Obsahy(2)
Charleyova teta je divadelní komedie anglického autora Brandona Thomase z roku 1892. V češtině ji poprvé uvedlo Národní divadlo v Praze roku 1894, proslavila ji ale teprve inscenace v šedesátých letech, kterou pár let od premiéry Československá televize zaznamenala. Na inscenaci Charleyovy tety se v roce 1964 v Městských divadlech pražských sešli významní tvůrci té doby, v čele s režisérem Ivanem Weissem, scénografem Františkem Skřípkem a dalšími. A především soubor, který uměl tento typ komedií hrát. Fenomenální úspěch u diváků komedie slavila právě kvůli skvělým hereckým výkonům v čele s Lubomírem Lipským, který ve svém převleku anglického studenta za bohatou tetu navždy vložil do této role nezapomenutelnou situační komiku i anglický humor. (Česká televize)
(více)Recenze (46)
Jde o záznam inscenace Městských divadel pražských, a to divadelní hry Jevana Brandona Thomase - Charleyova teta - v překladu Zdeňka Vančury a v režii Ivana Weisse. V televizi je to přeci jen místy ukřičené představení, kde se zdá, že herci výrazně přehrávají. Kdo však zná toto představení z divadla (já ano, a to ze Slováckého divadla v UH), musí si užívat báječné role pro Lubomíra Lipského. Ten si užívá své tradiční improvizační role, kde si může vykládat spousty blbostí a zároveň pobavit diváka. Zbytek ansáblu je spíše do počtu, to však nic nemění na milé hodince a čtvrt s českým divadlem. ()
Charleyho teta je jedna z tých už klasických komédií na divadelných doskách, ktoré spoľahlivo pobavia aj dnes - čo mi ostatne potvrdila už inscenácia Slovenského národného divadla s Ľubošom Kostelným, ktorú som mal kedysi možnosť vidieť. Československá verzia s Lubomírom Lipským, uvedená pri príležitosti blížiacich sa 85. narodenín Květy Fialové, sa teda musela potýkať s tým, že som sa s látkou už raz osobne stretol. Spomínaný problém však hravo prekonala skvelým obsadením a rovnako funkčným humorom. Divadelný záznam ako taký samozrejme nemá šancu prekonať žívé predstavenie, ale tiež má svoje výhody, ktoré som mohol pozorovať vlastne po prvý raz. Nikoho azda neprekvapí, že tou hlavnou je práca s kamerou, teda zaberaním priestoru a tým pádom aj mizanscénou - rôzne pozičné uhly sprostredkovávajú odlišný zážitok, než statický pohľad z javiska. Práve vďaka tomu (plus svižnému tempu a príjemnej stopáži) som si dokázal Charleyho tetu užiť aj po druhý raz. I keď som sa v divadle nasmial viac. 80% ()
Doporučuji všemi eka eka (chodil jsem do Waldorfské školy, počty nebyly prioritou. Ovšem kdyby jste jen viděli, jak krásně umím z plastelíny uplácat šneka, popřípadě vyšít na spoďárky monogram!). Tu poslední - tuším šestou, nebo dokonce až čtvrtou - hvězdu nedávám pouze pro příliš pozvolný rozjezd divadelní hry. Ovšem zkuste mi věřit, děvčátka a chlapci, překousněte první čtvrthodinku a ihned po oněch zmíněných jedenácti minutách se Lipský hodí do korzetu a taškařice započne něčekanou měrou. Nasmějete se, až vám všech sedm dlaní do kolínek poplácá. ()
Lubomír Lipský - velké, přitom jakoby stranou stojící místo české Thálie. Zdánlivý bezstarostný komik, prvoplánově neokázalá oběť okolností a situací, jimiž je jakoby chaoticky smýkán. A skutečnost? Herec z největších a nejčešštějších, nikoliv náhodou blízký druh špičkového intelektuálního českého komictví par exellence Miroslava Horníčka, další hvězdy generačního trojhvězdí, doplňovaného Milošem Kopeckým. TETA, při zběžném pohledu jedna ze zaměnitelných konverzaček své doby právě Lipského výkonem v ženské úlohy rázné dámy získává náhle rozměry a valéry třetí dimenze. Při pohledu na řádící Lipského ženu v letech se vybavuje filmová Tootsie Dustina Hofmanna a vůbec cosi, co je mimo čas a prostor. Ano, až na výjimky jsou ostatní herci vedle Lipského náhle jakoby do počtu. Myslím, že TETA je právem nadčasovým představením, důkazem, že humor, současně zkázněný i bouřlivý, nespoutaný i zkázněný, nevázaný i kultivovaný, je v tomto nastudování opravdu klasickým. A to ne pro jednu, ale hned několik mimořádně vděčných diváckých generací. ()
hezká studie klasického herectví. Příběhem však nenadchne, protože je dost jednoduchý a předvídatelný. Ale o ten tentokrát nejde a dává aspoň víc prostoru hercům a jejich kreativitě. Nakonec jsem se docela dobře pobavil a uteklo to jak voda. Slabší 4hvězdy [ PŘÍBĚH: 1 /// NÁLADA: 3 /// ART: 0 /// STYL: 2 /// CASTING: 3 (3*MAX) ] ()
Galerie (9)
Zajímavosti (1)
- Premiéra 29. 10. 1964, Městská divadla pražská, scéna Divadlo ABC. (NinadeL)
Reklama