Generálka Jeho Veličenstva

Nadmíru osvěžující konverzační hříčka, která má vlastní názor, stojí si za ním - a umí ho předat dál, aniž by jakkoli tlačila na pilu. Tudíž může být uvolněná, vtipná a snad i trochu lehkovážná, aniž by si zadala. Má pochopení pro padlého císaře a vojevůdce, třebaže jeho priority nebere příliš vážně. Dívá se na něj s laskavou shovívavostí - podobně jako matka na zlobivé, umanuté dítě. Věrna mateřským instinktům záhy dospěje k rozhodnutí rozšířit jeho poněkud omezené obzory a seznámit ho s docela jiným náhledem na císařské vládnutí, válečnické výboje - a na život obecně. Zdali její bohulibé snažení dojde uznání, to už můžete posoudit sami. (22.05.2019)

Bohdalka je určite najlepšou generálkou, akú by som si do tohto filmu vedel predstaviť. Napoleona za zenitom by zvládol hocikto, ale po dobrotky spracovať generálov z oboch strán bývalého konfliktu, to chce pre uveriteľné stvárnenie niekeho s mimoriadnou charizmou. Takže herecké obsadenie fajn, ale priebeh divadelnej hry ma až na pár solídnych myšlienok nejako zvlášť nezaujal. –––– Pravdivé slovo není sice příjemné, ale příjemné slovo nebývá pravdivé. (14.09.2018)

Nezdieľam nadšenie okolia i keď uznávam, že ide o nadpriemerný televízny počin, ktorý za svoj úspech vďačí viac hercom, než autorovi divadelnej predlohy. Nepoznám celé dielo Jiřího Hubača, ale z dosiaľ videného mi vychádza, že vo vážnejších témach je viac doma, ako v komédiách. Celú inscenáciu ťahali Postránecký s Bohdalovou a tých zvyšných päť hercov im robilo viac-menej krovie. Z času na čas ma zaujal nejaký dialóg, ale zvyšok na mňa pôsobil skôr unavujúco. A nemám rád, keď sa šaškovanie vydáva za komédiu. Generálka sa možno hodí na oslavy Bohdalovej narodenín, ale pri repríze sa jej vyhnem bez ohľadu na inokanálové alternatívy. (23.05.2011)

,,...NAČO SA TÝRAŤ HLADOM? STE VOJAK, ZASTREĽTE SA!" __ Keď som túto inscenáciu videl pred dvadsiatimi rokmi v TV veľmi sa mi páčila. Teda aspoň si myslím, že som ju videl... (?) Ale inak by sa nemohla dostať do môjho povedomia a ja by som ju odinakiaľ nemohol poznať. Takže podľa všetkého som ju videl, hoci dej som si pamätal iba minimálne - veď už odvtedy prešiel nejaký ten piatok. V informačnej popiske je napísané Komedie/ Drama a to je aj postupnosť oboch žánrov v rámci deja. Možno z hľadiska očakávania vtipných dialógov bola pre mňa prvá polovica inscenácie zaujímavejšia ako tá druhá. Strednú cestu v rámci hodnotenia však napokon volím tiež preto, že okrem v skutočnosti absolútne nereálneho kariérneho rastu generálky Pontiovej som sa akosi nevedel vžiť do vzájomného postavenia oboch hlavných postáv a v istom smere mi postupne prekážalo víťazné ťaženie ,,sedliackeho rozumu" Bohdalovej nad spoločensky i intelektovo vyššie postavenými ostatnými osobami. Takúto prezentáciu rádoby humoru priveľmi nevyhľadávam. Obsadiť Postráneckého do úlohy Napoleona však bola vynikajúca voľba. Slabšie technické prevedenie je viditeľné približne v 15. minúte počas hádky Bohdalky s Napoleonom, kedy je možné na podlahe dvoru väzenia zbadať tieň mikrofónu. (285. hodnotenie, 14. komentár k filmu) (19.04.2016)

Napoleonské téma má i v českém umění sice ne největší, avšak přesto zřetelnou niku. Ryze český plebejský pohled "zdola" zastupuje někdejší revolucionářka (vzdáleně lze spatřovat inspiraci v Jaquově MADAME SANS GENE ve strhujícím výkonu Lorenové) ztělesněná s mimořádným zdarem Bohdalovou. I Postráneckého Napoleon zaujme svou sociální vnímavostí a sice trudně přijímanou, avšak prokazatelnou zpětnou sebereflexí. Portrét jednoho naduřelého mužství tak dostává spoustu zlidšťujících a zušlechťujících prvků. Zdá se, že se nejedná o pouhou literární licenci; lze mít za to, že jde o postižení odvrácené lidové tváře někdejšího Korsičana z malých ostrovních poměrů. Tváře nikoliv nesympatické a nikoliv neblízké. Tváře inscenace, která tento rys přenáší do celého syžetu a tím toto televizní dílo řadí na špičku tvorby české dramatické tvorby devadesátých let. (17.09.2007)