Čtyři k večeři

Filmový galimatyáš s vizuálem reklamy na tuňákové konzervy RIO MARE - včetně castingu a „hereckých“ výkonů. Podezírám scénáristu, že po probdělé noci již za kuropění při posledním přepisování scénáře před jeho odevzdáním zpřeházel v důsledku časového presu stránky a popletl jména postav. Pohromu už nedokázalo odvrátit ani závěrečné extra silné ristretto. Výsledkem budiž mišmaš nesourodě zpřeházených partnerských dvojic a paralelně existujících alternativních událostí s bleskovými změnami časoprostorového kontinua, za něž by se nemusel stydět ani Červený trpaslík. S bídou jedna hvězda: za italštinu, jazyk nepřekonatelné Danteho Božské komedie. (10.11.2023)

Film ve stylu CO BY - KDYBY. Čtyři lidé se náhodně potkají, vytvoří dvě dvojice a pak sledujeme jejich potkávání  a společné cesty v průběhu doby více než rok. Má to ale jeden zásadní háček. V průběhu celého děje se partneři v párech prohazují, ale ne cíleně, jen jako by se někdo ve filmovém štábu neustále pletl a posílal na plac každý den někoho jiného. A děj jde stále dál, jen reakce jiné osoby v páru se mění. Tedy žádná komerční zábavička. I když se tak film celou dobu tváří. Vyžaduje to opravdu dost velké úsilí, být stále v "reálu" a celou dobu si můžete i přát, kterou variantu by jste chtěli vy. No, a na závěr se dozvíme, které páry byly opravdové. (08.01.2022)

Hlavní nápad s dvěma paralelními příběhy v jednom filmu je sám o sobě super, ale tahle romantická komedie klade na diváka, na tento žánr poměrně neobyklý, požadavek, aby se po celou dobu soutředil a jen z různých náznaků poznal, v jaké paralelní větvi se příběh zrovna rozvíjí. Např. v americkém filmu Srdcová sedma měla každá z dějových linek mnohem pragmatičtější "značku" (náplast na obličeji hlavní herečky, změna účesu) a plynulosti příběhu to rozhodně prospělo. Italský režisér se snažil být rafinovaný, ale samotnou realizaci rafinovanosti bych si představoval jinak. V ostatních ohledech to byl ale moc fajn film a připodobnění o dvou půlkách jednoho jablka bylo totálně trefné. 70% (06.01.2022)

Zajímavá vztahová konverzačka. Dva muži a dvě ženy. Kdo se ke komu hodí více? Mají spolu žít spřízněné duše s podobnými názory nebo se k sobě hodí více protiklady, které se přitahují. Tvůrci se rozhodli promíchat obě dvojice a ukázat jak by to mohlo vypadat v obou vztazích, kdyby se partneři prohodili. Je dobré se v tom neztratit a pak je to milé a místy i vtipné. (12.06.2022)

Celý život si pokládáme otázky, co by se stalo, kdyby… Mnozí berou svůj vztah jako samozřejmost. A jiní udělají jeden dva kroky a vůbec žádný vztah být nemusel. Romantický kousek o spřízněných a jiných duších, kterak hledání druhé poloviny dotvoří celek. Italové nám prezentují poselství, že každý může být pro někoho dokonalý. A dělají to pomocí paralelních příběhů, kdy se divák musí krapet víc soustředit, aby věděl, v jaké větvi se příběh zrovna rozvíjí. Když jsme ve vztahu, měníme se. A všechna „ale“ prostě přestanou existovat. Bez ohledu na časovou osu zažívá každý pár své vzestupy a pády, to, s kým dotyčná nebo dotyčný zrovna je, mění i divákův pohled na postavu. Výsledek je milý i přemýšlivý, ale mohl být řekněme magičtější. Protože vyloží karty prakticky hned a s přibývajícími minutami místy přešlapuje na místě, aniž by se dostával po kůži, jak bych si přál. Právě zpracování tématu „co kdyby“ mi víc sedělo třeba u takové Loly (běžící o život) či Srdcové sedmy. Proto váhám mezi třemi a čtyřmi hvězdami. Oči Matilde Gioli ale nakonec rozhodly, že půjdu směrem nahoru. (19.05.2022)