Charleyova teta

Doporučuji všemi eka eka (chodil jsem do Waldorfské školy, počty nebyly prioritou. Ovšem kdyby jste jen viděli, jak krásně umím z plastelíny uplácat šneka, popřípadě vyšít na spoďárky monogram!). Tu poslední - tuším šestou, nebo dokonce až čtvrtou - hvězdu nedávám pouze pro příliš pozvolný rozjezd divadelní hry. Ovšem zkuste mi věřit, děvčátka a chlapci, překousněte první čtvrthodinku a ihned po oněch zmíněných jedenácti minutách se Lipský hodí do korzetu a taškařice započne něčekanou měrou. Nasmějete se, až vám všech sedm dlaní do kolínek poplácá. (22.08.2012)

Celkem pěkná komediální hra, a toto konkrétně její záznam. Hlášek mimimum, spíš je to o situacích, kdy ze sebe chlápek dělá ženskou. Herecké výkony dobré, děj složitý není. Všichni jsou v něm do sebe hned zamilovaní. Jako film by to moc nefungovalo, v divadle to může být příjemný zážitek. Viděl jsem zábavnější hry i hry horší, takže hodnotím průměrně. (23.01.2014)

"Já jsem Charleyova teta z Brazílie, pravlasti opic." :-) Vždycky mě udiví toužebné štkaní některých herců, jak chtějí hrát Hamleta nebo Richarda III., takové vyhořelé role, které už hrál kdekdo a kdekdo dobře. Každá jejich inovace přináší zákonitě jen patetičtější pojetí nebo avantgardní křeč, přešívající původní smysl. Myslím si, že mnohem větší rajc musí být proslavit svým jménem nějakou méně známou hru, jako se to podařilo Daně Medřické v Kočičí hře nebo právě Lubomírovi Lipskému v Charleyově tetě. Komedií, kde se muž přestrojí za ženu a každou chvíli vypadává z role, je spousta a Charleyova teta patří spíš k průměru. Shrňme si fakta: Než dorazila do ABC, hrál ji celý zástup herců, svého času dokonce i fenomenální Vlasta Burian, a přesto se to o něm málokde dočtete. Bylo natočeno nejméně deset filmových verzí, ale žádná nepřežila dobu svého vzniku. Z toho logicky vyplývá, že esem v rukávu této slavné divadelní inscenace je právě a jedině Lipan. Osobně se mi líbí, že tu roli pojal jako recesistu, který se ani tak neděsí toho, že vyvolá rozpaky mezi přítomnými, spíš si to vychutnává. Tím dostávají jiný charakter i lyrické zamilované scény, které autor svého času myslel smrtelně vážně. 80% (10.04.2006)

Jde o záznam inscenace Městských divadel pražských, a to divadelní hry Jevana Brandona Thomase - Charleyova teta - v překladu Zdeňka Vančury a v režii Ivana Weisse. V televizi je to přeci jen místy ukřičené představení, kde se zdá, že herci výrazně přehrávají. Kdo však zná toto představení z divadla (já ano, a to ze Slováckého divadla v UH), musí si užívat báječné role pro Lubomíra Lipského. Ten si užívá své tradiční improvizační role, kde si může vykládat spousty blbostí a zároveň pobavit diváka. Zbytek ansáblu je spíše do počtu, to však nic nemění na milé hodince a čtvrt s českým divadlem. (04.08.2012)

Lubomír Lipský - velké, přitom jakoby stranou stojící místo české Thálie. Zdánlivý bezstarostný komik, prvoplánově neokázalá oběť okolností a situací, jimiž je jakoby chaoticky smýkán. A skutečnost? Herec z největších a nejčešštějších, nikoliv náhodou blízký druh špičkového intelektuálního českého komictví par exellence Miroslava Horníčka, další hvězdy generačního trojhvězdí, doplňovaného Milošem Kopeckým. TETA, při zběžném pohledu jedna ze zaměnitelných konverzaček své doby právě Lipského výkonem v ženské úlohy rázné dámy získává náhle rozměry a valéry třetí dimenze. Při pohledu na řádící Lipského ženu v letech se vybavuje filmová Tootsie Dustina Hofmanna a vůbec cosi, co je mimo čas a prostor. Ano, až na výjimky jsou ostatní herci vedle Lipského náhle jakoby do počtu. Myslím, že TETA je právem nadčasovým představením, důkazem, že humor, současně zkázněný i bouřlivý, nespoutaný i zkázněný, nevázaný i kultivovaný, je v tomto nastudování opravdu klasickým. A to ne pro jednu, ale hned několik mimořádně vděčných diváckých generací. (23.12.2010)