Smutná neděle - Píseň o lásce a smrti

Film Smutná nedeľa je skvostom medzi vojnovými drámami, ktorý ponúka mnoho nových pohľadov na lásku aj vojnu bez akejkoľvek irónie či naivnosti až prerastie v komornú vojnovú drámu o hodnotách človeka, o ľudskosti, láske, ale aj závisti a ziskuchtivosti. Film dokladuje, že láska môže byť aj viac stranná a pritom rovnako silná a osudová. Samotná pieseň o láske a smrti je piesňou o ktorej sa hovorí, že v sebe nesie hlbokú myšlienku, dokonca akýsi kód, ktorý núti ľudí k samovražde. Aj keď film je fikciou, má však silné historické pozadie. Odohráva sa v Maďarsku pred 2. svetovou vojnou a potom počas okupácie Maďarska nemeckými vojskami. Hans Wieck v skutočnosti Kurt Becher v rámci operácie Panzerfaust sa vracia do Budapešti, kde je zodpovedný za deportácie budapeštianskych Židov do Osvienčima. Tajne za vysoké úplatky pomáha utekať najbohatším Židom z okupovanej Európy. Bol zatknutý v máji 1945 spojencami a uväznený v Norimbergu, ale nebol stíhaný ako vojnový zločinec, tu vystupoval iba ako svedok na základe čestného prehlásenia Rudolfa Kastnera, ktorý bol vedúci člen židovskej pomoci a záchranného výboru v Maďarsku. (09.10.2015)

Trauriger Sonntag, dein Abend ist nicht mehr weit/ Mit schwarzen Schatten teil ich meine Einsamkeit/ Schließ ich die Augen dann seh ich sie hundertfach/ Ich kann nicht schlafen und sie werden nie mehr wach/ Ich seh Gestalten zieh´n im Zigarettenrauch/ Laßt mich nicht hier, sagt den Engeln ich komme auch/ Trauriger Sonntag// Einsame Sonntage hab ich zuviel verbracht/ Heut mach ich mich auf den Weg in die lange Nacht/ Bald brennen Kerzen und Rauch macht die Augen feucht/ Weint doch nicht Freunde, denn endlich fühl ich mich leicht/ Der letzte Atemzug bringt mich für immer heim/ Im Reich der Schatten da werd ich geborgen sein/ Trauriger Sonntag (13.03.2011)

No, pokud jde o schopnost knižního, hudebního nebo filmového díla dohnat člověka k násilí na druhých či k sebevraždě, ponechávám si svůj skeptický odstup. V době mého dětství byly ještě stále v kurzu snímky, které se věnovaly socialistické práci, a přesto se ze mě nestál workoholik. Přes veškeré tyto vlivy jsem se práci pokud možno vyhýbal a věnoval jsem se jí jen ve chvílích, kdy nebylo zbytí. A právě proto si myslím, že je možno takto ovlivnit jen diváky / posluchače, kteří jsou nějakým způsobem psychicky labilní, jenže ty by zřejmě ovlivnilo i padající listí. Snímek mě každopádně překvapil; očekával jsem, že půjde o zdlouhavou záležitost prodchnutou romantikou a smutkem, a taky to tak bylo, zvláštní pro mě ale bylo to, že mě film tolik bavil. Určitě za to mohl fakt, že se Ilona našla v na tehdejší dobu ne zrovna běžném vztahu, že se László držel své životní filosofie a že všechno, co tak zvláštně začalo, dostalo v průběhu úplně jiný rozměr. Erika Mározsán byla pro film skvělou volbou, protože vypadala moc hezky oblečená i bez textilu a protože na jejím těle až tak moc nezáleželo, pokud se kamera soustředila na její oči. Tvůrci se sice příliš neorientovali v hodnostech SS a nejsem si tak úplně jistý tím vyholeným podpažím, ale to už se zas jen nimrám v detailech. Dlouhý, pomalý, pro mě ale zajímavý snímek s kombinovaným poselstvím. / Poučení: Nebuď hamoun a rozděl se. (15.10.2023)

Hymna sebevrahů mi ani na moment nepřišla beroucí dech, natož život. Nezasáhlo mě to tak, jak by mohlo, protože ve stejném duchu se nese celý film: hezké, ale příliš učesané. Joachim Król je ale herecky velmi zajímavý a Budapešt, kterou si ze svých průjezdů pamatuji jako šedivé město, jsem díky kameramanovi dostala chuť lépe poznat. 70% (08.07.2009)

„S posledním výdechem se vrátím do svého domova, bezpečně putuji zemí stínů…slib mi, že to neuděláš!“ - „Ne, dokud budu mít tebe.“ Komplikovaný milostný trojúhelník, těžká doba a osudová melodie. Je mi jedno, že je film pouze inspirovaný skutečností. I aura obklopující onu melodii mě příliš nevzrušuje, ta píseň spolu s (pravým) textem obstojí i bez toho. Pocitový film na jedné straně s pořádně slizkým Hansem (jeho zrady mu ještě dodaly na zrůdnosti), na druhé sympaťákem Lászlem, jehož velkorysost jsem obdivoval, a přitom mu dal v lecčem za pravdu. Oceňuju i hořkosladkou tečku na závěr (užil jsem si ji), naopak škoda té němčiny. Za mě solidní 4*. „Myslím, že jsem právě porozuměl vzkazu Smutné neděle.“ - „Ten, který András vždy hledal?“ - „Ta píseň myslím říká, že každý člověk má svou důstojnost. Jsme zraňováni, uráženi. A můžeme to vystát tak dlouho, dokud nám zbývá poslední kousíček naší důstojnosti. Ale pokud už zbývá pouze hrst těchto útržků…možná je lepší odplout z tohoto světa. Odejít…ale důstojně.“ (22.07.2023)