Žít

Působivý snímek - a dal se očekávat, když se při jeho vzniku sešli 2 skvělí " filmoví tvůrci" herec a režisér. Když si představím, kolik "úředních šimlů" sedí jak žába na prameni a brání vzniku dobrým nápadům i nás - je z toho smutno. Tento film by se měl promítat všem úřadům + úředníkům jak by to u nich vypadat nemělo !! (18.11.2023)

Ishiguro veľmi umne adaptoval pôvodný scenár. Kurosawov citlivý príbeh rezonoval v 50.rokoch, medzi jeho samurajskými eposmi, ako citlivá sonda do duše umierajúceho človeka. V podaní skvelého Takaši Šimuru ten film rezonoval a podľa môjho názoru aj rezonuje svojou morálnou čistotou a dôležitosťou výpovede, že aj malý skutok dokáže zmeniť niektoré veci k lepšiemu. Jeho anglický remake je o 70 rokov neskôr rovnako aktuálny, ako pôvodný film. Môže za to perfektný casting, ktorý umožňuje Billovi NIghymu túto mesmerizujúcu morálnu čistotu zopakovať. Krása a význam toho filmu sú očividné. Bez citového vydierania, len s túžbou vypovedať pekný a úprimný príbeh. Niekomu to nemusí stačiť, niekto tam bude potrebovať niečo trefnejšie, údernejšie, silnejšie. Hoci pre mňa ten film doslova prekypuje silnými detailmi, ktoré na konci vytvárajú pôsobivý celok. Neviem. Takýchto filmov nie je veľa. Bola by škoda keby zapadli prachom, hoci aj v dnešnej dobe majú toho veľa čo ponúknuť. Ani neviete, ako veľmi by som prial Billovi toho Oscara. (04.03.2023)

Velice špatný film, otřesná fraška. Jedna hvězda za skvělou kameru a druhá za zajímavou nosnou myšlenku+krásnou irskou píseň. Bohužel myšlenka je realizována v podobě odporného patosu s neskutečně trapným scénářem. Nehledě na logické díry v něm. Film se snaží vypadat vznešeně, poukázat na to, jak prožít smysluplně závěr života, ale dělá to zcela trapně, iracionálně, zabaleně do nereálného prostředí, vztahů, vazeb a konverzací. Nečekejte pěkný a upřímný příběh. Bonus: Vedlejší role mladé herečky není zcela povedená, její věčný třepot hlavy, jak při parkinsonovi, spíše vypadá, že pár měsíců života zbývá ji, a ne hlavní postavě. (01.10.2023)

Keby som mala o tomto filme niečo povedať hneď po jeho skončení, nemohla by som kvôli stiahnutému hrdlu. Zaujali ma už úvodné titulky a hudba. Pomaly plynúci dej, atmosféra 50-tych rokov a fascinujúci Bill Nighy. Vôbec som od tohto filmu, nečakala taký krásny zážitok. Pána Williamsa si budem dlho pamätať. (17.12.2023)

Jemnocitné Living v podstatě končí tam, kde oslavné Než si pro nás přijde začíná. Pojednává o vnitřním vykoupení i potřebě inspirovat netečné prostředí, které má na duševní regeneraci víc času než umírající protagonista. Kazuo Ishiguro následuje kostru Kurosawova originálu, ale stejně jako v Soumraku dne doluje emoce převážně z nevyřčeného a strojený svět úředníků používá nejen jako alegorii k dogmatizovanému britskému snobství a bezduchosti, ale i jako zrcadlo celé otupělé společnosti řízené překomplikovanými schvalovacími procesy. Bill Nighy perfektně ztvárňuje stín dříve energického muže, který se zrcadlí v mladém usměvavém kolegovi a jenž chce v posledních měsících života najít smysluplné nazírání vlastní existence. Není to přitom o jeho vývoji (o protagonistovi se vlastně nic moc nedozvíme), nýbrž o dopadu jeho počínání a změny na okolí. V závěru možná oproti průběhu až moc upovídané a doslovné, ale jinak moc emotivní a krásně natočené drama, které perfektně balancuje mezi tragičností a životním optimismem. Nighy si zaslouží Oscara, takhle procítěný výkon od jakéhokoli herce nepamatuji. (07.03.2023)