Kansas City

Trochu opomíjený film R.Altmana je pečlivě inscenovaným návratem do 30.let, který na pozadí právě probíhajících voleb (mimochodem vedených velmi "demokratickými" přesvědčovacími prostředky) vypráví příběh skutečné lásky, jež necouvne ani před únosem, pokud je třeba milovaného vysekat z maléru. Zajímavý děj koření několik povedených hudebních čísel. (25.08.2007)

Tady Altman zaslouží metál už jenom za to, jak nechal partu prvotřídních jazzmanů 90. let hrát sice dobové předbebopové standardy let 30., ale v naživo natáčených improvizacích (báječně rezonujících s Altmanovým pověstným improvizačním přístupem k filmování) mluvit víceméně jejich vlastním, aktuálním hudebním jazykem. Výsledek je jednoduše strhující (všude, nejen v nejefektnější pasáži tenorové bitvy, v níž si Joshua Redman, představující Lestera Younga, vytírá ságo Craigem Handym v roli neméně legendárního Colemana Hawkinse) a dává mnohem autentičtější obrázek o hudební energii kansaského jazzu, než by dokázala jakákoli profesorská rekonstrukce dobového stylu. Příběh sám je možná cyničtější a vyprávění rozvláčnější a roztrhanější, než bylo nutně potřeba, ale to mi jako milovníkovi působivě vystižených atmosfér konkrétních míst a časů už napodruhé přestalo vadit a moc rád se do Kansas City touhle cestou jednou za čas vracím. (05.01.2016)

Vynikající, skoro dokumentárně zachycená atmosféra jazzového klubu v Kansas City 30. let s výbornou muzikou. Do toho pomalu se táhnoucí děj s absolutně nesnesitelnou a odpornou J. J. Leigh, která se svým primitivním způsobem snaží zachránit svého debilního manžela, který s umouněnou tlamou chtěl okrást černýho mafiána. Oba dostanou, oč si říkali. A na pozadí probíhají vskutku demokratické volby. (02.03.2019)

Přiznám se, že jsem se na Altmana těšil a že mě tento film ne zrovna zklamal, ale určitě aspoň nenadchnul. 30´s, jazz mám velmi rád a tak jsem příběh nadšeně očekával. No výsledek nic moc, Altmanova ruka je tam vidět ale výsledek vyznívá celkově tak nějak ploše. Prostě příběh se odvine a a jste najednou na konci a ve vás moc nezůstane. Co ale byl opravdu zážitek tak souboj dvou saxofonistů, kteří za doprovodu big bandu sehráli opravdu skvělá sóla. (30.07.2009)

Volby, jazz, únos, krádež, barevní, ženské; všechno si to jde svou bezkrevnou cestou.... nějak od sebe. Kdyby alespoň ten jazz trochu fungoval. Potom by se i všechno to kolem snášelo mnohem lépe. Nebo kdyby to bylo alespoň tak, jak zpívá Fats Domino: " Kansas City here I come / They got some crazy little women there and I'm gonna get me one." (08.03.2018)