex Garland pojal téma občanské války hodně odlišně. Nijak se nezabývá hlubším představením konfliktu, jednotlivých stran a ani nenaznačuje, kdo je „v právu“. Pro příběh Občanské války to totiž není až tak podstatné, stejně jako pro novináře, kteří celý konflikt dokumentují. Jedná se v podstatě o road movie zpustošenou Amerikou, během které ani tak nepoznáváme jednotlivé postavy, jako spíš po jejich boku prožíváme různé situace, které nastalá státní krize vyvolává. Film se pocitově pomaleji rozjíždí, než si divák na zvolený styl zvykne, ale postupně zvládá svým sugestivním pojetím naprosto pohltit. Třeba díky efektivnímu využití fotografií v prostřizích nejenom akčních sekvencí. Vše pak vrcholí jednou dechberoucí scénou, která je jakýmsi předfinále, a po jejím skončení na diváka dolehne tíha všeho. Závěr poté bohužel spoléhá spíš na velkolepou destrukci a Garland zřejmě cíleně rezignuje na dotažení několika nadhozených motivů. Finále tak působí spíš rozpačitě než uspokojivě a snímek toho ve výsledku příliš neřekne, což byl pravděpodobně trochu zvrácený záměr. A mně to naštěstí zážitek příliš nezkazilo. 8/10 (18.04.2024)

Už řadu měsíců jsem neodcházel z kina s větším nadšením. Předesílám ovšem, že očekávání apokalyptického obrazu důsledku kulturních válek současné západní společnosti se míjejí s tím, jak je film vystavěn - což je zjevné i z rozhodnutí udělat spojence z Kalifornie a Texasu. OBČANSKÁ VÁLKA je primárně vystavěná jako komplexní esej o novinařině a umění fotografie (pro mě možná nejkrásnější film o fotografii, co jsem viděl), jejíž konstrukční princip bych pojmenoval jako dynamiku významu a výrazu. Ne, nikdy to není ve filmu explicitně řečeno, ale jak se pokouším ukázat ve své tentokrát především interpretačně založené analýze - ač jsem film zatím viděl jen jednou, příště budu vědět víc -, je tímto principem na mnoha úrovních řízen. A je excelentní. (26.04.2024)

Sugestivní a vysoce osobité dílo, které s nečekanou syrovostí varuje před možnou blízkou budoucností. Snímek Civil War režiséra Alexe Garlanda se může opřít o skvěle vystavěný scénář, jemuž vévodí místy až děsivá realističnost zlomové události, v níž se tato verze USA zmítá. V tomto bodě je ale záhodno zmínit i vtahující kameru, díky níž jste doslova vtáhnuti mezi nesourodou partičku novinářů cestujících skrze zdevastované Spojené státy americké. Právě díky kameře a přesvědčivým hereckým výkonům (Tandem Kirsten Dunst a Wagner Moura!) nahlédneme mezi nevýznamné půtky, organizovanější bojůvky až nakonec skončíme úžasnou sekvencí v obrovské operaci, při níž se masivní separatistická armáda přesouvá směrem k Bílému domu. V tento moment se pomalá, místy až hypnoticky děsivá jízda najednou přepne do zběsilého válečného módu, z něhož jsem hltal každou vteřinu a kterou jsem si chtěl na velkém plátně pustit ještě jednou. Co tedy dodat na závěr? Civil War je divácky nepřívětivou, avšak právě o to více naléhavou podívanou, která ve velmi jasných konturách nahlíží za oponu spojení „Co kdyby?“. Na jednu stranu děsivé a na druhou efektní, ovšem v každém případě se jedná o důležité filmové dílo, které ve mně bude svými myšlenkami a tématy rezonovat ještě hodně dlouho. Skvělá práce! (Viděno v kině CineStar IGY České Budějovice) „I've never been so scared in my entire life. And I've never felt more alive.“ (18.04.2024)