Občanská válka

Vybavte si tři roky starou událost, kdy trumpovská lůza se vehnala do Capitolu. Garland tohle téma, tenhle společenský rozkol, citlivou a promyšlenou režií rozvádí do takových oddělených minipříběhů, s náhodnými lidskými jedinci, kteří zabíjejí, protože „pravá Amerika, kurva“, a všechno to sledují hlavní hrdinové, novináři, na své cestě do Washingtonu. Dokud je film poctivou road movie, se spoustou ikonických scén, je to skvělé. Bohužel v závěru Garland přehodí výhybku a s příchodem do D.C. se z toho stane regulérní válečný film, který svým vyústěním a zúčtováním mi přišel jako Garlandova manýra. Nejenom, že mě to v závěru nechalo chladným, ale dokonce jsem si řekl „a to je všechno, Alexi?“. Škoda, tady byl náběh na filmovou událost roku, no a není. Za působivou tíseň a rozčarování z lidského pokolení v prvních dvou třetinách ale pořád poctivé 4 hvězdy (bez pruhů). (19.04.2024)

Lepší než jsem čekal, to rozhodně. Především po režijní stránce, Garland předvádí děsivé a nepříjemné výjevy, které se dostanou pod kůži. Žádné stylové přestřelky, místo toho nepříjemné rány z kovových hlavní a všeobecné neštěstí. Dění je zachyceno vskutku realisticky a s dobrým ozvučením má člověk někdy skoro husí kůži. Druhá věc už je scénář, který zas takový banger není. Dostaneme rychlé vysvětlení, proč vlastně válka zhruba probíhá a poté se hned posouváme k různým výjevům z ní. Garland nesděluje nic nad rámcem toho, že válka je špatná a novináři v ní jsou tak trochu sebevražední blázni. Nic víc, bohužel. Politické komentáře nebo něco z podobného ranku nelze čekat. Amerika je tam čistě pro efekt a děj by se mohl odehrávat prakticky kdekoliv na světě. Hodnocení ovšem musí být kladné, jelikož intenzita zážitku dokáže převýšit jistou obsahovou prázdnotu. (18.04.2024)

Antiválečná postapo road-movie napříč rozkladem polarizované americké společnosti. Poselství Garlantova snímku je zřejmé - kulturní války mohou klidně skončit těmi skutečnými, konkrétně občanskými, obě strany, tedy woke i antiwoke, by se měly zklidnit a ubrat na své agendě a jejím protlačování na sílu, jinak můžeme v USA i v Evropě zase brzo hloubit masové hroby... (03.06.2024)

Garlandův rozpačitý Salvador. V něm padla věta, že se musíte dostat blíž, abyste se dostali k pravdě, či chcete-li skutečnosti, věrnosti. Když se dostanete moc blízko, zemřete. Tady ta vzdálenost nebyla ideální, ať už kvůli špatně napsaným i obsazeným postavám, nebo kvůli nekonkrétnosti, kdy se mělo prvotně heroizovat pozorovatelskou nestrannost cejchu válečného novináře a až potom lehce alibisticky ukázat na nebezpečí polarizace národa (jak kdosi vtipně poznamenal, dát dohromady Kalifornii s Texasem je jako koalice salátového řetězce Sweetgreen a KFC). Jestli měl být vrchol intenzivních epizod Plemons vápenatý, pak ta pojítka mezi nimi, kdy se měly profilovat a vyvíjet postavy, neměly laťku moc vysoko.. Závěrečné militantní pornografii z D.C. už jen scházel Gerard Butler, samozřejmě na správné straně.. (03.06.2024)

Bouření Texasu proti Brýdenovi udělalou Občanské válce pěknou reklamu a A24 mohou slavit. Garland se drží při zemi scénářem i režijně. Umělecké aranžmá tam je, ale přece jen se soustředí na syrovost podtrhnutou černobílými fotografiemi začínající Cailee Spaeny (klučina z DEVS) a servíruje klasický road movie nespojenými státy americkými. Nejděsivější zastávka na cestě je ta u Plemonse a ční nad celým filmem jako vrchol Everestu. Chápu proč Garland explicitně neuvedl důvod roztržky, byť je naznačena, ale chyběl mi právě onen rozhovor nad jehož neexistencí lamentuje Wagner Moura. Vynikající Wagner Moura mimochodem, s přehledem strká do kapsy zádumčivou Kirsten Dunst. Finále předvídatelné, ale formálně dechberoucí. Skvělý soundtrack. (22.04.2024)