Čtyři k večeři

Italové - když chtějí, tak zkrátka umí. Máme tu znovu úplně jednoduchý nápad, přesto neokoukaný a naprosto geniální. Pár chce dohodit svým svobodným přátelům druhou polovičku a my sledujeme, jak by to probíhalo v obou variantách, ať už by se jeden seznámil s tou či onou. Film má stejně jako v „Naprostých cizincích“ velké poselství. V určitém věku je úplně jedno, koho potkáte. Pokud jste oba naladěni na správnou notu a hledáte to samé, tak to zkrátka klapne. A je jedno, co se stane v mezičase, protože na výsledku to nic nemění. Film se sice opírá o klasické vztahové téma, ale vše je nám servírováno s naprostou lehkostí a přirozeností. Dost tomu vypomáhá pečlivě vybrané herecké obsazení, hercům totiž věříte absolutně vše od A do Z. I když se skáče z jednoho páru na druhý a jejich scény se s přibývající stopáží stále více míchají, všem párům fandíte, všichni jsou ve svých projevech dokonale sehraní, přirození a roztomilí. Kéž bych takovýchto filmů vznikalo víc, kéž by se i Češi naučili točit takovéto filmy. Ono to jde i s malým rozpočtem, ale to by se někdo musel u toho scénáře trošku víc snažit. (10.09.2022)

Čakal som niečo na štýl Perfetti sconosciuti, a najprv to vyzeralo celkom zaujímavo a nápadito, najmä vďaka svojskému humoru a dobrým dialógom. Ale po tom ako nastal ten swap, tak to bolo zrazu trochu divné, obzvlášť, keď to bolo kompozične dosť neprehľadné a miestami som sa v tom totálne strácal, že v ktorej verzii je vlastne kto s kým. Takže toto mi dosť výrazne pokazilo dojem! Keby to bolo kompozične poriešené nejako prehľadnejšie, mohlo to byť fakt super. Takto maximálne 3* (a to je škoda!). (26.01.2022)

Celý život si pokládáme otázky, co by se stalo, kdyby… Mnozí berou svůj vztah jako samozřejmost. A jiní udělají jeden dva kroky a vůbec žádný vztah být nemusel. Romantický kousek o spřízněných a jiných duších, kterak hledání druhé poloviny dotvoří celek. Italové nám prezentují poselství, že každý může být pro někoho dokonalý. A dělají to pomocí paralelních příběhů, kdy se divák musí krapet víc soustředit, aby věděl, v jaké větvi se příběh zrovna rozvíjí. Když jsme ve vztahu, měníme se. A všechna „ale“ prostě přestanou existovat. Bez ohledu na časovou osu zažívá každý pár své vzestupy a pády, to, s kým dotyčná nebo dotyčný zrovna je, mění i divákův pohled na postavu. Výsledek je milý i přemýšlivý, ale mohl být řekněme magičtější. Protože vyloží karty prakticky hned a s přibývajícími minutami místy přešlapuje na místě, aniž by se dostával po kůži, jak bych si přál. Právě zpracování tématu „co kdyby“ mi víc sedělo třeba u takové Loly (běžící o život) či Srdcové sedmy. Proto váhám mezi třemi a čtyřmi hvězdami. Oči Matilde Gioli ale nakonec rozhodly, že půjdu směrem nahoru. (19.05.2022)

„Poslyš, mám takový trochu indiskrétní dotaz. Nenudí tě to už?“ - „A co jako?“ - „Pošleš zprávu, já tobě zpět, dáš mi číslo, ale já tobě ne. Pošlu zprávu, ty mně zpět. A oba se snažíme být tak vtipní, roztomilí, ne moc vlezlí. Nebylo by snazší, když někoho potkáš, říct: Líbíš se mi, nevypadáš jako sériový vrah, pojďme šukat? Jestli se kvůli rande musíš naučit sněhový pusinky, asi je v systému chyba.“ Jenže v praxi to nebude tak jednoduché…Jak ze dvou mužů a žen udělat funkční páry? A koho přiřadit ke komu, aby si vzájemně sedli a objevili v sobě tu jejich spřízněnou duši? Jak by se to pak asi mezi nimi vyvíjelo? A existuje vůbec něco takového jako je spřízněná duše? Čtyři k večeři je vlastně celkem fajn vztahovka, navíc lehce ozvláštněná přepínáním mezi 2 variantami párů a jejich fázemi. Ale právě to neustálé přehazování občas docela likviduje atmosféru jednotlivých okamžiků. A když si k tomu člověk přidá i nejedno klišé a zároveň protagonisty, kteří (alespoň v mých očích) nemají moc charisma, vychází mi z toho lepší, ale „jen“ průměr. (29.05.2022)

Filmový galimatyáš s vizuálem reklamy na tuňákové konzervy RIO MARE - včetně castingu a „hereckých“ výkonů. Podezírám scénáristu, že po probdělé noci již za kuropění při posledním přepisování scénáře před jeho odevzdáním zpřeházel v důsledku časového presu stránky a popletl jména postav. Pohromu už nedokázalo odvrátit ani závěrečné extra silné ristretto. Výsledkem budiž mišmaš nesourodě zpřeházených partnerských dvojic a paralelně existujících alternativních událostí s bleskovými změnami časoprostorového kontinua, za něž by se nemusel stydět ani Červený trpaslík. S bídou jedna hvězda: za italštinu, jazyk nepřekonatelné Danteho Božské komedie. (10.11.2023)