Režie:
Zdeněk ZelenkaScénář:
Petr ZelenkaKamera:
Vladimír OpletalHudba:
Jiří SvobodaHrají:
Jiřina Bohdalová, Viktor Preiss, Veronika Freimanová, Josef Somr, Oldřich Vlach, Blažena Holišová, Věra Tichánková, Valentina Thielová, Jarmila Renčová, Stanislav FišerObsahy(1)
Hořká komedie autora Petra Zelenky a režiséra Zdeňka Zelenky z roku 1991 je víc drama než komedie. Titulní hrdinka paní Hrabětová (Jiřina Bohdalová) je přesně ten typ člověka, jemuž se říká "žena z lidu". Trochu domovnice, trochu dobračka. Trpí komplexy, že nikdy nemohla o ničem a o nikom rozhodovat. Až jednou dostane příležitost - a vyroste. Sama ve vlastních očích. Z malé ušlápnuté ženičky s myšíma, ulekanýma očkama se stane vášnivá "lavina". Na pohled zmatečná a neregulovatelná, v hereckém podání ovšem velmi přesně ztvárněná, protože i chaotické výbuchy hořké komediálnosti umí jedna z nejoblíbenějších českých hereček zahrát opravdu výtečně. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (66)
Dokud nepřišly všechny ty trapné pohádky Zdeňka Zelenky, vrcholící úděsným Žitem, měl u mě kredit jako tvůrce skvělých televizních komedií (Brouk v hlavě, Paní Pipperová zasahuje nebo právě Svědkyně.) Postupem času se ale ukázalo jak nedůležitá je v takovém TV formátu role režiséra, pokud máte k dispozici vtipný scénář a nejlepší herce doby (Bohdalová, Preiss, Somr, Postránecký, Němec.) Tohle dílko je sice o Zelenkovi, ale křestním jménem Petr. A pak samozřejmě o naprosto nepřekonatelné Jiřině Bohdalové. Hravé, chytré, vtipné, brilantní, připomínající francouzské konverzačky, jen kapánek stižené politickým akcentem a takovou tou naší "pavlačovou" malostí. 90% ()
Dva roky po revoluci bylo třeba se vrátit k tomu, co bylo, oklepat se, no a prostřednictvím téhle malé televizní rýpavé komedie se to podařilo. Výborné páry Jiřina Bohdalová - Josef Somr a Viktor Preiss - Veronika Freimanová, odsýpající scénář, v závěru lehce zhuštěná atmosféra a na úplný konec očekávaná, ale zase bez výhrad podaná pointa. ()
Taková trochu rozsáhlejší bakalářská povídka, u které je ta hranice mezi komičností a nefalšovaným depresivním psychem velmi tenká. POZOR SPOJLER: Paní Lukešová má vtipného, ale dost floutkovitého manžela, a tak začne před paní Hrabětovou mluvit o rozvodu, aby si trochu ulevila. Ovšem, zatímco komunikace mezi manželi Lukešovými probíhá v recesistickém duchu a podobné hry jsou na denním pořádku, paní Hrabětová se do problému opře s vervou sobě vlastní. Největší obětí je nakonec pan Hraběta v podání Josefa Somra, kterému skutečně nezávidím, co vše si musí vyslechnout... ()
Jeden z nejlepších výkonů Jiřiny Bohdalové dokonale ztvárňující domovní důvěrnici v době normalizačního marasmu. I přes výrazně karikaturní prvky film nakonec upozorňuje na nečekaně křehkou hranici mezi důvěrníkem a donašečem, mezi pomocí a pomluvou, dobrým úmyslem a amorálním činem. Proto mezi výbuchy smíchu občas lehce přeběhne mráz po zádech či se člověka dotkne smutek. Přechody mezi těmito polohami jsou obdivuhodně lehké a dokazují, že Petr Zelenka již ve svých začátcích vyčníval svým talentem a přesnou ironií. ()
Kráktostopážní záležitost se skvělým obsazením a scénářem. Asi to nechytne každého, ale já to viděl nejméně desetkrát a jistě ještě uvidím. Paní Bohdalová je v roli lehce zbořené domovní důvěrnice perfektní, pan Somr je taky dobrý a občasné hlášky stojí za to. Takže nadprůměrné dílko, které mohu s klidem každému doporučit. ()
Galerie (4)
Zajímavosti (1)
- Roli Hraběty psal scenárista původně pro Vlastimila Brodského. Když Jiřina Bohdalová četla scénář, představovala si v ní Josefa Somra. Autoři se jí zeptali, s kým by to chtěla hrát a ona uvedla, že právě se Somrem. Když jí ale představili svůj návrh, souhlasila s tím, že to je v pořádku, protože Brodský je velký hráč a roli zvládne. Jak se později ukázalo, Brodský neměl čas a roli tak dostal Somr. (cundak)
Reklama