Good bye, Lenin!

Nezdá se mi příliš šťastný nápad, vydávat "Good bye, Lenin" za komedii. Je to spíše úsměvné psychologické drama, okořeněné lehkým humorem a nostalgií, nežli komedie (s předponou tragi, ale s převládající komedií) "Pelíšky" či "Pupendo". Film nejen že je nestranný a bez uzardění kritizuje jak předrevoluční, tak porevoluční období a ukazuje i světlé stránky obou etap - navíc v mystifikační podobě, coby uměle vytvořená zpravodajství pro nemocnou matku, zobrazuje ideální zřízení s lidkou tváří, takové, v jakém by si každý přál žít. Němci se nepyšní příliš kvalitní kinematografií. Ovšem když už se jim něco povede, stojí to za to. "Good bye, Lenin" je nádherný dojemný film, který mne svým závěrem dokázal rozplakat. A to se tak často nestává. 95%. (07.09.2008)

Základní moment filmu s nic netušící matkou je sice trošku násilný, ale slouží jen jako podpora pro nahlédnutí do národního vědomí a do vztahů ovlivněných dobou a přechodem k jinému režimu. A to funguje výborně. Mnohem více mi vadilo, že hudebně je to sprostá (někdy až doslovná) vykrádačka "Amelie z Monmarteru". Ale když je to funkční a od stejného skladatele, budiž. Pokud chcete poznat co je to Ost-algie a mentalitu bývalého Východního Německa, je to výborný studijní materiál. (28.09.2005)

"Mám hroznou chuť na sprähwaldské okurky." Přesvědčená komunistka přečká v komatu pád režimu a probudí se ve svobodné zemi. Aby z toho matinku nekleplo, děti jí kolem postele zřídí skanzen NDR. Vděčný nápad, který dává vzpomenout na francouzskou crazy Hibernatus, je využitý do mrťě. Vznikl příjemný, vlídný a vtipný film, který má jedno historické prvenství - je to vůbec první německá komedie, která se mi líbí. Gratuluju (i sobě ;-) 70 % (02.11.2004)

Vzpomínáte si na film Hibernatus s Louis de Funesem, kde museli rozmrazenému dědečkovi vytvořit kulisy života tak, aby měl pocit, že se probudil do "své" doby? Nemůžu se ubránit tomu srovnání. I když v tomhle filmu byly důvody k mystifikaci zcela nezištné, přesto mě naivita a hlavně krátkozrakost synova snažení udivovala. Vždyť nemohl tušit, jak dlouho bude muset předstírat, že je vše při starém. A to, co matce nakonec (když už v žádné popelnici nezbyl obal od totalitních potravin) předložil na videu, tomu by přeci nemohl uvěřit ani komouš. (18.09.2004)

Film je skvělý hlavně díky střídání humorných a smutných scén. K těm nejhumornějším patří maminčiny narozeniny, popř. pirátské TV vysílání, k těm dojemnějším scéna s tatínkem. Fantastická je hudba, která má spíše blíže k náladě melancholické než humorné - je ovšem velmi podobná Amélii z Montmartru (stejný autor Yann Tiersen). Někdy šla dokonce skvěle "proti obrazu" - např. obrazově legrační představa nechutně tlustého otce v kombinaci se smutnou hudbou - přesně to vystihlo, že to v tu chvíli tak k popukání není. Mnozí jsou zklamáni, protože mylně očekávali taškařici z minulého režimu ve stylu Pelíšků, kde občas byly také smutnější momenty, ale jinak spousta gagů. Zde převládají právě spíše dojemnější scény. Ačkoli jinak moc nemusím vnitřní komentáře hrdinů, Alexův komentář dějinných i osobních událostí je skvěle ironický a vtipný. Někteří také vyčítají filmu, že opěvuje komunistický režim. No nevím, já jsem měl dojem přesně opačný - zmlácení studenti, režim, který rozdělil rodinu (mimochodem vedlejší linie otce emigranta mi vůbec nepřišla špatná)... Doufám, že film bude alespoň vybrán mezi pět zahraničních filmů nominovaných na Oscara. (18.01.2004)